9. února 2016 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Anglické opery přes tři století v
Operním panoramatu Heleny Havlíkové

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno | foto: ND Brno
Britská opera je spíše než souvislým proudem teritoriem ostrovů často velice svébytné anglické reakce na evropský vývoj hudebního divadla. Operu v říši britského království sužovaly periodické křeče puritánských názorů měšťanstva, kteří v divadle spatřovali zahálku, ba příležitost ke shromažďování povalečů, zlodějů a prostitutek. Osamoceným géniem barokního Albionu se stal Henry Purcell (1659-1695) nejen svou jedinou komorní operou Dido a Aeneas, jejíž intimní příběh lásky, doufání, štěstí i smutku se stal křišťálovým skvostem v pokladnici světové opery, ale také svými semioperami. V Česku byly nyní uvedeny dvě anglické opery: Purcellova Didona v provedení Collegia 1704 a první opera Thomase Adèse Powder Her Face v podání ND Brno.

Po Pucellovi se další ostrůvek britské opery vynořil díky Cikánce Michaela Williama Balfeho (1808-1870), jejíž sentimentální líbivost z ní udělala nejhranější operu na anglický text. U nás přinejmenším za posledních sedmdesát let nezazněla. Na světové výsluní se pak podařilo vyvést britskou operu až v druhé polovině 20. století Benjaminu Brittenovi (1913-1976). Jeho hudební dramata jsou na našich jevištích nejčastěji uváděné opery britské provenience. A nejen v Británii se velké pozornosti, včetně té mediální, dostalo současnému skladateli Thomasovi Adèsovi (1971).

Je až s podivem, že od legendární inscenace Didony v Plzni v roce 1998 v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a režii Jana Antonína Pitínského se u nás toto klíčové dílo neobjevilo na žádné profesionální operní scéně. O to je zajímavější, že se u nás nyní prakticky souběžně objevily dvě anglické opery, které od sebe dělí na tři staletí: Purcellova Didona v provedení Collegia 1704 a brněnská opera nastudovala v Mozartově sále Reduty první operu Thomase Adèse Powder Her Face.

Při jejich porovnání lze nalézt více shod, než bychom čekali. Obě jsou prokomponované, obě s instrumentací pro komorní orchestr, obě s malým počtem sólistů, obě s titulní ženskou hrdinkou z nejvyšších společenských vrstev, obě opery uzavírají rozsáhlá sólová lamenta, obě pojednávají o nešťastné lásce s významným mužem. Tolik podobnosti, ba dokonce shody. A rozdíly? Zatímco Purcell něžně popisuje milostné štěstí Didony a Aenea prostřednictvím idyly překrásného údolí, Adès nepokrytě hudebně cituje/ilustruje erotické scény ženského vyvrcholení a mužského chtíče. Zatímco Didonino štěstí zničí rozhodnutí bohů, Vévodkyně je vystavena rozvodovému soudu a odsouzení za nemorální chování. Zatímco po smrti kartaginské královny sbor opěvuje její srdce, od Vévodkyně se všichni odvracejí.

Powder Her Face ­/ Napudruj jí tvář
Je dobře, že se nové vedení brněnské opery Jiřího Heřmana a Marka Ivanoviće chce soustavně věnovat soudobé opeře. Pro tuto sezónu zvolili operu Thomase Adèse Powder Her Face, která se po britské premiéře v roce 1995 rozlétla do světa.

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Britský skladatel, klavírista a dirigent Thomas Adès vystudoval prestižní hudební školy a kompozičně se prosadil poměrně rychle. Někteří v něm dokonce očekávali vytouženého Brittenova nástupce. Kromě řady orchestrálních, komorních nebo vokálních skladeb je autorem dvou oper. Tu druhou podle Shakespearovy Bouře jsme mohli vidět v roce 2012 v přenosech z Metropolitní opery, ta první z roku 1995 Powder Her Face, připoutala pozornost už svým námětem podle bulvárním tiskem propíraného životního příběhu britské vévodkyně Margaret Campbell (1912-1993), ze které se od 30. let 20. století stala celebrita proslulá nejen svou krásou, bohatstvím, oblékáním, ale i svými sexuálním aférami; po skandálním rozvodu skončila v bídě. Ostatně i Adèsova opera na libreto jeho přítele Philipa Henshera se k tématům bulváru hlásí – a titulky jako „zhudebněný orální sex na jevišti“ jsou jistě dostatečně provokativní, aby vzbudily zájem o operu i mezi publikem, které na ni obvykle nechodí. V době, kdy kulturní rubriky tzv. seriózních novin se dnes plní články, které mají spíše charakter společenských drbů, třeba připustit, že i taková témata mohou mít svůj význam. Ostatně i Violetta Valéry nebo Lulu a spousta dalších operních hrdinek byly kurtizány. A Ervín Schulhoff už v roce 1919 zkomponoval Sonatu Erotiku pro sólový ženský hlas s napodobením - v notách přesně určeného - orgasmu. Někomu to přijde pikantní, někomu velmi hloupé. Ostatně vzdechy provázející soulož výrazně lépe zpracovala popmusic.

I když bylo Adèsovi v době kompozice této opery teprve 24 let, nelze mu upřít skladatelskou obratnost, smysl pro detaily a nápaditost hudebního vyjádření situací. Dokáže a nerozpakuje se využívat skladebných technik napříč různými obdobími, umí nakomponovat meziválečné taneční šlágry i erotickou gradaci stejně jako těžkomyslnou bilanci životního ztroskotání, napodobit Brittena, Weilla, Stravinského... Přes komorní obsazení hýří orchestrálními barvami včetně zvonku, řehtačky, labutího pískání, injekční stříkačky nebo tužky přes klavírní klávesy. Markovi Ivanovićovi, současnému šéfdirigentovy brněnské opery, se podařilo zprostředkovat právě pestrost, proměnlivost, barevnost a dynamiku partitury, která svými rytmickými změnami a neobvyklými nástrojovými kombinacemi rozhodně není snadná. Při provedení 7. února už nezněly „jen“ noty, ale pokus o hudební výraz vzestupu a pádu mediální celebrity. Umístění orchestru nikoli v „díře“, ale viditelně vedle vyvýšeného pódia, kolem kterého ze dvou protilehlých stran sedí publikum dodalo inscenaci na kontaktnosti - přitom orchestr pěvce nijak nepřekrýval.

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Dvouhodinová opera o dvou dějstvích je psána pro čtyři sólisty. Vedle titulní role Vévodkyně pro dramatický soprán všichni ostatní zastávají hned několik postav – subretnímu sopránu je určena role Komorné, ale také Důvěrnice, Číšnice, Milenky Vévody a Novinářky, tenoru postava Elektrikáře, který je také Lvem salónů, Číšníkem, Poslíčkem, Čumilem i oddávajícím Knězem, který však ani v této pozici nemá zábrany flirtovat s novomanželkou Vévodovi přímo pod nosem. Basista vystřídá Ředitele hotelu, Vévodu nebo Soudce.

Děj sleduje momenty na časové ose. V londýnském hotelovém apartmá si Elektrikář a Komorná dělají legraci z Vévodkyně - je rok 1990 a její společenská kariéra hasne. Následuje návrat v čase do třicátých let, kdy Vévodkyně a její avantýry byly miláčkem bulváru – Číšnice si zálibně představuje, jaké by to bylo být bohatá. V druhém dějství se dostaneme do roku 1955, kdy došlo k rozvodu Vévodkyně, soudce ji obviní z nemorálního chování. Nicméně ona si udržuje společenský statut „celebrity“ a ještě v roce 1970 poskytuje rozhovor novinářce. Děj opery se vrací do 1990, kdy zájem bulváru pohasl a Ředitel hotelu ji nutí, aby se vystěhovala, protože neplatí nájem. Nedá se obměkčit ani nabídkou sexuálních služeb stárnoucí celebrity, která už skutečně potřebuje přepudrovat.

Režisér inscenace Tomáš Studený dokázal při svém působení v Opeře Diversa provokovat a v Ostravě oživil Pucciniho Bohému životním stylem současné mládeže. V Powder Her Face jakoby se takto provokativní soudobé opery zalekl, nebo se snad styděl na scéně vyjádřit choulostivé situace? Zůstalo u osahávání, válení se po rudých polštářích, plácnutí přes zadek a spousty koulí - plastových bílých, které Vévodova Milenka ve chvíli odhalení fotografií Vévodkyniných milenců vyhází z polštářů, ale dál se s tímto znakem nijak nepracuje. Na portálu Opera platform.eu je možno vidět bruselskou inscenaci Mariusze Trelińského téže opery – režisérovi Studenému budiž ovšem ke cti, že vyhlášenou scénu felace pojednal s divadelně účinnější nadsázkou, když v Brně si Vévodkyně vystačí s okurkou.

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Režisér ovšem ani sobě ani sólistům situaci nijak neusnadnil, když se svou výtvarnicí Zuzanou Přidalovou koncentroval inscenaci na vyvýšené pódium, jehož podlahu tvořila měkká matrace. Třebaže toto scénografické řešení srozumitelně evokovalo postel jako doménu Vévodkyně a její umístění všem a ze všech stran na očích, znesnadňovalo chůzi, zejména dámám v podpatcích. Ve svém důsledku to vedlo k tomu, že se všichni pohybovali stejně a režisér nevyužili ani příležitosti, kterou tato více vrstevnatá černá komedie nabízela, ani potenciálu jednotlivých sólistů. Snad jen fonty českých titulků a některé kostýmy vizualizovaly posuny v čase. A vyžadovalo hodně fantazie, aby si divák při pohledu na tuctové plexi křesílko a stolek navodil pocit britského luxusu.

V případě Vévodkyně se režisérovi nezdařilo vyjádřit vývoj mediální celebrity od dvacetileté krásky, která netrpělivě čeká na svého šlechtického snoubence, přes sebestřednou cynickou mrchu, která „krmí“ bulvární tisk hloupostmi a kritizuje vše kolem sebe, po osmdesátiletou stařenu, když se ocitá na dně a všemi opuštěná si připouští pomíjivost věcí, lidí i života. Právě toto bilanční obviňování světa bylo vrcholným momentem ve výkonu Lucie Hájkové, která ovšem zvládla celý náročný part s obdivuhodnou pěveckou jistotou a samičí ženskostí – i zadek se musí umět nosit. Podobně mladou a velice talentovanou Martu Reichelovou nedovedl režisér v plejádě postav, kterými se v průběhu opery stává, dál než k nadrzlé vyzývavé holce, která ovšem báječně jiskřila svým zvonivým sopránem. Také výkon tenoristy Marka Olbrzymka v základní roli Elektrikáře byl postaven jednostranně na pohrdlivém despektu vůči Vévodkyni. Z výkonu Josef Škarky tu a tam probleskoval buffo bas, který vnášel do inscenace žádoucí odlehčení, zejména jeho velký výstup Soudce zůstal herecky zcela statický, přitom pěvecky Škarka rozklenul oblouk od upjatého úředníka po pokrytecky pohoršeného muže.

Ivanovićovo hudební nastudování a pěvecké výkony sólistů i jejich evidentní zaujetí představitelsky obtížnými rolemi otevírá cestu k tomu, aby se brněnská opera stala místem pro hledání směrů, křižovatek - ale možná i slepých uliček soudobé opery.

Thomas Adès: Powder Her Face

Hudební nastudování Marko Ivanović, režie Tomáš Studený, dramaturgie Patricie Částková, scéna a kostýmy Zuzana Přidalová, videoprojekce Tomáš Hrůza. Účinkují: Vévodkyně - Lucie Hájková j. h., Ředitel hotelu a další role - Josef Škarka j. h., Elektrikář a další role - Marek Olbrzymek j. h., Komorná a další role Marta Reichelová. Národní divadlo Brno, Reduta, Mozartův sál, premiéra pátek 29. ledna 2016, recenzováno představení 7. února 2016.

Hodnocení: 70 %

Královna Didona podle Václava Lukse

Operu Henryho Purcella Dido a Aeneas, která v repertoáru našich divadel již dlouhou dobu absentuje, alespoň v koncertním provedení zařadilo do svého programu Collegium 1704.

Dido je krystalicky čirá miniopera o celkové délce nepřesahující hodinu, kde divadelní čas se posouvá v plochách cudného poodkrývání peripetií vztahů protagonistů, určených jim osudem. Děj opery vychází z oblíbeného námětu barokních oper - Homérovy Iliady a Vergíliova eposu Aeneis a ságy o dobrodružstvích Aenea z doby trójské války. Anglický básník Nahum Tate napsal libreto o hrdinovi, který se na cestě od Tróje zastaví kvůli opravě lodi v Kartágu, s jehož královnou Didonou prožije vášnivou lásku – bohové ho však přimějí Didonu opustit; ta ztrátu milence neunese a spáchá sebevraždu.

Henry Purcell: Dido and Aeneas /koncertní provedení opery - Collegium Vocale 1704.

Henry Purcell: Dido and Aeneas /koncertní provedení opery - Collegium Vocale 1704.

S uváděním kompletních oper má tento náš špičkový soubor staré hudby zkušenosti a dosavadní počiny v této oblasti byly mimořádně úspěšné – ať už to byl Händelův Rinaldo nebo Myslivečkova Olympiáda ve Stavovském divadle nebo nahrávka Gluckova Orfea a Eurydiky s Bejunem Mehtou v českokrumlovském zámeckém barokním divadle. A uvidíme, jak dopadne novodobá světová premiéra originální verze Vivaldiho Arsildy, kterou pražské Národní divadlo odmítlo a uvedou ji v Bratislavě.

Koncertní provedení v době, kdy i taková produkce bez dekorací a kostýmů bývá provázena hereckými akcemi sólistů (připomeňme Dona Giovanniho pod vedením Reného Jacobse na Dvořákově Praze), otevírá otázku, nakolik zcela statické provedení je v případě souboru, který patří po hudební stránce i v mezinárodním měřítku ke špičkovým, adekvátní.

Henry Purcell: Dido and Aeneas /koncertní provedení opery - Collegium Vocale 1704. Dirigent Václav Luks.

Henry Purcell: Dido and Aeneas /koncertní provedení opery - Collegium Vocale 1704. Dirigent Václav Luks.

Po hudební stránce ovšem nastudování Václava Lukse ctilo Purcellův kompoziční styl s vlivy benátské i francouzské opery s jeho snahou po zjednodušení a zároveň zhutnění hudebního výrazu. Napětí zmatku v citech Didony do provedení vnesla švýcarská mezzosopranistka Marie-Claude Chappuis svým průrazným, a přitom oblým hlasem, který se nesl Rudolfinum ve všech do detailu odstíněných výrazových vrstvách po závěrečné lamento. Barytonista Tomáš Král byl spíše než hrdinou něžně zamilovaným Aeneem zničeným příkazem čarodějnic. A korejská sopranistka Yeree Suh doplnila svým jasným sopránem kontrast vedle „party“ čarodějných mocností, jejichž zlovolnou potměšilost s lísavým protahováním rytmu vystihla nejlépe Sophie Harmsen.

Uvedení Purcellovy opery, které v první polovině předcházela Óda ke sv. Cecílii, sice potvrdilo vysoké kvality Collegia 1704 i Collegia Vocale 1704 a výkon Marie-Claude Chappuis dojal, domény tohoto uskupení pod vedení Václava Lukse jsou však přece jen jinde.

Henry Purcell: Dido and Aeneas /koncertní provedení opery

Ode to St. Cecilia Z. 328. Dirigent Václav Luks, Dido: Marie-Claude Chappuis, Aeneas: Tomáš Král. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Rudolfinum, Dvořákova síň pátek 5. února 2016 19.30 h.

Hodnocení: 70 %

Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno
Thomas Adès: Powder Her Face. ND Brno

Inspirace na dny příští

Giacomo Puccini: Madama Butterfly. Hudební nastudování Martin Leginus, režie Jiří Heřman, scéna Jiří Heřman, Jan Lukášek, kostýmy Alexandra Grusková, pohybová spolupráce Lucie Hayashi, světelný design Daniel Tesař, videoprojekce Lunchmeat studio (Larva, Bartoš), sbormistři Adolf Melichar, Marek Valášek, dramaturgie Patricie Částková. OSOBY A OBSAZENÍ Cio-Cio-San: Maria Kobielska / Christina Vasileva, Suzuki: Lenka Čermáková / Štěpánka Pučálková, F. B. Pinkerton: Peter Berger / Luciano Mastro, Sharpless: Pavol Remenár / Svatopluk Sem, Yamadori: Igor Loškár / Matúš Mazár, Kate Pinkerton: Lenka Pavlovič / Erika Vocelová Jarkovská, Sbor a orchestr Státní opery, premiéra Státní opera 9. února 2016 19.00 h.

Bryan Hymel – recitál. PKF - Prague Philharmonia, Irini Kyriakidou – soprán, Paolo Bressan – dirigent. Smetanova síň Obecního domu, neděle 14. února 2016 19:30 h.

Helena Havlíková
  • 0Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

VALEO VÝMĚNÍKY TEPLA s.r.o.
Inženýr projektové kvality Žebrák

VALEO VÝMĚNÍKY TEPLA s.r.o.
Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj
nabízený plat: 35 000 - 45 000 Kč