Jedním z klíčových principů autorského práva je, že pro každé užití jím chráněných děl je zapotřebí získat svolení autora, případně správce práv. Když tedy chce nakladatel vydat knihu zahraničního autora v českém překladu, nemůže tak učinit bez souhlasu obou (pokud tedy neuplynulo sedmdesát let od autorovy smrti). Chce-li ke knize připojit ilustrace, je třeba jednat i s výtvarníkem, který je vytvořil. Obvyklým způsobem je uzavření licenční smlouvy a vyplacení odměny. Existují ale i způsoby, kdy tento postup není potřeba.
Jedním z nich je velmi liberálně pojaté a široce chápané právo na užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož cílem však nesmí být dosažení jakéhokoliv hospodářského či obchodního prospěchu. Výjimka ale platí pro databáze, architektonické návrhy a počítačové programy. Tam všude je použití pro osobní potřebu bez licence vyloučeno. Stejně tak je za všech okolností zakázán takzvaný kinorip, tedy pořízení záznamu filmu z promítání v kině na kameru či mobilní telefon.
Stahování ano, sdílení už ne
Situaci zde velmi zkomplikoval internet, hlavně masivní rozmach sdílení hudby, filmů, knih a dalšího obsahu chráněného autorským právem. Vznikají různé situace s různým právním posouzením.
Prvním případem je, když například začínající hudební skupina na svých webových stránkách zveřejní několik nahrávek. „Je-li takový obsah zpřístupněn na internetu oprávněně, je jeho stažení pro osobní potřebu v souladu se zákonem,“ vysvětluje Jiří Čermák z advokátní kanceláře Baker & McKenzie. Je-li však hudební album staženo z populárního pirátského serveru, situace bude diametrálně odlišná. „Pokud je obsah zpřístupněn neoprávněně, výjimka pro osobní potřebu umožňující stáhnutí takového obsahu se na něj neuplatní a stažení by bylo nelegální,“ varuje Čermák.
Uživatelé často nevědí, že nebezpečnější než pouhé stahování může být používání tzv. P2P sítí či technologie BitTorrent. „U některých takových služeb je nedílnou součástí stahování obsahu i jeho sdílení v rámci sítě, což z osoby, jež dílo stahuje, automaticky činí i osobu, která dílo zpřístupňuje. Zpřístupňování díla, na rozdíl od jeho stahování, přitom vždy podléhá souhlasu autora či jiné oprávněné osoby,“ upozorňuje Jiří Čermák.
.
