Šéf ČSSD totiž symbolizuje všechno, co mladí lidé nepotřebují. Průměrnost, šeď a předrevoluční papalášství. Sám Paroubek boj proti „mládeži“ zahájil v roce 2005 dnes už svým legendárním článkem pro LN. V době, kdy českou politickou scénou hýbal policejní zásah proti CzechTeku, označil účastníky této party za živly.
„Žádné tančící děti to nejsou. Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti,“ napsal tehdy.
Neuvědomil si ale, že tím neurazil jen technaře, ale celou mladou generaci, která se s touto kulturou identifikuje. A to dnes nejsou jen „děti“ na středních školách bez volebního práva, ale i velká skupina mezi dvaceti a třiceti lety.
Nejlépe se to dá demonstrovat na číslech, která dávají dohromady sociologové. „Mladí, ve věkové skupině 18 až 29 se obecně nejvíce přiklánějí k ODS nebo k malým, mnohdy neparlamentním stranám,“ vysvětluje Jan Hartl z agentury STEM. Čísla hovoří jasně: v posledním průzkumu STEM z letošního května k eurovolbám vyjádřilo sympatii k ČSSD 18,6 procenta mladých, ODS naopak téměř 31 procent.
Vysvětlení je jednoduché: v Česku je totiž poněkud pokřivený pohled, co je vlastně levice a co pravice. V západní Evropě totiž mládež naopak běžně podporuje levici. „U nás se ale pravice chápe trochu jinak. Pravice je někdo, kdo symbolizuje odklon od komunistické minulosti a směřování k západu. Levice naopak představuje spíše příklon k minulost a východní orientaci,“ dodává k tomu Hartl.
V této věkové skupině se navíc ozývá strach z toho, co bude, pokud ČSSD skutečně vyhraje volby a spojí se s komunisty. Potká je osud jejich rodičů? Socialisté navíc neví, jak s mladou generací komunikovat.
Ukazuje se to na letošních volbách. Zatímco strana zaplavila zemi tisíci billboardy s obličeji svých vůdců, absolutně rezignovala na komunikaci po internetu. A právě zde se rodí platforma těch, kteří ČSSD odmítají.
V poslední době je sice zmiňován komunitní server Facebook, dalších stránek odmítajících ČSSD jsou ale desítky. A právě Jiří Paroubek se pak stává ikonou toho všeho. Muž, který mladým kritikům místo argumentů nejraději vzkazuje: „Běžte si do cukrárny pro lízátka.“
„Žádné tančící děti to nejsou. Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti,“ napsal tehdy.
Neuvědomil si ale, že tím neurazil jen technaře, ale celou mladou generaci, která se s touto kulturou identifikuje. A to dnes nejsou jen „děti“ na středních školách bez volebního práva, ale i velká skupina mezi dvaceti a třiceti lety.
Nejlépe se to dá demonstrovat na číslech, která dávají dohromady sociologové. „Mladí, ve věkové skupině 18 až 29 se obecně nejvíce přiklánějí k ODS nebo k malým, mnohdy neparlamentním stranám,“ vysvětluje Jan Hartl z agentury STEM. Čísla hovoří jasně: v posledním průzkumu STEM z letošního května k eurovolbám vyjádřilo sympatii k ČSSD 18,6 procenta mladých, ODS naopak téměř 31 procent.
Vysvětlení je jednoduché: v Česku je totiž poněkud pokřivený pohled, co je vlastně levice a co pravice. V západní Evropě totiž mládež naopak běžně podporuje levici. „U nás se ale pravice chápe trochu jinak. Pravice je někdo, kdo symbolizuje odklon od komunistické minulosti a směřování k západu. Levice naopak představuje spíše příklon k minulost a východní orientaci,“ dodává k tomu Hartl.
V této věkové skupině se navíc ozývá strach z toho, co bude, pokud ČSSD skutečně vyhraje volby a spojí se s komunisty. Potká je osud jejich rodičů? Socialisté navíc neví, jak s mladou generací komunikovat.
Ukazuje se to na letošních volbách. Zatímco strana zaplavila zemi tisíci billboardy s obličeji svých vůdců, absolutně rezignovala na komunikaci po internetu. A právě zde se rodí platforma těch, kteří ČSSD odmítají.
V poslední době je sice zmiňován komunitní server Facebook, dalších stránek odmítajících ČSSD jsou ale desítky. A právě Jiří Paroubek se pak stává ikonou toho všeho. Muž, který mladým kritikům místo argumentů nejraději vzkazuje: „Běžte si do cukrárny pro lízátka.“
