Navzdory názvu potrvá téměř měsíc (do 12. října) a nabídne zájemcům řadu výstav, přednášek a dalších aktivit, a to nejen v areálu Pražského hradu. Vedle dospělých si opět přijdou na své i děti z mnoha našich i zahraničních škol.
V rámci programu Hravý architekt se zábavnou formou seznámí s moderní i historickou architekturou, mohou kreslit své představy, stavět modely a projít si skrytá zákoutí naší nejvýznamnější památky. Zkušený hlavní kurátor architekt Miroslav Řepa připravil s týmem AW vedeným Petrem Ivanovem řadu zajímavých expozic, které zaplavily přízemí Jiřského kláštera.
Ten je už nějakou dobu pro veřejnost nepřístupný a čeká na generální opravu, kvůli Architecture Weeku byl však mimořádně otevřen. Máme tedy skvělou příležitost podívat se dovnitř a povšimnout si nejen nádherných prostor původně středověké stavby, přestavěné do dnešní podoby v renesanci, ale i cenných novodobých úprav architekta Františka Cubra ze 70. let.
Trojrozměrné modely
Dlužno říci, že současné výstavní instalace jsou střízlivé a jednotlivé sály nepřetěžují (to byl trochu problém loňského ročníku AW). Hlavní prostor je věnován perfektně zpracovaným architektonickým modelům, což je dobře, neboť žádný plán ani videoprojekce (těch je samozřejmě k vidění také dost) nemůže nahradit trojrozměrný exponát.
Ten je nezbytným pomocníkem nejen pro práci architekta, ale i laika, který si tak může mnohem lépe představit, jak stavba funguje. Řadu těchto modelů – historických i současných, zapůjčilo ze svých sbírek Národní technické muzeum v Praze – jedna z mnoha spolupracujících institucí.
Soubor dekorativních uzávěrů na vinné lahve
V prostorách kláštera je k vidění asi patnáct různých expozic, menších i větších. Některé jsou putovní, jiné byly vytvořeny právě pro tuto příležitost. Nejvíce místa v ambitu je věnováno architektonickým stylům od románského až po současné trendy na různých příkladech z našeho území. Další výstavy představují současné polské rodinné domy (velmi zajímavé), šestici slavných i méně známých moderních vil na území Prahy 6 nebo architekturu slavného Brazilce Oscara Niemeyera a její vliv na tvorbu dalších projektantů.
Dále je k vidění série unikátních modelů Kaplického vítězného návrhu na budovu Národní knihovny na Letné, na níž je patrný postupný vývoj budovy od první skici až po definitivní vizi. Další expozice představuje významné vily různých evropských metropolí.
Za zlatý hřeb expoziční části však považuji komorní výstavu skic a předmětů z Prelovšekovy vily v Lublani, jejichž autorem je Jože Plečnik (1872–1957), rovněž autor nadčasových úprav Pražského hradu z éry TGM.
Právem se jí dostalo nejčestnějšího místa v klášterní kapli sousedící s románskou basilikou. Expozici jsem nedávno zhlédl v opavském Domě umění, ale v Jiřském klášteře jí to sluší víc – už jen pro možnost přímé konfrontace se Slovincovými hradními úpravami nádvoří nebo zahrad. Jednotlivé exponáty zapůjčil známý historik umění a nejvýznamnější znalec Plečnikova díla doktor Damjan Prelovšek (mimo jiné spoluautor velkých plečnikovských výstav v pařížském Centre Pompidou nebo Praze).
K tématu má samozřejmě velmi blízko – předměty, které vystavuje, ho obklopovaly od nejútlejšího mládí. Jeho dědeček Matko Prelovšek, ředitel městského stavebního úřadu, totiž s Plečnikem spolupracoval na úpravách slovinské metropole Lublaně ve 20. a 30. letech minulého století. Architekt se mu odvděčil projektem kuriózního domu Peglezen, tedy Žehlička (mimochodem, kopie vlajkového stožáru Peglezenu stojí od roku 1996 na Opyši u východní brány Pražského hradu), ale zejména návrhem interiérů jeho staršího rodinného domu v Zarnikově ulici.
Práce probíhaly paralelně s Plečnikovými hradními intervencemi, a tak si architekt mohl vyzkoušet různé prvky, které pak použil i v interiérech Masarykova bytu na Pražském hradě. Někdy tomu však bylo i naopak – to když architekt vytvořil variaci na hradní téma.
Většinou se tak dělo na přání paní Prelovšekové, které mohou být dnešní historici architektury vděčni, neboť se díky ní zachovala podoba například takového skvostu, jako byl Výšivkový salonek pro Alici Masarykovou. V Prelovšekově apartmá byl vyveden v téměř totožných formách jako na Pražském hradě, kde jej zlikvidovali komunisti. Jen originální lidové výšivky z Aliciny sbírky se zachovaly v Národopisném muzeu.
Křeslo jako klenot
Výšivkový salonek na současné výstavě v kapli Jiřského kláštera sice neuvidíte, ale zato budete moci obdivovat neméně slavné křeslo Prelovšek, jeden z nejkrásnějších prvků nábytku, jaký znám. Dále je tu k vidění měděný svícen, další kusy mobiliáře i kuriózní sbírka ozdobných zátek na lahve od vína, jež jsou inspirovány miniaturními gotickými relikviáři ze svatovítského pokladu. A samozřejmě sérii originálních Plečnikových výkresů provedených tužkou nebo tuší na pauzovacím papíru.
