Podle deníku se veřejné popravy uskutečnily 3. listopadu v sedmi různých městech. Jedné z poprav, která se konala na sportovním stadionu v přístavním městě Wonsan na východě země, prý muselo povinně přihlížet deset tisíc diváků, napsal s odvoláním na jihokorejský tisk The Independent.
Zdrojem zprávy je podle Jihokorejců "jedna neidentifikovaná osoba", která je prý obeznámena s děním uvnitř KLDR a teprve nedávno tuto zemi opustila. Severokorejský režim podle ní většinu popravených odsoudil za "nezákonné sledování jihokorejských televizních filmů a některé také z prostituce".
Důvěryhodnost zprávy podpořila mediální agentura severokorejských uprchlíků Daily NK, když oznámila, že se rovněž doslechla o konání masových poprav.
Severokorejci jsou stále odvážnější, tvrdí Japonec
Sledování filmů a televizních pořadů z kapitalistických zemí, zvlášť pak z nepřátelské Jižní Koreje, je v KLDR považováno za vážný zločin, za nějž hrozí nejvyšší tresty. Některé seriály - například americké Zoufalé manželky - si tu už přesto získaly věrné diváky. Většina filmů je prý do země pašována na DVD či na paměťových kartách.
Filmy se nepašují jen do Severní Koreje, ale také z ní. Japonský novinář Džiro Išimaru skupinu obyčejných Korejců naučil, jak za pomoci skryté kamery dokumentovat dění. "V Severní Koreji je i natáčení každodenního života považováno za druh politické zrady. Když je chytí, zavřou je a možná je už nikdy nepustí," řekl Išimaru.
Na záběrech amatérských reportérů je podle Independentu vidět například to, jak celé vesnice staví monumentální památníky Kim Čong-una, který v čele země před dvěma roky nahradil svého otce Kim Čong-Ila. Jiný kameraman ale zachytil i asertivitu řidičky nelegální autobusové linky. "Kde máš hvězdičky?," křičí na vojáka žena, "když jsi důstojník, tak kde máš hvězdičky! Parchante! Jsi hajzl!"
Ostatně, ani sám severokorejský Nejvyšší vůdce není pro Severokorejce tak nedotknutelný, jak by se mohlo zdát. Amatérské záběry totiž dokumentují také nejistotu, kterou v mnoha jeho "poddaných" vzbuzuje Kimovo mládí a nezkušenost. A jsou mezi nimi i někteří z armádních důstojníků, o něž se režim KLDR opírá. "Neměl by tam být. Nemůže nic dělat. Je moc mladý, víte? Ať už se snaží jakkoli, je to beznadějné," uklouzlo jednomu z nich.
Za Kim Čong-una začaly v KLDR vyrůstat nové a nové lágry pro politické vězně, o kterých se svět dozvěděl ze satelitních snímků. Podle některých odhadů je dnes politickým vězněm každý stý Severokorejec. Přesto jsou ve společnosti patrné změny, říká Išimaru. "Ochota lidí konfrontovat nebo ignorovat autority je běžnější. Ve světě si lidé myslí, že mají Severokorejci vymyté mozky, ale pletou se. Pokud nejde o politický přestupek, je běžné, že se ohradí, když je někdo obviní."
