Za poslední dva roky jsme dosáhli více než za předchozích dvacet let. Pokrok je více než znatelný: od zachráněných životů na moři přes řešení hlavních příčin migrace, snížení toků migrace díky spolupráci s partnery ze třetích zemí a ochranu našich hranic s využitím nové Evropské pohraniční a pobřežní stráže až po otevření bezpečných a legálních cest přesídlení a projevování solidarity s nejvíce postiženými členskými státy EU, jakož i se sousedními zeměmi s vysokým počtem uprchlíků.
Migraci tedy nyní řešíme jednotněji. To však nestačí. Musíme nalézt ucelenější způsob, jak využívat přínosy migrace i zvládat problémy, které z ní plynou dlouhodobě.
Ukončení migračních toků na trase přes centrální Středomoří je naší hlavní prioritou. Ve východním Středomoří se nám to podařilo. Od té doby, co bylo v březnu 2016 schváleno prohlášení EU a Turecka, se počet osob překračujících hranice z Turecka do Řecka snížil z 10 000 během jediného dne, jak tomu bylo v říjnu 2015, na průměrně asi 80 denně.
Celkově se počet příchozích na řecké ostrovy z Turecka snížil o 98 procent. To znamená, že za rok po podpisu prohlášení dorazilo do Evropské unie o jeden milion lidí méně. Stejně tak o více než tisíc ubylo těch, kteří při této cestě přišli o život.
EU by české partnery bez pomoci nenechala
Nicméně Libye není Turecko, nemůžeme tedy s ní mít stejný typ dohody jako s Tureckem. Naše opatření se musí zaměřit na zlepšování podmínek v Libyi tam, kde je to možné, na pomoc uvízlým migrantům vrátit se do zemí původu a na odrazování od nedovoleného přistěhovalectví a nebezpečných cest lodí.
Součástí řešení tohoto problému je otevření bezpečných a legálních cest pro skutečné uprchlíky. Evropa musí dostát své humanitární povinnosti a pomoci těm, kdo utíkají před válkou a pronásledováním.
Aby bylo možné udržet migraci ve východním Středomoří pod kontrolou, je nezbytné, aby Česká republika začala s přesídlováním. V červenci jsme požádali všechny země EU, aby nám do září sdělily, kolik uprchlíků budou ochotny přesídlit z Libye a sousedních zemí v průběhu příštího roku. EU tyto snahy podpoří a na každou osobu, kterou členský stát přesídlí, uvolní 10 000 eur.
Věřím, že se Česká republika bude na těchto snahách o zastavení migračních toků na trase přes centrální Středomoří podílet. Může tak činit formou příspěvků do svěřenského fondu EU-Afrika, jenž má za cíl řešit základní příčiny migrace, nebo poskytnutím pracovníků agenturám EU, které působí v Itálii, a nabídnutím míst k legálnímu přesídlení pro skutečné uprchlíky přímo z Libye a sousedních zemí.
Věřím také, že Česká republika splní svůj právní závazek a projeví solidaritu v rámci EU tím, že přemístí uprchlíky z Itálie a Řecka. Chceme-li zachovat volný pohyb v Evropě, jejž tak oceňujeme, musíme projevit solidaritu s členskými státy, které jsou vystaveny silným migračním tokům.
Řízení o porušení smlouvy, které Komise zahájila proti zemím, jako je Česká republika, jež ještě nesplnily své povinnosti, pokud jde o přesídlení, není sankcí. Úkolem Evropské komise je zajišťovat dodržování práva EU. Jsem si vědom obav, že uchazeči o relokaci nejsou dostatečně prověřováni z hlediska bezpečnosti. Tuto otázku můžeme s Českou republikou řešit společně. Bez solidarity a odpovědnosti však pracovat nelze.
Solidarita tvoří pevný základ Evropské unie. Evropská unie by nikdy nenechala české partnery bez pomoci, pokud by je potkalo nějaké neštěstí – partnerské země EU by vyslaly záchranné týmy na pomoc při povodních či letadla k uhašení lesních požárů. Na základě stejného principu nemůžeme ponechat Itálii a Řecko napospas osudu ve chvíli, kdy čelí mimořádnému tlaku ze strany příchozích migrantů.
Solidarita může mít mnoho podob, ale musí ji projevit všichni a reakce musí odpovídat potřebám členského státu v nouzi.