3. května 2011 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Autobiografie: Miles,
jak mu zobák narostl

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Miles Davis | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miles Davis | foto: Reprofoto
PRAHA Po více než deseti letech se na knihkupecké pulty vrací životopis Milese Davise, jak ho legendární jazzový trumpetista před smrtí převyprávěl publicistovi Quinceymu Troupeovi.

Letošní dvojnásobné Davisovo výročí (narodil se v květnu 1926 a zemřel v září 1971) si bude jazzová obec připomínat vehementně, vždyť šlo o jejího posledního obecně uznávaného vládce. Pozadu nezůstáváme ani my. Mezinárodní sestava zvučných jmen složí poklonu Davisovi na koncertu v rámci cyklu Jazz na Hradě 23. května a o prvomájové noci se s Milesovým odkazem vypořádával v pražském klubu Jazz Dock nejprve František Kop Quartet a pak i funk-jazzová kapela Muff. Zároveň šlo o křest knihy Miles.

Poprvé se v češtině objevila už v roce 2000 a dávno je beznadějně rozebrána. Nové vydání, opět v překladu Josefa Rauvolfa, uvítá bezpochyby mladší generace hudebních nadšenců, která před deseti lety ještě neměla o Davisově podivuhodné postavě tušení.

Kotva, maják i kompas

Milesova umělecká dráha je fascinující. Ještě stihl v půli 40. let swingovou vlnu, osudově se setkal s protagonisty budoucí be-bopové rebelie a v závěru této dekády nahrál snímky, později vydané na albu Birth Of The Cool. Předznamenal na něm vznik posluchačsky přístupnějšího stylu, než byl nervní be-bop.

Miles Davis

Prvou polovinu páté dekády pak Davis bojoval s drogovou závislostí. V té době vzniklá série desek jeho prvního kvintetu, ve kterém už byl tenorsaxofonista John Coltrane. Davis tehdy získal kontrakt se společností Columbia a oslovil veřejnost mnoha důležitými alby, Následovalo období takřečeného "druhého kvintetu", ve kterém se na počátku 60. let obklopil brilantními mladými hráči, včetně Herbieho Hancocka a Waynea Shortera, a v němž po svém reagoval na podněty avantgardního free jazzu.

Od "vážného", strukturálně komplikovaného jazzu se na přelomu 60. a 70. let vlastně úplně odvrátil. Výsledkem byla magnetizující a opět stylotvorná mesaliance jazzu s rockem, definovaná dvojdeskou Bitches Brew. U elektrického fusion jazzu už pak Davis zůstal, přestože se ze zdravotních důvodů, ale patrně i v jisté umělecké krizi na několik roků úplně odmlčel.

Prostořeký pábitel

Chronologický tok vzpomínek Milese Davise autor biografie Quincey Troupe nijak neučesával a zachoval hovorovou dikci Davisova vyjadřování, špikovaného množstvím historek i syrových charakteristik. Servítky si brát nenavykl. Atmosféra bouřlivého be-bopového dění na 52. ulici, práce v nahrávacích studiích, muzikantského cestování, zrodu zásadních stylových proměn, výstupů i sešupů, neustálého hledání a experimentování vystupuje ze šťavnaté knihy plasticky.

Divoký v hudbě i životě

Miles Davis, Quincey Troupe: Miles, Autobiografie
Přeložil Josef Rauvolf, Plus, Praha 2011, 460 stran

Davis se nerozpakuje v popisu někdy ostrých střetů s kolegy i s lidmi kolem hudebního provozu a s předsudečnými policajty, stejně jako peripetií soukromého života, to jest i manželských krachů a vlastních přešlapů. Místy získá čtenář dojem, že muselo jít o nesnesitelného autokrata, narcise, machistu, rasistu a – řečeno davisovským žargonem – vůbec "pěknýho vocasa", který ale zároveň neskrývá obdiv k mnohým muzikantům, k četným ženám, přátelům a rodině. A je si velmi dobře vědom, kolik mu předali jazzmani starší generace a jaké měl štěstí na spolupracovníky.

Překladatel Josef Rauvolf nechal Davise mluvit, jak mu zobák narostl. Čtení je to živé, autentické a zábavné. Pohled svérázného člověka na půl století v samém centru závratně překotného hudebního i společenského dění má šanci zaujmout i toho, kdo se o jazz a muziku vůbec nezajímá.

Miles Davis

Publikace s vydařenou obálkou Michala Cihláře postrádá oproti prvému vydání blok fotografií s Davisovým osvětlujícím komentářem. To je nesporně škoda. Nahrazuje ho průvodce po nejdůležitějších trumpetistových albech.

A bohužel se nepodařilo "vychytat" některé překlepy, neujednocené skloňování určitých jmen anebo chyby v nich (např. třikrát u saxofonisty Hanka Mobleyho). A zůstala i záměna písmene, která z pověstného polyrytmického bubnování Tonyho Williamse učinila hru úsměvně polorytmickou. Jde sice jen o málo podstatné vady na kráse, ale dalo se jim vyvarovat.

Ondřej Konrád, hudební publicista
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz