Lidovky.cz: Jak dlouhou zvolil váš tým a kolik času máte na zdolání trasy?
Naše trasa by měla mít 2222 kilometrů. Časový limit je 111 hodin. Podle toho se dřív celý celý závod jmenoval, lidi ho tak pořád znají spíše jako „sto jedenáctku“ než jako Metrostav handy cyklo maraton. Letos pojedeme v podobné sestavě jako loni, s tou jsme trasu ujeli za 85 hodin. Tentokrát to chceme stihnout ještě dříve.
O závodě:Start: 2. srpna 2016, 13:00, Pražský hrad Nejzazší bod/ bod obratu: Bratislavský hrad, Bratislava Cíl: 6. srpna, Vítězné náměstí, Praha Délka trasy: 2222 km Časový limit: 111 hodin / jede se non-stop ve dne i v noci Závod: štafeta 4 nebo 8 členných týmů |
Lidovky.cz: Na závod vyráží více týmů. Kolik vás pojede ve vašem týmu a co je myšlenkou závodu?
Pojede nás celkem osm. Většina týmu je složena z absolventů Masarykovy univerzity. Loni jsme jeli závod, abychom pomohli Janu Vokurkovi, kamarádovi s nemocí motýlích křídel. Chceme na tuto věc upozornit a zároveň pomoci těm, kteří ji potřebují. Cílem závodu, který pořádá Heřman Volf (handikepovaný sportovec, jenže se proslavil sérií jízd na kole na ruční pohon, takzvaný handbike - pozn. red.), je integrace handikepovaných. Vychází z myšlenky, že každý má nějaký handikep. I ten, na kom to není na první pohled úplně zjevné.
Lidovky.cz: S týmem byl měl vyrazit i někdo s handikepem. Kdo pojede s vámi?
V týmu máme nevidomého mistra republiky v dráhové cyklistice Aleše Moravce.
Lidovky.cz: Závod se jede nonstop?
Přesně tak. Jde o štafetu. Náš tým bude možné po celou dobu sledovat online.
Lidovky.cz: Jaké záchytné body vás čekají?
Bude to zhruba třicet míst. Organizátoři spolupracovali s kraji, takže jde o většinou o nějaké dominanty regionů napříč celou republikou. Vezmeme to například přes Únětickou horu, budeme na Ještědu, v Telči, pojedeme třeba i přes Plzeň. Objedeme v podstatě celou Českou republiku. Máme zadané body, kterými musíme projet. A pak jsou vymezené zakázané trasy, to kvůli bezpečnosti. Jinak je to ale celé na nás. Třeba způsob, jak se budeme během závodu střídat a podobně.
Lidovky.cz: Loni jste vyrazili na kola, abyste pomohli handikepovanému cyklistovi Janu Vokurkovi, který trpí nemocí motýlích křídel. Jak to bude fungovat letos?
Každý tým má mít svého patrona, většinou jde o paraplegika. Za toho vyjíždí. Tým jej zapojuje do projektu, jde především o to, aby se integroval a dokázal, že na to také má. Například ve druhém ročníku byla jedna patronka, která se hned v následujícím ročníku už aktivně zúčastnila závodu na handbiku. I takové příběhy se tam odehrály. Náš tým je ale trochu nestandardní.
2222 km za 111 hodin? Jedeme za nemocného kamaráda, říká parta cyklistů |
Lidovky.cz: V čem je odlišný?
My chceme upozornit na to, že jsou lidé, kteří na to kolo sednout nemohou, protože by se jim strhala kůže. Patronkou našeho týmu je Petra Koudelková, žena, která se s nemocí motýlích křídel již narodila. Kvůli tomu, že se narodila do doby, kdy se o této nemoci ještě příliš nevědělo, tak ji ta nemoc připravila o prsty. Kdyby se tehdy vědělo, jak toto onemocnění léčit a o jaký typ nemoci jde, mohlo to být lepší. Nosila by speciální rukavice, na které vlastně chceme závodem vydělat peníze. S nimi by mohla skvěle fungovat, ačkoli ona to zvládá na jedničku i tak. Debra (charitativní organizace Debra ČR - pozn. red.) přispívá na materiály, které nejsou vždycky plně hrazeny pojišťovnou.
Lidovky.cz: Vy ale účastí v závodě také finančně pomáháte. Jak to funguje?
Neřešíme výběr přímo pro jednu osobu s handikepem, ale peníze chodí na transparentní účet Debry, a pak se používají na dobročinné účely. Minulý rok jsme vyjeli sto padesát tisíc, z čehož padesát tisíc se použilo na nákup krycích materiálů, sto tisíc pak na nákup speciální výpočetní techniky, která bude sloužit v nemocnici v Brně.
Nemoc motýlích křídel
zdroj: Debra.cz |
