Knihovna na pražské Letné nebude. Znovu nás o tom ujistili politici, tentokrát ústy ministra kultury Václava Riedlbaucha. Slíbené pozemky odmítli dát pražští zastupitelé a peněz se všeobecně nedostává, takže novou funkční Národní knihovnu v Praze ať už nikdo nečeká.
Zelenofialový "blob" vzbudil mnoho emocí, snad i pochopitelných, ale samotná budova není na knihovně to nejdůležitější. Šikovní úředníci a politici využili kontroverznost pestrobarevné chobotnice a hravě přesunuli pozornost k tomu, zda se něco takového hodí či nehodí na Letnou. Otázka zní ale jinak: zda Češi chtějí být akceschopný, vzdělaný národ či ne. Bez pořádné knihovny to totiž nejde.
Vezměme si pro srovnání třeba německé městečko Kostnice, sbližuje nás s ním kus společných dějin (historie Jana Husa je tam stále živá). Zdá se, že místo s osmdesáti tisíci obyvatel lze těžko srovnávat s kulturní metropolí, jako je Praha. Ale univerzitní knihovna v Kostnici je nezapomenutelný zážitek. Je otevřená 24 hodin denně, všechny knihy, časopisy, CD jsou přímo v policích (a ne schované ve skladech) a čtenář mezi těmi dvěma miliony svazků volně prochází a sám si vybírá a půjčuje, co chce. Čeká jen tak dlouho, jak rychle je schopen hledanou položku najít. A celou tu dobu jsou mu k dispozici počítače s internetem, kopírky, scanery, množství studijních zákoutí i místností pro skupinové studium. Sem jezdí vědci z celé Evropy, díky této knihovně získává univerzita ohromné dotace a také vysoká ocenění. Ale není to jediná taková knihovna v Německu, a už vůbec ne národní.
Česká Národní knihovna se bez nové budovy rozhodla spokojit s tím, že bude obnovovat prastaré Klementinum. Je to krásná budova. Knihovna v ní je ale s civilizovaným světem nesouměřitelná: kvůli nedostatku exemplářů zajímavé knížky domů většinou nepůjčí, na stolek ve studovně se "ve špičce" stojí fronta, kopírovat můžete jen někdy a jen něco (a o mnoho dráž než v německé knihovně) a na vyřízení objednávky se čeká 2 hodiny, někdy ale také dva dny. Takovýto stav hlavní české knihovny nás maže z kulturní mapy Evropy.
Až nám zase před volbami budou politici říkat, že budoucnost naší země stojí na vzdělání, připomeňme si, co pro tyto hodnoty dělají ve skutečnosti. A můžeme se pokusit i o něco víc? Snad ano, přinejmenším zvolit jiné politiky.
Zelenofialový "blob" vzbudil mnoho emocí, snad i pochopitelných, ale samotná budova není na knihovně to nejdůležitější. Šikovní úředníci a politici využili kontroverznost pestrobarevné chobotnice a hravě přesunuli pozornost k tomu, zda se něco takového hodí či nehodí na Letnou. Otázka zní ale jinak: zda Češi chtějí být akceschopný, vzdělaný národ či ne. Bez pořádné knihovny to totiž nejde.
Vezměme si pro srovnání třeba německé městečko Kostnice, sbližuje nás s ním kus společných dějin (historie Jana Husa je tam stále živá). Zdá se, že místo s osmdesáti tisíci obyvatel lze těžko srovnávat s kulturní metropolí, jako je Praha. Ale univerzitní knihovna v Kostnici je nezapomenutelný zážitek. Je otevřená 24 hodin denně, všechny knihy, časopisy, CD jsou přímo v policích (a ne schované ve skladech) a čtenář mezi těmi dvěma miliony svazků volně prochází a sám si vybírá a půjčuje, co chce. Čeká jen tak dlouho, jak rychle je schopen hledanou položku najít. A celou tu dobu jsou mu k dispozici počítače s internetem, kopírky, scanery, množství studijních zákoutí i místností pro skupinové studium. Sem jezdí vědci z celé Evropy, díky této knihovně získává univerzita ohromné dotace a také vysoká ocenění. Ale není to jediná taková knihovna v Německu, a už vůbec ne národní.
Česká Národní knihovna se bez nové budovy rozhodla spokojit s tím, že bude obnovovat prastaré Klementinum. Je to krásná budova. Knihovna v ní je ale s civilizovaným světem nesouměřitelná: kvůli nedostatku exemplářů zajímavé knížky domů většinou nepůjčí, na stolek ve studovně se "ve špičce" stojí fronta, kopírovat můžete jen někdy a jen něco (a o mnoho dráž než v německé knihovně) a na vyřízení objednávky se čeká 2 hodiny, někdy ale také dva dny. Takovýto stav hlavní české knihovny nás maže z kulturní mapy Evropy.
Až nám zase před volbami budou politici říkat, že budoucnost naší země stojí na vzdělání, připomeňme si, co pro tyto hodnoty dělají ve skutečnosti. A můžeme se pokusit i o něco víc? Snad ano, přinejmenším zvolit jiné politiky.
