Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Baťovský svět desítky let před Baťou. Z obce Vítkovice vzniklo město pro 20 tisíc dělníků

Kultura

  6:00
VÍTKOVICE - Generální ředitel Vítkovických železáren Paul Kupelwieser budoval od roku 1876 velkolepé město. Od roku 1876 se malá obec Vítkovice u Ostravy začala radikálně měnit. Během pár let tam za prací v železárnách přišlo 20 tisíc dělníků. Generální ředitel Paul Kupelwieser jim nabídl nejen práci, ale i zdravotní a sociální péči. Výstava v ostravském domě umění představuje přeměnu obce v pokrokové město.

Na obraze Erwina Pendla je pohled na Vítkovice v letech 1905–1906. foto: Judita Matyášová, Lidové noviny

Vítkovice v roce 1875 byly jednou z mnoha obcí na moravsko-slezském pomezí. Pár domů, zámeček a chátrající železárna. Její spolumajitel Wilhelm Gutmann hledal někoho, kdo se postará, aby firma prosperovala. Dostal tip na Maxe Kupelwiesera, syna z významné vídeňské rodiny, která podnikala v hutnictví.

V roce 1875 se Max přestěhoval do Vítkovic a o rok později Gutmann pozval i jeho staršího bratra, třiatřicetiletého Paula. Absolvent báňské akademie ve štýrském Lubnu měl za sebou práci pro Teplickou válcovnu a dolnorakouský důl Ternitz. Paul se stal generálním ředitelem Vítkovic a během deseti let vybudoval prosperující firmu, která dodávala zboží do celého Rakouska-Uherska.

Paul Kupelwieser na dobové fotografii.

„Nejdřív musel vyřešit, jak sem přilákat lidi: potřeboval experty i řadové dělníky. Na nekvalifikovanou práci se hlásili chlapi z venkova, kteří nebyli zvyklí dodržovat pravidelný pracovní režim a navíc měli problémy s alkoholem. V neděli ráno skončili na šichtě, pěšky šli domů do kopců, postarali se o pole a večer se vraceli do Vítkovic. Kupelwieser byl přesvědčený, že když jim nabídne dobře placenou práci i ubytování, tak je tu udrží nastálo,“ vysvětluje Miloš Matěj z Národního památkového ústavu v Ostravě, který se řadu let zabývá historií Vítkovic.

Bydlení na míru

Kupelwieser si uvědomil, že je třeba oddělit pracovní prostor od obytného a rozpracoval jednoduchou a přitom velmi efektivní urbanistickou studii. Na jedné straně Vítkovické železárny a na druhé ubytovny pro svobodné muže, pavlačové domy a dvojdomky pro rodiny s dětmi, ale také kostel, školy, tělocvičny nebo krytý bazén.

Dělnická kolonie ve Vítkovicích.

„Kupelwieser nejdříve vybudoval takzvané I-hausy, v nichž byly jednopokojové byty. Lidé z vesnic si tam ale přivezli slepice i prasata, a tak brzy začaly vznikat nové typy domů s předzahrádkou, kde dělníci mohli pěstovat zeleninu a chovat zvířata,“ vysvětluje Renata Skřebská, kurátorka výstavy, a ukazuje 32 domků Štítové kolonie z roku 1883.

Patrové domy z červených cihel připomínají industriální architekturu Anglie, kam Kupelwieser jezdil nejen kvůli obchodu, ale také pro inspiraci. Ve stejném stylu jsou i ostatní budovy Vítkovic: středobodem obce je náměstí s kostelem, který byl zasvěcen – na počest Paula Kupelwiesera – svatému Pavlovi. Pár metrů od náměstí fungoval závodní hotel. Vítkovický dělník však rozhodně nežil jen pro práci a pro rodinu, měl zde i řadu možností, jak si zpříjemnit život, mimo jiné si dopřával gurmánské zážitky.

Dvojdomky byly určené rodinám s dětmi.

„Fungovaly tady dvě tržnice, kde si mohli koupit tropické ovoce nebo čerstvé mořské ryby. Vítkovice totiž měly díky železnici spojení do celé Evropy. Do Švédska se jezdilo pro rudu, do Terstu dodávaly plechy. Z nich se stavěly lodě pro celé Rakousko-Uhersko. S každým nákladem přijely do Vítkovic bedny s potravinami,“ říká Skřebská před jednou z dochovaných tržnic, která dodnes plní svůj účel.

Dělníkem už od školky

„Výchova k práci a zodpovědnosti tu byla od odmalička. Byly zde jesle i školky, kde se děti učily sestavovat jednoduché stavebnice a trénovaly tak jemnou motoriku potřebnou pro práci v továrnách. Jinde musely děti pracovat od předškolního věku, ve Vítkovicích o ně bylo postaráno,“ upozorňuje Miloš Matěj z NPÚ. Kupelwieser inicioval vznik několika odborných škol, chlapci se učili praktické dovednosti a děvčata se připravovala na práci v kancelářích nebo v nemocnici. V roce 1878 sem totiž přišel vídeňský lékař Maxmilián Munk a vybudoval zde systém zdravotní péče.

Samozřejmostí byla i samostatná budova pro mateřskou školu.

„Munk založil nemocnici, která funguje dodnes. Předtím tady byl jeden felčar, který zvládal jen základní ošetření,“ říká Miloš Matěj a dodává, že dělníci se museli v práci i v soukromém životě podřídit přísným pravidlům komunity. Pokud je porušili, firma je okamžitě propustila.

Podobný způsob radikálního prolnutí práce a životního stylu známe od Tomáše Bati, zakladatele slavné obuvnické firmy, který se narodil v roce 1876. Ve stejném roce přišel Paul Kupelwieser do Vítkovic a zavedl zde propracovaný systém vzdělávání a motivace pro zaměstnance. Schopný dělník ve Vítkovicích věděl, že pokud se bude snažit, tak ho vedení povýší nebo vyšle na zkušenou do zahraničí.

Fara z červených cihel připomíná industriální architekturu Anglie.

Zároveň měl možnost zajistit práci pro svojí rodinu, jeho děti mohly být ve školce a měl šanci postupně si odkoupit řadový domek. Vítkovice se tak brzy staly rájem, který lákal dělníky z Moravy i Slezska. V průběhu deseti let sem přišlo dvacet tisíc lidí (průměrné město v regionu mělo čtyři tisíce obyvatel). Z bezvýznamné obce se stalo prosperující město, které však tento městský status získalo až v roce 1908.

Chceme víc honiteb

Éra Paula Kupelwiesera skončila po sedmnácti letech. Existuje několik teorií pro jeho odchod, jedna z nich hovoří o sporu s majiteli železáren. Gutmann svého generálního ředitele podporoval, naopak jeho společník Alfréd Rotschild nechápal, proč se musí investovat do výroby a nakupovat další moderní stroje. „On chtěl hlavně rychle vydělat. Neustále Kupelwieserovi vyčítal, že kdyby tolik neutrácel, tak si mohli Rotschildové dopřát víc honiteb...“ vysvětluje kurátorka Renata Skřebská.

Bývalý závodní hotel.

V roce 1893 Paul odjel z Vítkovic na Istrii, kde koupil ostrov Brioni. Znovu, v padesáti letech, začínal od nuly. Tentokrát vybudoval luxusní letovisko, kam jezdila smetánka z celé Evropy. Naposledy se do Vítkovic podíval v roce 1916. Několik měsíců po rozpadu Rakouska-Uherska Paul Kupelwieser zemřel.

Pohled na zdatného ředitele Vítkovic se v průběhu 20. století měnil. Jeho zásluhy zpochybňovala první republika i komunisti. „Po roce 1918 byl Kupelwieser symbolem starých pořádků Rakouska-Uherska. Za druhé světové války zde byla továrna Hermann Göring Werke, kde se vyráběly zbraně pro nacisty. Komunisti vnímali Kupelwiesera jako Rakušáka, kapitalistu – vykořisťovatele. Samozřejmě, že mu šlo o zisk, ale to nebyl jediný cíl. On myslel na život svých zaměstnanců a na to se bohužel zapomíná,“ vysvětluje Skřebská.

Vítkovická radnice.

Podle památkáře Miloše Matěje je problematický nejen pohled na zakladatele této dělnické kolonie, ale také na její současný stav. „Vítkovice jsou památková zóna, kde se nic zásadního sice nezbouralo, ale bohužel stav dělnických domků není dobrý. Majitelé často nerespektují původní styl, natřou si okna na bílo nebo vymění dřevěná okna za plastová. I tak se dá ale říct, že jsme na tom mnohem lépe než třeba některé kolonie na Kladně, tam se dochovala jedna, dvě ulice dělnických domků, tady zůstal celý komplex budov. Jezdí sem lidé z celého světa, kteří se zajímají o historii industriálních památek. Mrzí mě, že tuzemští turisté se o Vítkovice moc nezajímají. Asi ani netuší, jaký je to unikát,“ uzavírá Miloš Matěj.

Výstava je otevřena do 5. června

Paul Kupelwieser

Narodil se v roce 1843 ve Vídni. Absolvoval báňskou akademii ve štýrském Lubnu, pracoval pro Teplickou válcovnu. V letech 1876–1893 byl generálním ředitelem Vítkovických železáren. Zemřel v roce 1919.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...