"Matka Tereza byla indickou občankou a odpočívá ve své vlastní zemi, ve své vlasti," ohradil se proti albánské žádosti mluvčí indického ministerstva zahraničí Višnu Prakash. Rozhodnutí vlády přivítala také mluvčí řádu Misionářky milosrdenství, jejichž kalkatské sídlo se stalo posledním místem jejího odpočinku. "Matka Tereza patří Kalkatě, Indii. Je absurdní, že Albánie očekává předání jejích ostatků," řekla Sunita Kumarová pro zpravodajskou stanici BBC.
Albánský premiér Sali Beriša ale rozhodnutí nepovažuje za definitivní. Chce i dál s indickou vládou na toto téma diskutovat a své snahy stále stupňovat. "Myslím si, že by byla mnohem klidnější, kdyby mohla odpočívat vedle své matky a sestry," řekl státník v úterý pro agenturu AFP. Připomněl také, že ženy jsou pohřbeny v Tiraně. Vlády obou zemí by o tom podle něj měly jednat v "blízké budoucnosti". Prakash ale už teď tvrdí, že jakékoliv diskuze na otázku převezení ostatků těla do Albánie "vůbec nepřicházejí v
Žít pro druhéMatka Tereza se narodila v roce 1910 jako Agnes Gonxha Bojaxhiuová ve Skopji. Její rodiče pocházeli z Albánie, ale prvních osmnáct let prožila v Makedonii. |
Albánka, Makedonka nebo Indka?
Důvod, proč si Albánie nárokuje poslední místo odpočinku nositelky Nobelovy ceny míru, je ten, že odtud pocházeli její rodiče. Nicméně se narodila už ve Skopje, které v současné době patří Makedonii a prožila zde i prvních osmnáct let svého života. Až pak se rozhodla, že odtud odjede. Vybrala si Indii, kde získala občanství a jako misionářská sestra zde působila až do své smrti.
Server BBC News připomněl, že by tak mohl vzniknout dokonce třístranný boj o její pozůstatky. Ten nejspíš vyvrcholí příští rok, kdy uplyne sto let od jejího narození. Podle mnohých se při této příležitosti navíc očekává, že bude svatořečena. Sama Matka Tereza měla ve své náležitosti jasno. "Krví jsem Albánka, občanstvím Indka a vírou jsem katolická jeptiška. A svým posláním náležím celému světu," prohlásila kdysi.
Vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu se v Indii starala o nemocné, umírající i opuštěné lidi. V roce 1950 založila řád Misionářky milosrdenství. Právě asketický život a pomoc chudým a nemocným na prvním místě, to jí roku 1979 "vynesly" Nobelovu cenu míru.
Přijala ji, ale jen ve jménu "společenských odpadlíků". Měla ale jednu podmínku - slavnostní večeře na její počest musela být zrušena a ušetřené peníze dostali chudí v jejím druhém domově, v Kalkatě. Právě zde je také pohřbena. Z místa jejího posledního odpočinku se stalo oblíbené poutní místo, kam přijíždějí tisíce lidí z celého světa, aby jí vzdali pocty. Už v roce 2002 papež Jan Pavel II. Matku Terezu blahořečil. Teď se čeká, že bude i prohlášena za svatou.
K řádu, který založila, se nyní hlásí zhruba tři tisíce řádových sester a čtyři sta bratří v 87 zemích.
