4. února 2011 14:22 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

127 hodin: Cesta ke svobodě byla
jediná, horolezec si uřízl ruku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
 Přišpendlen ke stěně. Skutečný příběh horolezce Arona Ralstona v podání Jamese Franca  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Přišpendlen ke stěně. Skutečný příběh horolezce Arona Ralstona v podání Jamese Franca | foto: Bontonfilm
PRAHA Drastický příběh zmoudření zpracoval ve svém novém filmu 127 hodin známý režisér Danny Boyle. Poučení: volat mámě, na výpravy brát pořádnou kudlu a snažit se být trochu lepší člověk.

Skotský režisér Danny Boyle se do povědomí publika dostal díky černé krimi Mělký hrob (1994) a syrovému feťáckému eposu Trainspotting (1996). Koho by v tu dobu napadlo, že o patnáct let později bude nejvýraznějším rysem Boyleových snímků optimismus, občas až euforický.

127 hodin

USA 2010
Režie: Danny Boyle
Hrají: James Franco
Premiéra 3. 2. 2011

Ta charakteristika se dá vztáhnout na jeho méně známý film Milióny (2004), do jisté míry i na ne úplně povedenou sci-fi Sunshine (2008), o oscarovém Milionáři z chatrče (2008) ani nemluvě. Platí i pro Boyleův zatím poslední snímek 127 hodin, bez ohledu na to, že po americké premiéře filmu se objevily zprávy, že během projekcí se v kinech zvracelo a omdlévalo v míře nepoznané od Friedkinova Vymítače ďábla (1973).

Tenhle druh publicity bývá často uměle přiživovaný, nicméně je pravda, že jedna z klíčových scén snímku je vskutku dost... intenzivní. Jestli se ale nějaká ta nevolnost přece jen dostaví, měla by být jaksi nadlehčena duchem.

Boyle a scenárista Simon Beaufoy vycházejí ze známého příběhu amerického lezce Arona Ralstona (James Franco), kterého před osmi lety přimáčkl uvolněný balvan v průrvě uprostřed liduprázdné utažské divočiny a on se po několika dnech osvobodil – velice drastickým způsobem.

Velmi "stacionární" story
Příběh člověka, který uvízl v temném místě a nemůže se pohnout, nepůsobí jako ideální materiál pro film. Pro Boyleovy snímky byla navíc vždycky charakteristická rozpohybovanost, dynamismus a energie. Režisér ale nakonec velmi "stacionární" story se svým kinetickým stylem skloubil.

Samozřejmě podává hrdinovu situaci způsobem redukovaným – z filmu není dvakrát znát, že člověku, který trčí 127 hodin v díře přiskřípnutý balvanem za ruku, se čas musí občas vléct strašně pomalu. Autorům se ale i tak podařilo prodchnout snímek nějakou emocí, otevřít hrdinu divákově empatii a vyjádřit filmem i jakési poselství.

127 hodin je klasický příběh zmoudření pobloudilého syna. Aron Ralston je v úvodu filmu ukázán jako sebevědomý mladý muž, přesvědčený o tom, že nikoho nepotřebuje. Také je to muž v pohybu, zkušený cestovatel, který ale místy, kam se vypravil, jen probíhá – podává spíš výkon, než aby cosi poznával.

V úvodní sekvenci to Boyleovi umožňuje, aby kolem svého protagonisty nechal kameru pro sebe charakteristickým způsobem létat, obraz dál rytmizuje hudba indické hvězdy A. R. Rahmana. Pak dojde k očekávané nehodě a pro Ralstona začíná jiná cesta – k sebepoznání.

Podobně jako hrdina tematicky podobného snímku Útěk do divočiny si uvědomuje význam kontaktu s druhými, dochází mu, co všechno v životě udělal špatně... Může to působit trochu čítankově, na druhou stranu – od chlapíka v Ralstonově situaci by asi bylo snobské čekat nějaké filozofické jemnůstky.

Boyle střídá sugestivní líčení hrdinova údělu a jeho marného a vytrvalého úsilí dostat se ven, s Ralstonovými vzpomínkami a představami – občas se přitom dostává na hranici příliš okázalého sentimentu. James Franco v hlavní roli naštěstí vyzařuje jakousi mladickou věrohodnost, jež divákovi umožní, aby se přes spornější místa přenesl.

Bolest a hrůza
Klíčový moment hrdinova úniku je podán velmi působivě. Bez přehnaného důrazu na krvavé detaily (ne, že by ale absentovaly) se štábu a Francovi podařilo vytvořit scénu realistickou i realitu překračující, jednoduše a účinně vizualizovat bolest a zároveň zpřítomnit její extatickou dimenzi. Dostat do filmu hrůzu toho, co se na plátně děje, i to, že takhle vypadá vysvobození ve smyslu praktickém i jakýmsi tlumeným způsobem duchovním.

Už kvůli těmhle několika desítkám pro diváka značně krušných vteřin má význam Boyleův film vidět na velkém plátně. A poslat na něj i dospívající potomky, jimž je ovšem třeba zamlčet, že je to snímek značně "výchovný". Třeba jím budou natolik strženi, že si toho ani nevšimnou.

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.