Pravda je, že čtyřicetiletý Ben Naim to neměl zas tak těžké. Oba jeho rodiče se narodili v severním Maroku, ve městě Tetuán. A to v době, kdy tato část severoafrické země spadala pod protektorát frankistického Španělska (na základě dohody z Fezu od roku 1912 do roku 1956, kdy Maroko získalo nezávislost). Oba odešli do Izraele, kde se seznámili a kde se jim narodil Ben. Doma mluvili španělsky.
Zakázaný polibek. ‚Nečistá‘ láska mezi Židovkou a Arabem vyvolala bouři |
Naim tak měl usnadněnou první – jazykovou - část testu, jehož splnění Madrid vyžaduje na uchazečích o španělské občanství. Ta druhá je o „šprtání“ - žadatelé se musejí naučit španělské reálie. Úřady se ptají na všechno možné, třeba jak se jmenuje nejvyšší hora na pevninském Španělsku (Mulhacén, 3478 m. n. mořem; případně o necelých 240 metrů vyšší Pico de Teide na ostrově Tenerife), či kdo napsal Důmyslného rytíře Dona Quijota de La Mancha (Miguel de Cervantes) a do testu španělských reálií se dostala i herecká hvězda Penélope Cruzová, přiblížil britský list The Times.
K testu se však uchazeči o občanství dostanou až poté, co doloží, že jejich předkové byli vyhnáni ze Španělska, nebo z míst, kde Španělé žili. Tak jako v Naimově případě, kdy o domov přišli jeho prarodiče, které před šedesáti lety vyhnali Maročané po získání samostatnosti.
Madrid totiž v létě schválil zákon, který dává právo na dvojí občanství potomkům židů vyhnaných do exilu. Naimův případ je trochu jiný, než na který španělští zákonodárci cílili. Tamní parlament zákon, jehož návrh vznikl před čtyřmi lety, schválil coby omluvu či spíše nápravu jednoho z temných období své historie – vyhnání Židů roku 1492.
V Izraeli vyšetřují video, na kterém židé oslavují smrt palestinského dítěte |
V roce, kdy Kryštof Kolumbus mířil k břehům „Nového světa“, čítala židovská komunita ve Španělsku asi 200 tisíc lidí. To se ale nelíbilo tehdy vládnoucím „katolickým králům“, manželům Isabele Kastilské a Ferdinandovi Aragonskému, kteří dekretem nařídili, aby židé konvertovali ke katolické víře. Na padesát tisíc z nich se pokusilo perzekuci uniknout a křesťanství přijali, mnozí z nich byli povražděni ještě na území Španělska. Ostatní pak odešli jednak do jiných evropských zemí, jednak do severní Afriky a Osmanské říše. Dnes ve světě žije zhruba 3,5 milionů potomků sefardských Židů, z nichž někteří vítají možnost mít dva pasy. Španělské ambasády a konzuláty dosud s žádostí o prověření původu a následného testu požádalo na 100 000 lidí.
