Zpravodajská služba se tak například s předstihem dověděla o plánované stavbě Berlínské zdi. Pro srovnání - pro východoněmeckou tajnou policii Stasi pracovalo podle jejích vlastních archivů mezi lety 1949 a 1989 zhruba 6000 západoněmeckých informátorů a 20.000 východoněmeckých.
Ve studii s názvem "BND kontra sovětská armáda", která vyjde v pátek, se němečtí historici Matthias Uhl a jeho hamburský kolega Armin Wagner opírali o podklady získané v kartotéce BND zvlášť věnované výzvědné činnosti proti 482 vojenským zařízením Rudé armády na území NDR. Podle informací, které jsou od roku 2002 přístupné ve spolkovém archivu v Koblenci, měla rozvědka se sídlem v Pullachu u Mnichova už v roce 1955 mezi východními Němci 4000 kontaktních osob, jež vynášely zprávy o pohybu a vyzbrojení sovětských vojsk ve východním Německu.
"Až do postavení Berlínské zdi získávala BND donašeče ve východním Německu relativně snadno," říká Uhl. Ale nábor nových agentů se jí dařil i po výstavbě zdi v roce 1961. Nakonec BND informovalo, často však velmi povšechně, přes 10.000 východoněmeckých špiclů i několik tisícovek západoněmeckých občanů, kteří směli vycestovat do NDR například za příbuznými. Mezi skutečné agenty se ale mohlo počítat jen několik stovek spolupracovníků. Pro řadu donašečů byla tajná činnost nejen značně riskantním, ale i výnosným podnikem. BND jim platila od padesáti do několika tisíc západoněmeckých marek. "Občané SRN, kteří ze svých návštěv u příbuzných v NDR přinášeli informace zcela obecné hodnoty, dostávali mezi 50 a 100 markami plus cestovné," řekl Uhl.
Mnozí občané NDR pojímali špionáž jako aktivní boj proti komunistickému systému. Získané informace zasílali na Západ většinou obyčejnou poštou, hlášení vpisovali mezi řádky neviditelným inkoustem na připravené dopisy adresované "tetě Emmě". Po roce 1961 byla tato praxe stále obtížnější. Východoněmecké ministerstvo pro státní bezpečnost o aktivitě řadových špiclů vědělo, a začalo proto šířit cílené dezinformace. Některé "proradné spoluobčany" tehdejší komunistická policie zatkla a potrestala.
Ve studii s názvem "BND kontra sovětská armáda", která vyjde v pátek, se němečtí historici Matthias Uhl a jeho hamburský kolega Armin Wagner opírali o podklady získané v kartotéce BND zvlášť věnované výzvědné činnosti proti 482 vojenským zařízením Rudé armády na území NDR. Podle informací, které jsou od roku 2002 přístupné ve spolkovém archivu v Koblenci, měla rozvědka se sídlem v Pullachu u Mnichova už v roce 1955 mezi východními Němci 4000 kontaktních osob, jež vynášely zprávy o pohybu a vyzbrojení sovětských vojsk ve východním Německu.
"Až do postavení Berlínské zdi získávala BND donašeče ve východním Německu relativně snadno," říká Uhl. Ale nábor nových agentů se jí dařil i po výstavbě zdi v roce 1961. Nakonec BND informovalo, často však velmi povšechně, přes 10.000 východoněmeckých špiclů i několik tisícovek západoněmeckých občanů, kteří směli vycestovat do NDR například za příbuznými. Mezi skutečné agenty se ale mohlo počítat jen několik stovek spolupracovníků. Pro řadu donašečů byla tajná činnost nejen značně riskantním, ale i výnosným podnikem. BND jim platila od padesáti do několika tisíc západoněmeckých marek. "Občané SRN, kteří ze svých návštěv u příbuzných v NDR přinášeli informace zcela obecné hodnoty, dostávali mezi 50 a 100 markami plus cestovné," řekl Uhl.
Mnozí občané NDR pojímali špionáž jako aktivní boj proti komunistickému systému. Získané informace zasílali na Západ většinou obyčejnou poštou, hlášení vpisovali mezi řádky neviditelným inkoustem na připravené dopisy adresované "tetě Emmě". Po roce 1961 byla tato praxe stále obtížnější. Východoněmecké ministerstvo pro státní bezpečnost o aktivitě řadových špiclů vědělo, a začalo proto šířit cílené dezinformace. Některé "proradné spoluobčany" tehdejší komunistická policie zatkla a potrestala.
