Stavba s půvabným dívčím jménem logicky přinesla v určitých částech města zlepšení nedobré dopravní situace, současně se ale vyplnily obavy, že tomu tak nebude ani zdaleka všude.
Nechme protentokrát stranou fakt, že každé rozumně spravované město by nejdříve dokončilo svůj vnější okruh. V Praze něco takového ovšem zřejmě patří do říše neuskutečnitelných snů. Zdá se, jako by severní část městského obchvatu – včetně přemostění Vltavy a tunelu pod Suchdolem – z nějakých záhadných důvodů snad nikdy neměla být dokončena.
  |
Už když se objevily první informace o vybrané trase komplexu Blanka, jakožto součásti městského vnitřního okruhu (připomeňme, že k dispozici byly celkem tři možné varianty, kudy jej vést), varovali nezávislí experti, že věc vůbec nebude tak jednoduchá, jak si to spolu investor (hlavní město Praha), projektant (Metroprojekt) a stavební firmy v čele s Metrostavem malovali.
Kam zmizelo náměstí
Severozápadní partie plánu totiž nijak neobkružovala přetížené centrum, spíše k němu jen vytvářela tečnu, což je jasné už při pouhém pohledu na mapu. Blanka se tak dnes dotýká hranic areálu Pražského hradu v úseku, který vede zhruba pod ulicí Milady Horákové. Některé stavby tunelem vyvolané – třeba přeložky sítí – pak dokonce do hradního areálu přímo zasahují.
Pochybnosti hned od začátku vyvolávaly i příliš optimistické původní termíny dokončení, jejichž neustálé posouvání málokoho překvapovalo. Skeptický autor tohoto textu ovšem přiznává, že konečný „deadline“ nakonec zaskočil i jeho. Čekat se samozřejmě dalo i navýšení nákladů, protože je to u podobných obřích staveb běžné nejen u nás, ale dokonce i v civilizovaném zahraničí. Bohužel se však potvrdila i varování, že naděje, podle kterých Blanka vyřeší dopravní potíže metropole, pramení v lepším případě jen z ničím nepodloženého optimismu.
Z krátkodobé atrakce dominantou hlavního města. Pražská dáma slaví narozeniny |
Bydlím na Letné – a tam se skutečně situace výrazně zlepšila: ty tam jsou věčné fronty na třídě Milady Horákové podél Letenské pláně nebo ve Veletržní ulici. Kupodivu klesl i provoz v ulici Korunovační – tedy v přímém propojení Dejvic s Bubenčí a Holešovicemi (to ovšem neplatí dnes, kdy se neúměrně dlouho buduje nový můstek přes Buštěhradskou dráhu a Korunovační je až do prosince uzavřena, ale v tomto případě se jedná jen o dočasný stav).
Obavy části expertů ze zhoršení situace tam, kde Blanka nyní končí, tedy na Pelc-Tyrolce v Libni a navazující ulici V Holešovičkách, se ale samozřejmě ukázaly být oprávněné. Přitom zde auta neprojíždějí žádnou měsíční krajinou, ale kdysi klidnou a tichou vilovou enklávou Rokoska. Jasně, tady se má v budování okruhu pokračovat navazující trasou, ta je ovšem dnes v nedohlednu... Další neuralgický bod pak vznikl v oblasti Vítězného náměstí.
Vše by asi fungovalo výrazně lépe, kdyby byly včas připraveny navazující stavby, které takové dílo, jako je Blanka, bezpodmínečně vyžaduje. V Praze je však situace velmi složitá, své priority má nejen magistrát, ale i jednotlivé městské části. Vztahy jsou přitom mezi těmito subjekty napjaté, každá radnice hájí své partikulární zájmy. Praha 6 už před lety – překvapivě převážně „zásluhou“ Zelených – zablokovala projekt trasy, která měla průjezdnou dopravu z Blanky odvést mimo Vítězné náměstí.
Logickým důsledkem je dnešní kolaps v tomto centrálním prostoru, který byl degradován na pouhý kruhový objezd. Název „náměstí“ je zde nyní již nepatřičný, neboť se po něm nedá volně pohybovat. Chodci jsou zahnáni do hnusných podchodů, případně zoufale kličkují mezi rozčilenými řidiči. Pokud by byl obchvat včas hotov, mohlo být Vítězné náměstí upraveno dle původní vize architekta Antonína Engela, tvůrce Nových Dejvic: vydlážděná plocha s fontánou a obeliskem uprostřed, kterou obepíná zelený prstenec.
Praha zamořená
Nesmyslem – a doslova novodobým pražským morem – jsou také cyklotrasy, budované na úkor automobilových pruhů. Téměř žádní cyklisté (kromě sebevrahů) po nich stejně nejezdí, navíc nechat jen jeden pruh v každém směru na jediném výjezdu z města směrem na sever, je – řekněme – šílenost, jejímž výsledkem je věčně zacpaná ulice Jugoslávských partyzánů a na ni navazující Svatovítská.
Další amatérismus představuje nedostatek odstavných parkovišť, parkovacích domů a podzemních garáží. To vše mělo být hotovo v předstihu, maximálně v okamžiku, kdy byl tunel uváděn do provozu. Rozšíření modrých zón na území Prahy 6 pak parkovací neštěstí dokončilo. Totéž samozřejmě platí také pro nové stanice metra, které dnes prodlužují zelenou trasu „A“ z Dejvické do Motola – každá odpověď na otázku, proč nedisponují dostatečně kapacitním parkingem, musí logicky působit jako pouhá výmluva...
Samotný více než pětikilometrový tunelový komplex Blanka je přitom kvalitním dopravním dílem. Je dobře dimenzovaný, odvětraný i osvětlený a přehledně značený. Jako každá podobná inženýrská stavba, která protíná městské centrum, však ve svém důsledku koncentruje individuální dopravu do jednoho koridoru– je prostě natolik atraktivní, že naláká řidiče z širokého okolí, jak to ostatně známe už ze severojižní magistrály. Za to však už nese odpovědnost někdo jiný než stavitelé...
