9. května 2008 20:16 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Autorita hochů ze sibiřské magistrály

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN 21. 4.: Nesouhlasím-li s policistou, hned se s ním neperu
Hluboce zahanben přehodnocuji vzpomínku na příhodu, která moji úctu k otci, ruskému legionáři a prvorepublikovému policistovi, vynesla do výšin přímo nebeských. Jednoho podvečera mě matka, jdouc převzít noční službu u lůžka umírající tety, předala do péče otci, a to přímo před jeho tehdejší staroměstskou služebnou. Táta poznamenal, že si zajdem na večeři, načež zamířil potemnělými uličkami k jakési krčmě, odkud se ozýval příšerný řev. Srdce mi spadlo do kalhot, a když jsem za okny bez záclon uviděl rvoucí se chlapy vyzbrojené židlemi, půllitry a noži, spadlo mi až někam do punčoch. Vešli jsme do krčmy, a stal se zázrak. Chlapi bleskově schovali nože, přistavili židle ke stolům, na ně postavili půllitry, posadili se a krčmou se rozhostilo ticho jako v kostele. Když jsme navečeřeni odcházeli a vzdálili se od krčmy asi dvacet metrů, ozval se z ní opět ohlušující řev.
O pár let později jsem pochopil, že onen zázrak nezpůsobil můj otec, ale jeho policejní uniforma. Nikdo, ani grázlové z galérky, tehdy nestál o to, aby se dostal do rukou hochů ze sibiřské magistrály. Dnes, kdy se člověk bojí vyjít večer na ulici, mi ta dávná příhoda připadala jako vzpomínka z ráje.
Jenže teď se dovídám, že se ve svobodném světě může občan svobodně rozhodnout, zda uposlechne, nebo neuposlechne výzvu policisty, že když proti němu policista použije donucovací prostředky, může se svobodně rozhodnout, zda se bude, nebo nebude bránit, a že když se rozhodne bránit, může policistovi v sebeobraně utrhnout odznak a kopancem mu přerazit kostrč.
A tak mě napadá - jaká asi policejní brutalita musela stát v pozadí té autority policejní uniformy za první republiky? Strhněme konečně masku z tváře toho hrůzného Masarykova státu, vždyť byl policejní! A střílelo se do dělníků!
Jiří Hájek, Praha