Bez společnosti AEY to nešlo. Jen od ní nakupoval americký Pentagon munici, kterou pak jako spojeneckou pomoc dodával národním armádám v Afghánistánu a Iráku. Jedním z jejích obchodních partnerů byl i český podnikatel Petr Bernatík starší.
V roce 2008 ovšem deník New York Times upozornil, že AEY obchodovala s prošlou municí.
„V květnu 2007 kontaktovala podle dvou amerických úředníků česká vláda americkou ambasádu v Praze se znepokojením: AEY koupila devět milionů nábojů přes Petra Bernatíka, českého občana obviněného z nelegálního obchodu se zbraněmi,“ psal New York Times v březnu 2008.
To pak podle amerického deníku stačilo k tomu, že se jméno Petra Bernatíka dostalo na černou listinu, jež americké firmy varuje před uzavíráním obchodů a spoluprací s problematickými figurami.
Zimbabwe, či Kongo?
Petr Bernatík se nařčením před soudem ubránil. Obžaloba jej vinila z toho, že měl na Slovensko vyvézt samopaly se střelivem, aniž by si obstaral všechny potřebné licence.
Justice podnikatele osvobodila. Soudce rozhodl, že Bernatíkovi není možné prokázat zločinný úmysl. Psal se rok 2010.
Ještě v hlubší minulosti ostravský podnikatel dodával zbraně do Afriky. A jak tehdy psala média, kulomety, raketomety i protitankové střely RPG měl Bernatík poslat i do Konga, na které bylo ovšem uvaleno roku 1993 zbrojní embargo. Oficiálně mířila výzbroj do Zimbabwe, pak se ale objevila smlouva na totožné zbrojní systémy s hlavním nákupčím konžské armády.
Není bez zajímavosti, že nad obchodem bdělo ministerstvo zahraničí, kterému tehdy vládl Jan Kavan (ČSSD). Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Karel Srba. Tedy muž, jenž se dostal do vězení za přípravu vraždy investigativní reportérky Sabiny Slonkové. A Srba s Bernatíkem se znali.
Oba se potkávali v Královském řádu moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. Ve spolku kladoucím si za cíl „upevnit vlastenecké vědomí Moravanů, pečovat o odkaz, který svým potomkům zanechali tvůrcové, uchovatelé a ochránci Moravské země“.
Suchoje armádě nechal
U Srby to nekončilo. V řádu působil i Jiří Drápela, tehdejší zaměstnanec kabinetu ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD). A právě z tohoto resortu nakoupil část zbraní do Afriky. V dobrém na Bernatíka nevzpomínají ani úředníci sekce nepotřebného majetku ministerstva obrany. Když se letectvo v roce 2002 rozhodlo zbavit stíhacích bombardérů Su-22, ostravský podnikatel projevil o kontrakt zájem.
Jenže ještě než stihl stroje odebrat, kupec z obchodu couvl, a Petr Bernatík tak neměl letouny komu prodat a bombardéry armádě nechal. Ministerstvo obrany pak složitě vymáhalo po firmě smluvní pokutu. Petr Bernatík své firmy několikrát přejmenoval a byznys předal svému synovi.
„Všechno máme v pořádku“
Radek Ondruš, současný právní zástupce společnosti Imex Group, reaguje, že většina ataků je pouze součástí konkurenčního boje. „Máme čerstvé bezpečnostní prověrky i všechna povolení,“ brání podnikání Bernatíkova syna Petra. K historickému africkému kontraktu jen dodává, že prý skutečně vyváželi do Zimbabwe. Ondruš zároveň odmítá, že by Bernatík kdy promluvil. „V branži není obvyklé, aby majitelé vystupovali veřejně,“ zdůvodňuje Ondruš.
