Ženy, která patří mezi nejurputnější kritiky nacionalistů, komunistů, režimu Vladimira Putina, tajných služeb, válek, rasových útoků a nejrůznějších forem porušování lidských práv v Rusku.
"Smrt, to je jen objektivní možnost a bát se jí nemá smysl," uvedla osmašedesátiletá Světlana Gannuškinová v rozhovoru pro LN čtyři roky poté, co ji nacionalisté vyhrožovali popravou. Během své poslední návštěvy Česka se zabývala hlavně případy Čečenců, kteří k nám prchají z Ruska, a naše orgány si nejsou jisté, zda by je měly, či neměly vracet domů. Jedním z takových případů je ten Aliho Acajeva. Tento Čečenec je možná zločinec. Možná ale ne. Sedí v cele na pražské Ruzyni a čeká, zda ho Česká republika vydá do Ruska.
Životní příběhOsmašedesátiletá Světlana Alexejevna Gannuškinová je členkou vedení lidskoprávní organizace Memorial a členkou Rady pro lidská práva při úřadu ruského prezidenta. |
Podle zprávy ve světě uznávané lidskoprávní ruské organizace Memorial, v jejímž čele Gannuškinová se svými přáteli stojí, mu ale v ruské věznici hrozí mučení, týrání, hlad, nemoci, a nakonec i smrt.
Gannuškinová nechce, aby jí v Rusku přibyl další "beznadějný klient". Přiznává, že ne vždy se jí podaří tragický osud zvrátit. Tak je tomu i v případě Zaurbeka Talchigova. Byl zatčen v roce 2002, během operace na záchranu rukojmí při teroristickém útoku na moskevské divadelní centrum Dubrovka. Uposlechl výzvy poslance státní Dumy Aslanbeka Aslachanova (z televizní obrazovky tehdy volal: "Všichni Čečenci, přijďte ihned k Dubrovce!") a přiběhl k divadlu, aby se jako Čečenec pokusil komunikovat s krajany. Za přítomnosti příslušníků ruských tajných služeb po telefonu přemluvil útočníky, aby propustili cizince. Pak mu někdo od FSB dal do vody uspávací preparát. Zaurbek se probudil až ve vězení, kde mu řekli, že je terorista a zůstane za mřížemi osm let.
"Je nevinný," přesvědčuje všechny Gannuškinová, která případu věnovala několik let. Došla k závěru, že FSB chtěla ukázat, jak umí lovit teroristy. Osudem třiatřicetiletého Zaurbeka a dalších vězněných Čečenců se zabývala i novinářka Anna Politkovskaja, spolupracovnice Gannuškinové. Ta byla zastřelena v roce 2006 v Moskvě.
"Všichni nejsou teroristé"
Loni 14. července přiletěla Světlana Gannuškinová na Severní Kavkaz za svou kolegyní a přítelkyní Natálií Estěmirovovou. O den později Natálii někdo zastřelil. Gannuškinová měla štěstí, v kritickou chvíli s ní nebyla. "V Čečensku panuje všeobecný a svíravý strach," říká klidně Gannuškinová. "Není to ten strach jako při bombardování Grozného. Jiný, takový, jako za Stalina, kdy se strach stával součástí lidské osobnosti," dodává. Jak nakládat s čečenskými uprchlíky? "Hlavně bych se zdráhala poslat zpět mladé muže. Ti jsou ohroženi na životě," zdůrazňuje.
Světlana Gannuškinová upozorňuje na to, že i když k nám přijde člověk s falešnými dokumenty, není to důvod k jeho stíhání či vyhoštění. "Ženevské konvence jste také podepsali," říká a dodává: "Chápu. Veřejnost se bojí terorismu. Ale tak to prostě je, někdo bojuje, někdo nebojuje, někdo vybuchne mezi civilisty, ale to neznamená, že všichni jsou teroristé." O Alichanovi Markujevovi psala Gannuškinová i prezidentu Dmitriji Medveděvovi. Jak mi řekla, jeho případ je stejně nebezpečný jako teroristické útoky. "Je nepřípustné, aby prezident svými výroky provokoval lov na Čečence.
A Medveděv bohužel v červnu 2009 na zasedání Bezpečnostní rady přikázal tajným službám ,nepárat se s bandity‘ a informovat, kolik jich bylo zlikvidováno," tvrdí Gannuškinová, která se má za několik dnů s Medveděvem opět setkat.
Alichanovi pomoci nedokázala
Bude mu zase vysvětlovat, že praxe, kdy je za více mrtvol více pochval i povýšení, vede k útokům na nevinné. "Alichan Markujev, to je pro mne člověk, kterému jsem nedokázala pomoci," prohlašuje smutně Světlana. Jedenadvacetiletého Alichana odvlekla z jeho domu v Čečensku policie 28. července 2009. Gannuškinová nažhavila telefony a začala volat úředníkům, ministrům, policejním důstojníkům. 19. října jí zavolal neznámý muž: "Alichan a další tři unesení Čečenci včetně patnáctiletého chlapce jsou v jedné z nelegálních věznic."
Nestříhali jim vlasy, nedovolili holit vousy. Podle volajícího je převlečou do maskáčů, dají jim do ruky samopal a zastřelí je. Pak jejich těla budou vydávat za partyzány zabité během skvěle provedené protiteroristické akce a pošlou informaci Medveděvovi, který je jistě pochválí. Gannuškinová vyvinula obrovský tlak na čečenské úřady. Marně. 27. listopadu 2009 byl u obce Seržen Jurt nalezen zastřelený mladík. Vedle něj ležel automat. Byl to Alichan. "To není něco neobyčejného, ale zcela běžného na Severním Kavkaze," tvrdí Gannuškinová.'
Světlana Gannuškinová se v České republice nesetkala ani s ministrem vnitra Martinem Pecinou, ani s jinými vysokými představiteli státu, kteří rozhodují o osudu lidí prchajících k nám z Ruska. "S řadou zemí EU, hlavně s Belgií, Francií, Německem, Norskem ale i Polskem intenzivně spolupracujeme při posuzování jednotlivých případů. České úřady se mne bohužel nikdy na nic nedotázaly. Jen lidskoprávní organizace," uzavřela Gannuškinová.
