15. února 2010 16:35 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Berlinale plné novinek: představil
se Scorsese nebo Vintenberg

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Režisér Martin Scorsese a jeho oblíbený herec Leonardo DiCaprio. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Režisér Martin Scorsese a jeho oblíbený herec Leonardo DiCaprio. | foto: Reuters
Film Prokletý ostrov je docela překvapení. Jde o čistou žánrovou jednohubku, jakých v díle Martina Scorseseho není zase tolik. Připomeňme crazy komedii Po zavírací době, kulečníkové drama s Paulem Newmanem a Tomem Cruisem Barva peněz a hlavně mrazivý thriller Mys hrůzy. Právě do tohoto žánru se zřejmě nejlepší americký režisér současnosti vrátil se svou novinkou, která na Berlinale běží v podivné sekci "soutěžní filmy mimo soutěž".

Prokletý ostrov, který má českou premiéru už příští čtvrtek, je adaptací bestseleru Dennise Lehaneho (který je podepsán například pod předlohou k Eastwoodovu thrilleru Tajemná řeka). Odehrává se v roce 1954 - a Scorseseho film působí, jako by z téhož roku vypadl.

Příležitost pro DiCapria
Na titulní kus země míří dva federální agenti: Teddy Daniels a Chuck Ayle. Na "prokletém ostrově" totiž stojí ústav pro psychicky narušené zločince a jeden z nich záhadně zmizel. Během vyšetřování se začne odhalovat utajená vládní operace, spočívající v pokusech na lidech za účelem vytvoření "dokonalých" agentů. To pochopitelně přilévá olej do ohně Teddyho, který za druhé světové války osvobozoval koncentrační tábor v Dachau. Jenže Teddy trpí i dalšími traumaty - a věci jsou nakonec dost jinak.



Film je velkou hereckou příležitostí pro Scorseseho oblíbeného herce Leonarda DiCapria. Ten musí coby Teddy obsáhnout celou škálu poloh. Zdatně mu sekunduje Mark Ruffalo jako Chuck, výtečný je i Ben Kingsley v roli vrchního psychiatra, příležitost dostal i slavný Max von Sydow.

"Jen blázen by neskočil po spolupráci s tvůrcem, kterého považuju za nejvýraznějšího režiséra současnosti," řekl na tiskové konferenci DiCaprio. "Pracujeme spolu už deset let, a i když pocházíme z různých generací, sdílíme stejnou lásku ke kinematografii, podobný vkus a touhu udělat vždycky ten nejlepší film, jak je jen možné."

Soutěž a soutěžní filmy mimo soutěž
Scorsese se při uvedení svého filmu rozhovořil kromě jiného i o filmovém tvarosloví padesátých let, na němž svou novinku vystavěl: "Dějiny kinematografie se dají používat jako slovník, který má člověk při vyprávění příběhu při ruce," řekl. "V roce 1952 mi bylo deset let, měl jsem ty filmy z první ruky. A cítil jsem samozřejmě ve vzduchu i paranoiu studené války." Ta totiž představuje důležitý aspekt působivosti Prokletého ostrova.

Zleva Michelle Williamsová, Ben Kingsley, režisér Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio na Berlinale.

Režisér štábu promítal konkrétní filmy a scény z nich, aby především hercům dokázal přetlumočit, co po nich chce. Ne všechny přitom pocházejí z dané epochy. Vedle klasické první verze paranoidního thrilleru Invaze lupičů těl nebo dramatu Bigger Than Life (obojí z roku 1956) vybral třeba erotický thriller Kočičí lidé (1982).

Okolnosti, proč Prokletý ostrov neběží v hlavní soutěži, nýbrž v její nesoutěžní podkategorii, tvůrci nerozpitvávali. "Natočil jsem už spoustu filmů a tenhle zkrátka v soutěži není, ale i tak jsem na Berlinale a užívám si to tu," řekl Scorsese, jehož hudební dokument Rolling Stones Berlinale přede dvěma roky zahajoval. Poctu režisérovu dílu, čítajícímu archivní klenoty jako Taxikář, Zuřící býk či Mafiáni, vzdal DiCaprio, když prohlásil, že na Scorseseho snímcích vyrůstal.

Dalším filmem, který v soutěžní sekci opravdu soutěží, je Submarino i u nás dobře známého Dána Thomase Vinterberga (Rodinná oslava, Když se muž vrací domů). V jeho domovině se mluví o velkém comebacku, u poroty Berlinale by tohle sociální drama také nemuselo vyjít naprázdno. Příběh začíná traumatem, které utrpí dva malí bratři kvůli své alkoholické matce. Snímek je pak sleduje v dospělosti, kdy žijí bez vzájemného kontaktu na okraji společnosti.



Nízkorozpočtový titul vyniká syrovostí a pocitem autenticity; například kvůli motivu závislosti na heroinu a jeho pouliční distribuce Vinterberg kontaktoval někdejšího spolužáka, jenž heroin kdysi užíval, a důkladně ho na toto téma vyzpovídal. Vynikající je také Jakob Cedergren (Outsider, Ukrutně šťastni) v roli toho z bratrů, který svůj život drží v rukou přece jen o trochu pevněji. Vinterbergův snímek sice obsahuje štědrou nálož drastických motivů (vedle drogové závislosti třeba vraždu i sebevraždu), přesto nepůsobí samoúčelně. Závěr dokonce rezonuje transcendencí.

Film, v němž se téměř nemluví
Naprosto nepochopitelně se pak v hlavní soutěži ocitl film čínského režiséra Zhanga Yimoua (Hrdina, Klan létajících dýk) San qiang pai an jing qi, což lze přeložit jako Obyčejný nudlový příběh. Předělávka temného debutu bratří Coenů Zbytečná krutost o manželské nevěře a příliš mnoha mrtvolách je možná zajímavá tím, že se v ní téměř nemluví, ale jinak je hysterická, nevtipná a prostě nudná.

Autoři předlohy však prý byli s výsledkem spokojeni. "Nikdy jsem se s nimi nesetkal, ale dali mi k předělávce svolení," uvedl režisér. "Když ji viděli, poslali mi e-mail, že se jim to líbilo a že netušili, že se jejich film dá udělat i tímhle způsobem. Pobavilo je to. A mě to potěšilo."