24. března 2016 17:39 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Autorka květinové kuchařky: Kytičky jsou součást salátu, k jídlu kompozičně patří

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jana Vlková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jana Vlková | foto:  David Neff, MAFRA
PRAHA Když jsem se chystala na rozhovor s Janou Vlkovou, bylo už ve vzduchu cítit jaro. Na zahrádkách se objevovaly první sněženky a vypadalo to, že zima je definitivně pryč. Domluvily jsme se tedy, že mě vezme na jednu ze svých objevitelských výprav za květinami a býlím pražské přírody.

Vybrala Milíčovský les na okraji panelákové hradby Jižního Města. Večer před rozhovorem se vrátila zima: z nebe se sypal sníh a předpověď slibovala deseticentimetrovou nadílku. Vlková však schůzku nezrušila. „Ono to roste i pod sněhem, to budete koukat,“ rázně mě odbyla v telefonu. Sešly jsme se ráno na stanici metra Háje. Už zdálky na mě mávala kytičkou zeleného listí. „To je ředkev ohnice, nasbírala jsem ji u nás v Dejvicích cestou na stanici tramvaje, okoštujte,“ pobízela mě. Ještě nikdy jsem nejedla zelené listí na perónu metra, ale všechno musí být jednou poprvé. Chutnalo to... Inu, jako zelené listí říznuté ředkvičkou. S dobrou zálivkou – a kdyby se to umylo – bych si toho dala klidně víc.

LN: Kdy vás napadlo, že by se kytky daly jíst?
Přesný okamžik si už nepamatuju, ale všechno to začalo v době, kdy mi jaksi odpadla každodenní starost o tři syny. Když bylo nejmladšímu z nich před čtyřmi lety osmnáct, řekla jsem jim: „Ode dneška je se veškerá moje péče o vás přesouvá do oblasti hobby.“ A začala jsem se víc věnovat tomu, co mě bavilo. Už o pár let dřív jsem byla na nějakém kuchařském kurzu ve Švýcarsku a tam mě zarazilo, v jakém množství kuchař používal květiny. A už jsem v tom jela.

LN: Každý dospělý člověk ví, že plody borůvek se jedí a kuličky ptačího zobu ne. Jak poznáte, jestli je jedlý květ?
No, otrávit se můžete i flaškou vodky. A těch skutečně jedovatých rostlin u nás moc není a poměrně všeobecně se ví, které to jsou. Hodně z nich patří například do čeledě pryskyřníkovitých – třeba sasanky, blatouchy, oměje. A často nás od konzumace odrazují hořkou nebo trpkou chutí. Každá botanická skupina má určité portfolio látek, které se objevují v různých poměrech a variantách v různých částech rostlin, takže chutnají podobně. Záleží na množství: prostě toho nesmíte sníst moc, spíš jen tak ochutnávat. Takový květ řebříčku je sice hořký a na louce vám nebude chutnat, ale když jich dáte pár do nudlové polévky, bezvadně ji to oživí. Nebo čeleď brukvovitých, kam patří i ta příbuzná kapusty ředkev ohnice, kterou jsem vám dala ochutnat na úvod, je fantastická. Z té se dá jíst všecko, má to takovou trochu štípavou chuť. Například mladé listy hořčice seté mají podobnou štiplavou chuť jako semínka, z nichž se pak dělá hořčice.

Jana Vlková

LN: Ptají se vás lidi občas, co to děláte? Proč ty kytky jíte?
Ne, oni Pražáci jsou takové netýkavky. Ale jednou když jsem pořádala terénní seminář o květinách, pozoroval nás takový pán-alternativec, a zeptal se mě, jestli se k nám může připojit. Řekla jsem, že ne, protože ti lidé si mě zaplatili, ale on se nenechal odbýt a přišel příště. Byl to zahradník a byl zvědavý, co všechno z toho, co pěstuje, se dá jíst.

LN: Jak na květiny na talíři reagovali vaši tři synové? Všimla jsem si, že jste jim Květinovou kuchařku věnovala.
Naše rodina vždycky držela pohromadě u stolu. Já mám k jídlu opravdu vřelý vztah a na prvním místě je sociální složka. I když už byli velcí a měli své vlastní aktivity, vždycky jsme na sebe čekali s večeří, až se dostaví většina rodiny. Hodně jsme i spolu vařili, takže byli zvyklí se do toho zapojovat.

LN: No ale co ty kytky? Neumím si představit svého muže, jak jí pampelišku.
S tím oni vůbec problém neměli. My jsme vždycky měli tři chody, takže skoro pokaždé byl salát, no a ty kytičky k tomu kompozičně patří. Brali je jako součást salátu.

LN: Kdy vás napadlo napsat květinovou kuchařku?
Já si každou neděli ráno čtu ve své květinové knihovničce. Udělám si kafe a kochám se knížkami o rostlinách – hlavně francouzskými. Listuju si v nich a čtu si, co jedí jinde. Postupně jsem ale zjistila, že ty knihy jsou buď výhradně botanické, takže jen popisují rostliny, nebo jsou to zase jen kuchařky, takže se z nich člověk nedozví, jak přesně vypadají květy, listy, kdy to kvete a tak. Nakonec mi došlo, že takovou knížku, kde bude stránka botanická i kuchařská, si musím napsat sama.

Celý rozhovor s autorkou Květinové kuchařky Janou Vlkovou o tom, jak chutnají květy růží, že jíst se dá skoro všechno a salát nám často roste přímo pod okny, si přečtete v magazínu Pátek LN.

V magazínu najdete další čtyři rozhovory na velikonoční a jarní téma: o tradicích a zvycích, michelinské hvězdě, designu a zvonech, co odlétají do Říma.

LUCIE ZÍDKOVÁ, Lidové noviny
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na Lidovky.cz