"Těším se na svou rodinu a přátele, chybí mi tu i modrá obloha a čerstvý vzduch,“ svěřil se na svém blogu Diego Urbina, jeden z šestice dobrovolníků, kteří žili od loňského června nedaleko Moskvy ve čtyř propojených, hermeticky uzavřených modulech o celkovém objemu 550 krychlových metrů.
Cílem experimentu, který pořádá Ústav biomedicínských problémů Ruské akademie věd ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou, bylo v laboratorních podmínkách prověřit fyzickou i psychickou odolnost astronautů při dlouhodobém vesmírném letu.
Program jejich 520 dní dlouhého pobytu realisticky kopíroval cestu na Mars včetně přistání a návratu.
V únoru se proto trojice účastníků - Rus Alexander Smolejevskij, Ital kolumbijského původu Diego Urbina a Číňan Wang Jü (přezdívaný Váňa) přesunuli do menšího modulu, který představoval výsadkovou loď. Postupně během deseti dnů provedli ve skafandrech tři „výstupy“ na povrch rudé planety, kde instalovali různé přístroje a odebírali vzorky hornin.
Ostatní tři účastníci, tedy Rusové Alexej Siťov a Suchrob Kamolov s Francouzem Romainem Charlesem čekali v mateřské lodi.
PSALI JSME: |
Zbytek času trávili dobrovolníci všelijak - v osmihodinových směnách plnili různé úkoly, ale našli si i čas na oslavu Vánoc nebo čínského nového roku. Jejich strava se příliš nelišila od jídelníčku skutečných astronautů na Mezinárodní kosmické stanici. Doplnila ji ale čerstvá zelenina, kterou si sami pěstovali v malém skleníku.
Šestičlennou posádku tvořili:
Ve „vesmíru“ spolu pobývali od 3. června 2010 do 4. listopadu 2011. |
Vodou se ve vesmíru musí šetřit, sprchovat se proto mohli jen jednou za deset dní. Zároveň prověřovali možnosti recyklace tekutin.
Účastníky zkoumalo 19 vědeckých týmů zaměřených na psychiku a vzájemné vztahy, ale také na imunitu, biochemii nebo šíření mikrobů. Tři studie, zabývající se vztahy a chováním v uzavřené skupině, připravili čeští odborníci ze společnosti QED Group a Psychologického ústavu Akademie věd.
Výsledky se budou analyzovat ještě několik měsíců. Přesto autoři projektu neváhají hodnotit už nyní celý průběh jako úspěšný. "Odpověď na hlavní otázku, zda lidé dokážou psychicky zvládnout tak dlouhý pobyt v izolaci, už máme. A ta odpověď zní ano,“ uvedl Patrik Sundblad z Evropské kosmické agentury.
Silnější i slabší chvilky
Vztahy během pobytu procházely silnějšími i slabšími chvilkami, celkově ale odpovídaly předpokladům. Kritickým okamžikem byl například výstup na Mars a návrat do mateřské lodi, kdy se "astronauti“ museli na simulátoru pomocí joysticku přesně trefit a "spojit“ svůj výsadkový modul s mateřskou lodí.
Šestičlenná posádka opouští simulátor.
Další krizové období přišlo letos v srpnu. Hlavní část pokusů už měla posádka za sebou, čím dál víc se projevovala monotónnost každodenních úkonů. Všichni už se těšili na návrat, ale ten byl pořád příliš daleko.
"Jejich rodiny a přátelé byli navíc na dovolené, takže tak často neodpovídali na vzkazy,“ vysvětluje Patrik Sundblad. V polovině září, kdy se posádka dostatečně "přiblížila k Zemi“, a řídící středisko tudíž přestalo o půl hodiny zdržovat veškerou komunikaci, se nálada zase zlepšila.
Na setkání s rodinami a veřejností si ale šestice bude muset ještě několik dní počkat. Nejprve se jí ujmou lékaři a psychologové a podrobí ji sérii nejrůznějších prohlídek. S veřejností se "astronauti“ poprvé setkají příští úterý na tiskové konferenci.
