Na první pohled to vypadá nepřehledně, ale když porovnáme poměr sil, bude to jasnější. Koalice, která se chystá vládnout Ústí, disponuje sedmi hlasy v sedmatřicetičlenném zastupitelstvu. Je tedy jasné, že za provázky budou tahat „staří dobří“ ČSSD, ODS a KSČM, strany, které rukou společnou zajistily tomuto regionu mafiánskou pověst. Když tyto strany slíbily podporu nové koalici, není divu, že ANO svou organizaci rozpustilo.
Bez ohledu na to, že se ANO od nové koalice distancovalo a už městu nevládne, bude mít problém, až příští rok začne voliče přesvědčovat o tom, proč hodit hlas v krajských volbách opět právě jim. Nebude moci zaručit, že se zvolení zastupitelé kraje nepohádají podobně jako ti reprezentující statutární město Ústí. Nyní jde o to, jak se zachovají ti zbývající „věrní“ reformátoři matrixu. Buď vydrží v komunální politice bez funkcí a budou bojovat v každém hlasování a nevykašlou se na nudnou práci v opozici, anebo na politiku zanevřou.
První možnost je určitým příslibem, že by z ANO někdy mohla být i slušná politická strana, tj. strana, kde si na první pohled volič je jist tím, jaké myšlenky a nakolik důsledně reprezentuje. Druhá možnost je samozřejmě pravděpodobnější. ANO spíš při personální nouzi udělá z těch populárnějších politiků recyklát a umístí je na krajskou kandidátku. To může být správné z hlediska využití jejich schopností, na druhé straně budou mít takoví kandidáti vlastně poslední pokus o politický restart. V zemi, která má přísloví „Jen blbec se dvakrát spálí o stejná kamna“, nemůžete, i když jste schopný a výkonný, kandidovat věčně za kdekoho. Pan Bursík by mohl vyprávět. Ústí a Budějovice v tom nezůstanou dlouho samy.
