"My jsme měli legitimace, na nich bylo Československý výbor pro uprchlíky, teprve teď vím, že to Nicky vymyslel sám. Dozvěděla jsem se to v roce 1993, kdy přijel sem," řekla novinářům Marešová, která žije v Praze. Do Československa se vrátila po válce.
Zmatek a hluk na nádraží
Zuzaně Marešové bylo sedm let, když nastupovala v roce 1939 spolu s dalšími dětmi do vlaku. Na nádraží byl zmatek a hluk. Rodiče plakali. Malé děti naopak netušili, že jde o vážnou situaci a odjezd brali jako dobrodružství.
"Vím, že mi máma koupila krásnou knížku s kytkami, měla jsem hrozně ráda přírodu. Řekla mi: Podívej, tam rostou takové kytky, kam teď pojedete," vzpomínala Marešová.
Dva a půl roku žila Zuzana Marešová v Británii bez rodičů, než se s nimi opět setkala. Bydlela u aristokratické rodiny, která považovala za svoji povinnost postarat se o děti z Československa. "Byli to, musím říct, psí čumáci. Ale nestrádala jsem tam vůbec. Člověk si musel vážit toho, že byli ochotní si nás vzít," řekla Marešová.
Nobelova cena míru pro Wintona
Winton si podle Marešové Nobelovu cenu míru zaslouží. Jako mladý bankovní úředník s přáteli zachránil 669 dětí před smrtí v koncentračních táborech. Letos v květnu oslaví 105. narozeniny.
"Kdyby nebylo jeho, skončila jsem v plynu. Táta byl Žid, museli jsme odjet," řekla Marešová.
Studenti ze středočeského gymnázia Open Gate oslovovali pardubické obyvatele, aby jejich akci podpořili. Získali už v internetové a tištěné petici přes 240.000 podpisů.
"Začali jsme na začátku loňského roku a chceme skončit na konci června, kdy bude známé užší kolo lidí, kteří by mohli Nobelovu cenu míru získat," řekl ČTK student Vlastimil Kotrbatý. Díky významnému ocenění by se tak příběh zachráněných dětí a Nicholase Wintona dostal do většího povědomí lidí, míní student. "A především si cenu zaslouží. Překvapilo nás, že spousta lidí stále neví, kdo je sir Nicholas Winton," dodal Kotrbatý.
