Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ano, jsem také frenetik, říká mladý básník Linhart

USA

  15:30
Frenetik má nonstop amok, je to bytostný outsider, který za své dílo fyzicky ručí. Tak definuje frenetiky, tyto nejradikálnější romantiky, Patrik Linhart, který léta strávil studiem jejich děl. Výsledkem je čítanka světového frenetismu, Vyprávění nočních hubeňourů, kniha, která nemá v českém kontextu konkurenci.

Severočeský básník ve vycházkovém obleku. Jeho právě vydaná kniha přehledně shrnuje dějiny hrůzostrašné literatury od raného novověku po současnost. foto: MAFRA - Jaroslav Diblík

Patrik Linhart je léta nepřehlédnutelnou postavou (severo)české literární či vůbec umělecké scény. Tento básník, performer, výtvarník, mystifikátor a bohém se narodil v roce 1975 v Duchcově (na obálce knihy je rok 1971, aby autor vypadal letitěji). Vystudovaný je inženýr ekonomie, ale živil se nejrůznějšími profesemi, u nichž bylo hlavní, aby měl čas na umění, literaturu a bohémství. Je autorem cca desítky knih různých žánrů a různého druhu. Je vydavatelem občasné revue Dekadent geniální, tančil v radikálním baletu Vyžvejklá bambule. Používá několik pseudonymů, jméno Linhart je pravé. Knihu Vyprávění nočních hubeňourů o rozsahu 624 stran vydalo nakladatelství Pulchra.

* LN Především: klobouk dolů! Takové dílo pravděpodobně nemá v českém kontextu obdoby. Nebo snad má? Našli by se nějací zdejší předchůdci?
Našlo by se několik menších publikací a monografií, ale o žádné takové knize nevím. Když jsem ji psal, měl jsem jako určitý předobraz Váchalovy barokizující veleknihy jako Receptář barevného dřevorytu nebo Přírodopis strašidel. Považuju svou knihu za určitý druh receptáře - akorát místo návodů, co si uklohnit, ušetřit a zároveň nezemřít, radím, jak si udělat "hrozně hezky" v hlavě.

* LN Ostatně možná ta kniha může trochu připomínat sborníky Ivana Wernische, do nichž shromáždil zapomenuté či opomíjené básníky, poety minor, u nichž hledá "zlatá zrna". Vy jste u těch svých frenetiků hledal co?
Hledal jsem dobrodružství ve smyslu pátrání po životě a díle těchto autorů, pro sebe jsem chtěl najít ozřejmění života, jakousi epifanii. Bylo mi sympatické, jak se postupně ukazovalo u řady frenetických autorů, že původní záměr psát sensační náměty ustupuje před pomalu nabývanou jistotou, že svět materiální je stejně záhadný a magický jako svět ducha.

* LN Své líčení začínáte na prahu novověku, tedy v 17. století. To je logické a přirozené, tehdy vzniká cosi jako moderní pocit, kdy se fantaskno oddělí od náboženství. Dlouho ale tyto dvě studny imaginace ještě koexistují, to až v naší době jedna, ta náboženská, vyschne. Nevyschne pak i fantaskno?
Jistě ani náboženská linie se neztratila. Stačí se podívat do "biblického pásu" ve Spojených státech, tam nabral náboženský život takové obrátky, že o středověku bychom při takovém srovnání mohli mluvit jako o době osvícenství. Fantaskno nezmizí. Jen v určitých dobách dle módy a aktuálních trendů je mu tu méně, tu ještě méně popřáván sluch. Záleží ovšem v konečné instanci na lidech, zda nebudou stále před imaginací a fantasknem unikat do bláhových paláců konzumu a dobrodružného světa "čtenářů spořitelních knížek". Čelme tomuto antagonistickému světu s hlavou hrdě vztyčenou, případně zabořenou do nějakého hororu.

* LN Jak je to s dostupností těch frenetických děl v češtině? Překládala se hojně? Vycházela též za socialismu? A jaké z těch děl je obecně u nás nejznámější - Dracula? Frankenstein?
Situace se po roce 1989 zlepšila. Před druhou světovou válkou vycházeli frenetičtí autoři v nakladatelstvích spojených především s okruhem Moderní revue, za totality zde bylo několik kvalitních antologií, jako legendární Rej upírů (1970) nebo Stráž u mrtvého (1969). Knižně vycházely stálice jako Poe, Stoker, Sheridan Le Fanu. Velkým impulzem pro obnovení zájmu o řekněme imaginativní hrůzostrašnou literaturu přineslo Jitro kouzelníků poprvé vydané též na konci 60. let. To byla a i přes četné omyly dosud je zásadní kniha pro všechny pátrače v tomto oboru.

* LN Z českých tvůrců věnujete celou kapitolu jen jednomu: Josefu Váchalovi. Že jemu, je přirozené. Ale hned by se nabízela další jména; samozřejmě Deml, Klíma... a pak co třeba Jan Křesadlo? Nebo Jiří Kratochvil? Michal Ajvaz? Nejsou toto také trochu frenetici?
Ti všichni jsou doslova kapitální frenetici. Česká literatura jich moc nemá, ale tato hrstka vydá za celé armády mistrů hrůzy na Britských ostrovech i v proklatých zapadákovech Nové Anglie. O Ladislavu Klímovi jsem napsal značnou část kapitoly. Snad mě k takové lakoničnosti vedl přirozený ostych před jeho velikostí. Nicméně uvažuji o napsání druhého dílu, kde bych autorům jako Klíma, Deml, Opolský nebo Křesadlo věnoval zvláštní pozornost.

* LN A vy osobně jste frenetik?
Bude to možná vypadat málo vědecky, když to přiznám, ale ano, jsem. Nejen pro účely této své knihy jsem tento pojem revokoval a rozšířil. Původně šlo o odnož hnutí francouzských romantiků. Frenetismus jsem však odhalil v umění rozličných národů napříč staletími. S kapkou nadsázky lze označit frenetika jako člověka, který má nonstop amok a který už jen z titulu bytostného outsiderství za své dílo fyzicky ručí.

* LN Bál jste se někdy - při čtení či při psaní?
Jistě. Zvláště ty noci po překládání nějaké zvlášť podařené povídky. Dodnes si za noc vyměním tak tři trika. Ale ani jako denní snivec nevynikám kurážností. Kamarád se na návštěvě podivoval, jak může autor takové bichle o hororech vyjeknout strachem i při sledování Arabely. Strach je příjemný, ale na druhou stranu přivolává démony typu Freddyho Kruegera, takže by jeden měl být opatrný. Na třetí stranu opatrnost není matkou moudrosti.

* LN Jak se takových šest set stránek se stovkami odkazů dává dohromady? Zajímala by mě praktická stránka věci: Jak dlouho jste to psal, kde jste na to vzal čas, jak jste to skládal dohromady?
Napsat takovou knihu mě napadlo, když jsem si jako choudě malý vytvářel takovou vlastní encyklopedii básníků a jiných literátů (dnes má přesně 1201 jmen). Přirozeně jsem od dětství často sahal právě po takových autorech, kteří uměli znamenitě vyvolat strach a úzkost. Psát jsem začal v roce 2000, nejprve jsem psal jednotlivé studie a během krátké doby jsem složil celý systém dohromady. Jsem pramalý analytik, ale díky syntetickému myšlení mi takové věci jdou docela dobře. Obraz frenetického světa umění se mi složil v mysli jako Mendělejevovi tabulka prvků, i když on spal. Taky jsem se při psaní spoléhal na paměť, naštěstí jsem si ji nestihl dorychtovat Googlem. Trvalo to s přestávkami 12 let. Největší pakárna bylo překládání. Nejsem profesionál, i když dnes mohu říct, že jsem expert na anglické námořní názvosloví tak kolem roku 1900. Šlo mi především o to, aby se tito autoři vůbec dostali k českému čtenáři. A kde na takovou práci vzít čas? Především je třeba rezignovat na rodinný život, snažit se ošidit práci v práci, je-li jaká, a pravidelně si chodit čistit mozek do hospody.

* LN Umí ještě dnes někdo napsat pořádný horor?
Autoři bohužel rezignovali na atmosféru. Vyrostla tu generace sice úspěšných, ale nanicovatých spisovatelů, pro které je psaní hrůzných syžetů smyslem psaní vůbec. Z toho vznikají neuvěřitelné zhůvěřilosti. Ale dobrý horor je neuvěřitelně vzácný jev. Je to skoro stejná rarita jako setkání s dokonalým hříšníkem, se ztělesněným zlem. Napadají mě jména jako Brazilec Sérgio Sant’Anna, Karel Milota, Petr Stančík, některé nadějné pokusy v žánru steampunku. Vlna epigonů to vždycky rozmělní na řemeslnou sekaninu. Snad by v této věci mohla zakročit policie a nějak je brutálně sprovodit ze světa. Takový Clive Barker by mohl být potrestán exemplárně.

* LN Sledujte současnou produkci? Co ta dnes tak populární upíří sága (The Twilight)? Ta se vám do knihy nevešla...
Nakladatelský i filmový průmysl expedují stovky titulů od upíří autorky Jenny Nowak po nekonečné ságy o upírech a vlkodlacích a jiných běsech. A přiznejme si, že to kromě vnější stafáže nemá s hororem nic společného. Pokud jde o Twilight, mám podezření, že scenárista spíchnul cosi o mladých úspěšných metrosexuálech a ve fabrice tomu dali jen jiný nátěr, protože Beverly Hills už nefrčí. Kvalitní atmosféra hrůzy, démonické zjevy jsou v Trierově seriálu Království, v Lynchově Twin Peaks, patrně nepřekonatelný upíří opus je Coppolův Dracula s Garym Oldmanem. Jistě, jak říká Klíma, "směšnost a hrůznost jsou sestry", leč Upíří deníky, Vlčí mládě a podobné cajdáky jsou jen směšné.

* LN Mohl byste objasnit ten název? Noční hubeňouři, to je kdo? Noc je jasná: fantastika, hrůza a magie k ní přirozeně patří. Ale proč právě hubenost?
Hubenost je sice méně hrůzná než obezita, ale rovněž je atributem mnoha temných hrdinů. Představte si Draculu jako saďocha. Kultovní básník viktoriánské hrůzy Sheridan Le Fanu začíná jeden příběh slovy: "Byl to muž pohublý, zasmušilý, kterému se v poslední době nevedlo zrovna nejlépe, přesto však žil slušně, čestně a vždy si potrpěl na bezúhonný charakter - zkrátka postava do strašidelného příběhu. A hned mi také jeden pověděl..."O vlcích hubeňourech veršuje Verlaine. A Lovecraft píše o Night-gaunts, což jsem přeložil jako "noční hubeňouři" - příbuzní ghúlů. A kniha s takovým názvem si přece jen lépe hledá nakladatele. Však jsem ho také nehledal ani pět let.

* LN Narodil jste se v Duchcově, žijete, pokud vím, v Teplicích. To je zvláštní kraj. Na jedné straně velká kulturní minulost (Casanova, Beethoven, kníže de Ligne, možná odtamtud byl minnesänger Walther von der Vogelweide...) a na druhé dosti skličující současnost. Přesto ten kraj má své kulturní milieu, i díky vám a vašim kulturním aktivitám. Jak to ale všechno souvisí? A jak to souvisí s těmi nočními hubeňoury?
Pro frenetika je pravé požehnání žít právě v takovém kraji rytmovaném svárem mlžného valu Krušnohoří, magickými sopkami Středohoří a přenádhernou hnědouhelnou pánví, odkud nepřetržitě zní píseň racků a pásového dopravníku. Ale chápu, proč každého Neseveročecha hned napadnou výrazy jako "hrůza", "země nikoho" nebo "beznaděj". Pevně však věřím, že s těmi rekultivacemi to nebude tak horké, že žádné hnusné koupaliště a golfový resort nenahradí odkaliště Fučík a Armagedon, tedy Důl čs. armády. Oproti jihočeské selance a na druhé straně kvaltem tyranizované Praze tu není nuda, a nadto je díky masivní nezaměstnanosti čas se nenudit. Noční hubeňouři sice přicházejí z pekel, ale mohou vnímavé čtenáře dovést až do ráje - a to v celé této zludračelé zemi od Aše po Zlín.

***

Pro frenetika je pravé požehnání žít v kraji rytmovaném svárem mlžného valu Krušnohoří, magickými sopkami Středohoří a přenádhernou hnědouhelnou pánví, odkud zní píseň racků a pásového dopravníku

Foto popis| Severočeský básník ve vycházkovém obleku. Jeho právě vydaná kniha přehledně shrnuje dějiny hrůzostrašné literatury od raného novověku po současnost.

Foto autor| FOTO JAROSLAV DIBLÍK

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...