Adriatický úžeh v českých kinech. Film Ostrov lásky je jako šlápnutí na mořského ježka

Originální název Otok ljubavi neodkazuje k těhotenskému břichu, které ve filmu zdobí hlavní hrdinku Liliane, ale k chorvatskému turistickému resortu, kde se děj snímku odehrává. Je to typické letovisko svého druhu, s vysokou koncentrací turistů a s večerními animačními programy. Pro někoho ráj, pro jiného očistec – tento film však rozhodně nebyl natočen proto, aby tento způsob léta nějakým zásadním způsobem kritizoval, spíše naopak. Strávíte-li dovolenou v podobném zařízení, může se váš život posunout na vyšší úroveň bytí, kde není žárlivosti ani předsudků, zní poselství snímku.

Liliane, švýcarská zahradní architektka v očekávání, přijela do chorvatského letoviska strávit dovolenou se svým bosenským manželem Grebem. Náhodou se ovšem setkává se svou někdejší lesbickou láskou, Rumunkou Florou. Nastalá situace je značně komplikovaná. Flora svádí Greba, aby zničila jeho a Lilianin vztah. Grebo by si zřejmě dal říct, zároveň si nepřipouští, že by Lilian mohla milovat někoho jiného než jeho, natož ženu. Liliane neví, čí je. Trochu jí to vyjasní erotická scéna s Florou. Grebo se hroutí. Dítě je na cestě. Tu a tam se někde zjeví Franco Nero, jehož postava s příběhem nijak nesouvisí a který je ve filmu nejspíš jen proto, že zrovna neměl nic lepšího na práci. Ještě že jsou tu ty večerní animační programy. Nakonec díky nim všechno dopadne skvěle.

Herecké dispozice jednotlivých představitelů se dost liší: zatímco v Řecku narozená francouzská herečka Ariane Labedová (Liliane) možná ještě v nějakém lepším filmu zaujme, u její rumunské kolegyně Ady Condeescu to moc nadějně nevypadá. Bosenský herec Ermin Bravo má komickou jiskru, tu ale beznadějně dusí pomýlená snaha režisérky něco touto veselohrou sdělit. Nejzábavnější na celém filmu jsou v pozadí zaznívající dialogy českých turistů, možná autenticky zachycené v reálném prostředí. Debaty Čechů nad švédskými stoly patří k chorvatskému létu evidentně stejně jako bzučení cikád...