9. srpna 2009 0:20 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Album Phila Shoenfelta a Nikki Suddena:
skrytý poklad vyplul na světlo

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Nikki Sudden | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nikki Sudden | foto: Marie Sjovold / Secretly Canadian
Po deseti letech od nahrání konečně oficiálně vychází Golden Vanity, společné album Phila Shoenfelta a před více než dvěma lety zesnulého Nikki Suddena. Nahrávka, která už byla považována za ztracenou, působí i s odstupem svěže a je plná prostých, ale energických a silných písniček.

Phil Shoenfelt, Angličan, který od poloviny devadesátých let žije v Praze, a Američan Nikki Sudden, bývalý frontman kapely Jacobites, se spolu znali už od konce sedmdesátých let, která oba prožívali poněkud divoce. Když pak Sudden koncertoval s kapelou Golden Angels (v roce 1996 se objevili i na festivalu v Trutnově), požádal Shoenfelta, aby s ním hrál jako sólový kytarista. Spolupráce nakonec vydržela na dvě evropská turné a prohloubila se v dlouholeté přátelství.

Na jaře 1998 v Berlíně nahráli společné album, na kterém se ve většině skladeb oba spojili i autorsky a podělili o pěvecké party. Ihned po dokončení odcestoval Sudden kvůli náhlé smrti bratra, k vydání nedošlo a nahrávka se ztratila.

Poté, co pak v březnu 2006 sám nešťastně zemřel, Phil Shoenfelt se spojil s jeho pozůstalými a společnými silami pásy s nahrávkou vypátrali. Po rekonstrukci části zničených záznamů, na které se výraznou měrou podílel pražský zvukař Dan Šatra, nezbytném studiovém ošetření a remasteringu nyní album po letech vyšlo na malé britské značce Easy Action.

Vzory a inspirace Suddena i Shoenfelta byly podobné, a tak na desce dochází k přirozenému splynutí. Vlivy amerického country i dřevního deltovního blues jsou nepřeslechnutelné, nicméně stejně tak je tu i druhý pól s gotickou melancholií a punkovou energií. To vše se slévá v homogenní směs, ne nepodobnou tvorbě "Berlínských Australanů", která je známá i ze Shoenfeltových sólových nahrávek. Oba ostatně spolupracovali i se spoluhráči Nicka Cavea či členy Crime and The City Solution. Tentokrát jako by ovšem osobnost Nikkiho Suddena vše prozářila, vyprovokovala jeho kolegu k živějšímu projevu a donutila ho překračovat obvyklé mantinely.

Hodnocení LN

4 / 5

Nikki Sudden,
Phil Shoenfelt:
Golden Vanity
Easy Action 2009

Album tak i s odstupem deseti let vůbec nezní zatuchle, ale naopak neobyčejně inspirativně, čerstvě a energicky. Jestliže vydavatelství na svém webu jako anotaci uvádí, že se jedná z pohledu obou o jejich nejexperimentálnější a nejrockovější album, pak to není zas příliš přehnané tvrzení. Zběsilé a několikaminutové kytarové zpětné vazby, které se tu objevují v sousedství zasněně romantických písniček, budiž toho důkazem. Jamboree Bag, skladba, u které jsou jako u jediné uvedeni coby spoluautoři zbylí spoluhráči – tedy bývalý basista Jacobites Carl Eugene Picot a berlínský bubeník Robbie Schmidt – metastázuje v psychedelickou seanci, jakou můžeme najít na nejlepších koncertních záznamech The Doors.

Dvojice Sudden–Shoenfelt se tu výtečně doplňuje. Oba jsou v podstatě písničkáři, schopni hrát sami s kytarou, ale jejich spojení je vzájemně obohacující. A nejde jen o dva hlasy, které k sobě příjemně pasují.

Kombinace schopnosti napsat jednoduchou, ale silnou melodii a náležitě ji podat, je jim vlastní a přidává-li se zde chuť neomezit se na svou obvyklou polohu, výsledek je – i ve srovnání s většinou jejich sólových nahrávek – příjemně pestrý a živočišný.

Vydávání historických nahrávek může působit jen jako nostalgický rozmar. Pokud se ale i díky podobnému motivu objeví podobně silná kolekce, je to nejen smysluplné, ale i navýsost záslužné. Atmosféra, jaká je tu koncentrovaně obsažena, je přesně tím, o co se mnohé začínající skupiny postpubertálních mladíků marně pokoušejí. S Golden Vanity se lze snadno přenést do doby, kdy ještě dělat rock’n’roll bylo vzrušující a zábavné. A z toho, že se tuhle náladu podařilo spolu s nahrávkou s úsilím Indiana Jonese vykopat z propadliště času, by měl Nikki Sudden určitě radost.

Hrdina rock’n’rollu

Nikki Sudden (1956) prý začal hrát na kytaru pod vlivem prvního poslechu skupiny T. Rex. S bratrem založili v roce 1977 skupinu Swell Maps a několikrát dobyli nejvyšší příčky Independent Charts a oblíbil si je legendární DJ John Peel. Po jejich rozpadu chvíli hrál sólově a v roce 1983 s kytaristou Davem Kusworthem založili Jacobites. Ti s pauzami fungovali dlouhá léta a natočili řadu ceněných alb.

V devadesátých letech žil v Německu, v roce 2004 si jeho písně pro svůj film Honey Baby vybral režisér Mika Kaurismäki a o něco později se v roli sebe sama Sudden objevil ve filmu Egoshooter Wima Wenderse. Zemřel bezprostředně po koncertě v newyorském klubu Knitting Factory 26. března 2006. Nyní vyšla jeho společná nahrávka s Philem Shoenfeltem Golden Vanity.

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz