Vídeňský byt poblíž Mariahilferstrasse přinesl architektovi Janu Nedvědovi nejednu novou zkušenost. S klientem se zná dlouho, ale ten vždy vystupoval v roli stavitele a společně pracovali na zakázce pro někoho jiného. Tentokrát byla spolupráce mnohem osobnější. „Díky tomu, že se klient léta pohybuje ve stavebnictví, má vytříbený názor a dokáže jasně formulovat, co je pro něj podstatné a co naopak nechává na mně,“ říká architekt. Klient měl jasno ve funkčních nárocích, kuchyňských přístrojích i v některých materiálech. Jeho přáním byl ořech na podlaze, kámen v koupelně a kůže na sedačce. V otázkách designu nechával architektovi volnou ruku.
S architektem od základů
Byt se nachází v novostavbě, která byla postavena v proluce centra Vídně. Architekt byl k projektu přivolán už v okamžiku budování základů stavby. Díky tomu mohl ovlivnit maximum. „Plocha bytu je zhruba 90 metrů čtverečních a původní dispoziční řešení jej dělilo na malé kamrlíky. My jsme především zrušili předsíň, uzavřenou mnoha dveřmi, a byt rozdělili spíše na zóny pomocí světel a bloků či hranolů se skříněmi a koupelnami. Mezi předsíní a kuchyní je oboustranná skříň, která má z jedné strany botník a šatní část, z druhé strany lednici a spíž,“ vysvětluje architekt. Tento hranol skříně má povrch ze surového zrezlého a následně zafixovaného plechu. Další použité materiály jsou více tradiční a pro podpoření útulnosti je zvolena tmavší barevnost.
„Zajímavá pro mě byla vlastní realizace, její autorský dozor je podstatným prvkem dobrého výsledku. Zde vzhledem k erudici klienta probíhala vlastně zprostředkovaně na dálku. Závěrečná osobní revize výsledku mě překvapila. Výsledný stav byl bez chyb,“ hodnotí Jan Nedvěd.
ČTĚTE TAKÉ |
Při nosné betonové zdi jsou umístěny dva bloky s koupelnami. Větší koupelna s vanou přiléhá k ložnici, ta menší s bidetem, sprchovým koutem a samostatnou prádelnou k pokoji pro hosty. V nosné zdi jsou skleněné posuvné dveře, jež vytvářejí předsíňku oddělující soukromou zónu bytu. Systém bloků pokračuje v podobě skříně pokoje pro hosty. „Namísto jednolité mohutné skříně jsem se snažil navodit dojem krabic či kufrů poházených na sebe,“ vysvětluje architekt. Pro podpoření tohoto dojmu na této skříňové stěně se střídá imitace nerezu, lak odpovídající odstínu stěn a dýha. Sestava skříní o různé hloubce zároveň představuje elegantní řešení kosého úhlu místnosti.
Majitel bytu celý projekt řešil s architektem sám. Jeho žena, se kterou kdysi odešel do emigrace, byla pouze u počátku a zbytek nechala na svém muži. Chtěla, aby si jej manžel udělal podle svého, ale tak, aby se jí v něm líbilo. Všichni byli dost nervózní, co paní domu řekne, až přijede na první návštěvu dokončeného bytu. „Bylo pro mne velkou satisfakcí, když hned volala, že je byt úžasný,“ svěřuje se architekt.
Krb jako příjemná povinnost
Při první návštěvě paní domu se mohlo poprvé zapálit v krbu. Je zajímavé, že funkčním připojením ke komínu musí být vybaven každý nový vídeňský byt. Je na každém, zda komín využije, či nikoliv.
Stavební věci zařizovaly rakouské firmy, ale veškeré truhlářské a kamenické práce i designové doplňky byly objednány z Česka. Architekt spolupracoval výhradně s ověřenými dodavateli. Díky tomu se bez problému zvládly i záležitosti tak náročné na kvalitu detailu jako celokamenná kuchyňská linka či obklad koupelny velkými deskami mramoru v kombinaci s mozaikou z téhož materiálu.
ČTĚTE TAKÉ |
Rakouské prostředí architekta překvapilo jak důrazem na kvalitu vybavení, kdy například vodovodní baterie musí odolat vysokému tlaku, tak i u nás nevídané možnosti výběru barevnosti vnitřní části křídla plastového okna podle vzorníku barev RAL. I když byt působí jako vždy uklizený budoár, kuchyně je hojně využívána. „Na kuchyň měl klient vysoké funkční nároky. Vše mělo být schované ve skříních a zásuvkách či pod pracovní deskou. Aproto, že když se peče kachna, tak okolo stříká omastek, na stěně vedle trouby žádal skleněný obklad.“
