Z kdysi miliónového etnika jich zbylo jen 712 a všichni jsou potomky celkem čtyř rodin. Ještě před několika lety pro ně přitom platil striktní zákaz sňatku mimo vlastní komunitu. "Zlom nastal v roce 2002, kdy velekněz podlehl tlaku svého syna Džaira a povolil mu sňatek s křesťankou. Ovšem pod podmínkou, že se musí stát Samaritánkou, a to se vším všudy," popisuje Ishák Rudván as-Samírí, mluvčí komunity žijící na hoře Gerizim u palestinského Nábulusu. Naráží při tom na některé zvyklosti samaritánských žen, jako například úplné odloučení od rodiny v době menstruace, ale také na vynucenou, několik desítek dní trvající samotu matky po narození potomka.
Arabština místo ukrajinštiny
Svou vyvolenou si Džair přivezl až z Ukrajiny, kde si ji vyhlédl na jedné z internetových seznamek. "Fotografie Izraele se mi líbily, ale přesídlení do samaritánské komunity pro mě bylo kulturním šokem. Teď už jsem si zvykla," svěřila se LN první samaritánská konvertitka a matka sedmiměsíčního chlapce, 26letá Ukrajinka Šura.
Dnes už mluví se svou novou rodinou arabsky a život v palestinské vesnici prý zvládá. "U nás na Ukrajině lidé umí víc odpočívat a užít si volný čas. Tady lidé neodpočívají prakticky nikdy," vysvětluje rozdíly, s nimiž se také musela vypořádat. Coby útlá blondýnka tu dřív byla doslova "bílou vránou". Teď, sedm let po prvním smíšeném sňatku, už na Gerizimu žije asi šest rusky mluvících žen. "Ukrajinky, Rusky, Kazaška," vyjmenovává Šura. A připomíná, že Samaritáni žijící v izraelském Holonu se zase začali ženit s tamními Židovkami.
"Brali bychom i Američanky, kdyby se chtěly stát Samaritánkami, ale ony nechtějí. S našimi Ukrajinkami jsme spokojeni," pochvaluje si pro LN mluvčí komunity u Nábulusu Samírí. Důvody prolomení po staletí platných sňatkových pravidel jsou jednoznačné. "Moji dva bratři jsou hluší, další zemřeli. Také dva moji strýcové jsou neslyšící," vyjmenovává Šuřin manžel Džair závažná zdravotní postižení jen v jeho nejbližším okolí. V komunitě je kolem sedmi procent lidí handicapovaných. I proto dnes všechna manželství uzavíraná mezi původními Samaritány musí posvětit genetici z izraelské nemocnice Tel HaShomer.
Samaritáni se považují za přímé potomky izraelských kmenů Efrajim a Menaše, kteří přežili dobytí severoizraelského království Asyřany 722 let před Kristem. "Jsme jediná komunita, která na tomto území žije bez přestávky už tři tisíce let," říká ředitel místního muzea na hoře Gerizim Husní al-Kahen. Pojem Samaritán má ale místo i v křesťanské tradici: s odvoláním na Ježíšovo podobenství se za samaritány označují ošetřovatelé nemocných.
Jejich víra, vycházející z přesného naplňování pěti knih Tóry, se prý od té židovské liší v celkem 5300 detailech. "Většinou jde o slovíčka. Nejpodstatnějším rozdílem ale je, že my považujeme za původní svaté místo Izraelitů tuto horu, Gerizim, a ne Jeruzalém," zdůrazňuje mluvčí as-Samírí.
Na Gerizimu dnes žije asi polovina ze sedmi set Samaritánů, ostatní žijí v Holonu, kousek od Tel Avivu. Představitelé komunity tvrdí, že jsou v izraelsko-palestinském sporu nestranní. "S bratry z Holonu se čile stýkáme, i proto máme palestinský i izraelský průkaz totožnosti, a k tomu ještě jordánský pas. Jinak bychom se odsud nemohli hnout," uzavírá Husní al-Kahen.
Arabština místo ukrajinštiny
Svou vyvolenou si Džair přivezl až z Ukrajiny, kde si ji vyhlédl na jedné z internetových seznamek. "Fotografie Izraele se mi líbily, ale přesídlení do samaritánské komunity pro mě bylo kulturním šokem. Teď už jsem si zvykla," svěřila se LN první samaritánská konvertitka a matka sedmiměsíčního chlapce, 26letá Ukrajinka Šura.
Mluvčí komunity SamíríBrali bychom i Američanky, kdyby se chtěly stát Samaritánkami, ale ony nechtějí. S našimi Ukrajinkami jsme spokojeni. |
Dnes už mluví se svou novou rodinou arabsky a život v palestinské vesnici prý zvládá. "U nás na Ukrajině lidé umí víc odpočívat a užít si volný čas. Tady lidé neodpočívají prakticky nikdy," vysvětluje rozdíly, s nimiž se také musela vypořádat. Coby útlá blondýnka tu dřív byla doslova "bílou vránou". Teď, sedm let po prvním smíšeném sňatku, už na Gerizimu žije asi šest rusky mluvících žen. "Ukrajinky, Rusky, Kazaška," vyjmenovává Šura. A připomíná, že Samaritáni žijící v izraelském Holonu se zase začali ženit s tamními Židovkami.
"Brali bychom i Američanky, kdyby se chtěly stát Samaritánkami, ale ony nechtějí. S našimi Ukrajinkami jsme spokojeni," pochvaluje si pro LN mluvčí komunity u Nábulusu Samírí. Důvody prolomení po staletí platných sňatkových pravidel jsou jednoznačné. "Moji dva bratři jsou hluší, další zemřeli. Také dva moji strýcové jsou neslyšící," vyjmenovává Šuřin manžel Džair závažná zdravotní postižení jen v jeho nejbližším okolí. V komunitě je kolem sedmi procent lidí handicapovaných. I proto dnes všechna manželství uzavíraná mezi původními Samaritány musí posvětit genetici z izraelské nemocnice Tel HaShomer.
Samaritáni* Na území dnešního Izraele a palestinského Západního břehu prý žijí už tři tisíce let. Jejich víra vychází z tóry, od té židovské se ale liší - prý v celkem 5300 detailech. |
Jejich víra, vycházející z přesného naplňování pěti knih Tóry, se prý od té židovské liší v celkem 5300 detailech. "Většinou jde o slovíčka. Nejpodstatnějším rozdílem ale je, že my považujeme za původní svaté místo Izraelitů tuto horu, Gerizim, a ne Jeruzalém," zdůrazňuje mluvčí as-Samírí.
Na Gerizimu dnes žije asi polovina ze sedmi set Samaritánů, ostatní žijí v Holonu, kousek od Tel Avivu. Představitelé komunity tvrdí, že jsou v izraelsko-palestinském sporu nestranní. "S bratry z Holonu se čile stýkáme, i proto máme palestinský i izraelský průkaz totožnosti, a k tomu ještě jordánský pas. Jinak bychom se odsud nemohli hnout," uzavírá Husní al-Kahen.
