Zda je ministerské rozhodnutí správné, posoudit nelze. Ministerstvo akt vrchnostensky oznámilo prakticky bez zdůvodnění a podrobností. Na svých webových stránkách uvádí, že "cílem spojení je zlepšit celkové podmínky pro práci umělců a přitom zvýšit efektivitu hospodaření". Ovšem z jakých ekonomických, organizačně-provozních, personálních, právních i uměleckých analýz vycházela komise za tím účelem zřízená, ministerstvo dosud nezveřejnilo. Ostatně vedl ji náměstek Radek Zdráhal a z větší části ji tvořili loajální ministerští úředníci.
Na otázky všichni odmítají odpovědět s poukazem na organizační řád ministerstva. Rovněž ministerstvo nesdělilo, jak se vypořádalo s otevřeným dopisem České hudební rady, která sdružuje 47 důležitých hudebních organizací, podle níž je nejpodstatnější nalezení vhodných uměleckých i manažerských osobností do čela divadel. S tím lze jen souhlasit: kdo sleduje operu, ví, jak skvělých výkonů náhle dosahuje jak Národní divadlo i Státní opera pod taktovkou Jiřího Kouta, Johna Fioreho, Jana LathamaKoeniga, a naopak co se line pod vedením chabých řemeslníků.
Vídeň se na ničem nepodílela
Své řešení opírá ministerstvo o "důležité informace a podněty" získané od ředitele Holdingu spolkových divadel Georga Springera a ředitele Vídeňské státní opery Dominiquea Meyera. Ti, jak Zdráhal výslovně uvedl na tiskové konferenci, "byli s touto transformací seznámeni a posvětili nám ji, říkali, že žádnou jinou variantu nevidí". Oba pánové ve vyjádření pro LN pouze potvrdili, že expertní skupině MK ve Vídni poskytli osobní zkušenosti a informace o evropských operních divadlech, aby ilustrovali různé možnosti organizace.
Vůči tomu, že by uvedenou variantu transformace posvětili, se však ohradili: "Nemáme žádnou informaci o rozhodnutí ministerstva kultury, která se týká pražských divadel, protože jsme se na něm ani formálně, ani neformálně nepodíleli."
Navíc ministerstvem uváděná "inspirace zkušenostmi podobné transformace ve Vídni" svědčí i přes výlet expertní skupiny do Vídně o nepochopení tamního systému, který má nejen odlišná východiska, ale především základní ukotvení: vídeňský Holding spolkových divadel je společnost s ručením omezeným vlastněná stoprocentně státem. Jeho právní základ je stanoven zákonem, divadla holdingu jsou umělecky samostatná a mají své ředitele. Nic z toho v případě pražského sloučení neplatí.
Prapodivný dokument ministerstva
Ministerstvo letos v únoru avizovalo předložení koncepce jako výsledek práce své komise. Po čtyřech měsících existuje jen dokument zveřejněný na webových stránkách ministerstva. Obsahuje dvě stránky textu, z nichž čtvrtinu zabírá životopis Dominiquea Meyera a obecné manažerské poučky.
Avizovaná koncepce či projekt jsou zcela bez analýzy operního a baletního provozu ve vztahu k městu Praze, bez umělecké vize nového konglomerátu a osobností, které by ji měly vytvářet, bez zdůvodnění výběru řídících pracovníků, bez provozního modelu fungování, bez organizační struktury, bez harmonogramu včetně právních kroků a legislativních změn. A hlavně bez ekonomického plánu. Nikdo neví, kolik bude nařízená transformace vlastně stát, když se dle výročních zpráv prokazatelně ekonomicky méně efektivní Národní divadlo s výrazně vyššími náklady na provoz propojí se SOP.
Ondřej Černý záměr sloučení hájí jako jedinou možnost – není ovšem zcela jasné čeho. Ministr Jiří Besser na tiskové konferenci 6. června vyzdvihl jeho loajalitu jako základní vlastnost správného ředitele státní příspěvkové organizace. Ale ještě loni na podzim jej v rozhovoru pro Instinkt káral: "Nechápu, proč někdo (ředitel ND Ondřej Černý, pozn. red.) už teď říká svým zaměstnancům, že dostanou o třicet procent míň. Takový pokyn mu nikdo nedal. To jsou právě z mého pohledu výkřiky neschopného manažera."
Jaké jsou priority ministerstva
Přesto ale není stále jasné, zda má Černý svoji pozici jistou, Besser ji totiž zpochybnil před týdnem v Právu: "Budeme muset řešit personálie v případě Státní opery a Národního divadla a samozřejmě také výběrovým řízením." Možná už všichni pozapomněli, jak to celé začalo. A kde jsou ministrovy priority.
Vyplatí se připomenout si Besserův klíčový výrok. V prosinci 2010, po rezignaci ředitele Státní opery Olivera Dohnányiho, ministr kultury píše : "I v ekonomicky složité době si jako reprezentanti státu uvědomujeme, že peníze do kultury představují investici. V prvé řadě dá stát vydělat firmám a lidem, kteří se na rekonstrukci budou podílet. Navíc jde o peníze, které se dlouhodobě několikanásobně vrátí." To bylo v době, kdy ministerstvo náhle avizovalo na tento rok investici v řádu desítek milionů do kompletní rekonstrukce SOP.
Tím ale developerské zájmy ministerstva nekončí a ministr avizuje vybudování nového výrobního, servisního i zkouškového zázemí. Jak uvedl i pro Právo, akce se jmenuje "kulový blesk": "Je připraven projekt, že by se některé nemovitosti se souhlasem ministerstva financí a vlády prodaly a peníze by přišly do rozpočtu." Ministr má zřejmě na mysli Anenský areál (s Pražskou křižovatkou a kostelem sv. Anny), dílny na Floře nebo sklad dekorací u Apolináře, vše v zajímavých lokalitách v centru Prahy.
A dokonce ministr dopředu Právu prozradil, kolik by stát utržil: "Vytvoříme prostředky 498 milionů, které věnujeme potřebným opravám v opeře." Dodejme, že příspěvek ministerstva ND letos činí 422 milionů a SOP 117 milionů.
Zaměstnanci Státní opery proti rozhodnutí ministra kultury protestují a proti Ondřeji Černému a mladému slovinskému režisérovi Roccovi (vlastním jménem Rok Rappl) s jedenapůlletými zkušenostmi šéfa brněnské opery staví osobnosti mezinárodně uznávaného dirigenta Jana Lathama-Koeniga a mnohaleté ředitelky londýnské Královské opery Elaine Padmoreové, kteří projevili zájem se samostatnou Státní operou spolupracovat. Podle ministerstva prý ale model samostatných oper a baletů v Praze selhal. Otázka je, zda dlouhodobě neselhalo spíše ministerstvo: při stanovení výše příspěvku, při kontrole jeho čerpání, při kontrole svých příspěvkových organizací a při jmenování ředitelů...
