Maitrea v překladu znamená "milující laskavost" a tento sanskrtský koncept se provozovatelé restaurace pokusili vtělit už do jejího designu. Všechny tvary pastelově tónovaného dřevěného interiéru ve stylu feng-šuej jsou zaoblené – od rohů stolů až po podlahu z oblázků. Ze stropu visí stínidla ve tvaru obřích květních kalichů, nechybí ani vodní prvek v podobě kamenné fontány.
Suterénní místnost má nízkou klenbu a bohatou výzdobu – sochy Buddhy, květiny, kamínky a nespočet čajových svíček kupodivu nepůsobí překombinovaně, spíš ležérně, relaxovat se v tak plném prostoru příliš nedá. Prostor v prvním patře je se svými vysokými stropy a obrovskými okny vzdušnější, v čase jídla se tu ale stejně budete cítit stísněně. Těch 90 míst, která obě místnosti dohromady poskytují, je rozmístěno tak, že budete buď stůl, nebo sedačku sdílet se svým sousedem a lokty si budete muset držet hodně blízko u těla.
Suterén restaurace Maitrea.
Živočichové bez náhrady
Z principu "milující laskavosti" vychází i jídelní lístek restaurace, který nabízí kromě vegetariánských jídel i čistě neživočišné veganské pokrmy, kterých ale opravdu není mnoho. Na rozdíl od veganských restaurací Loving Hut, jejichž jídla jsou založena na (výborných) masových náhražkách, chody v Maitree jen minimálně využívají speciální neživočišné produkty (typu sójové smetany nebo faux klobásy). A někdy to i drhne, třeba když se těšíte na spoustu smetany k burritu nebo knedlík ke guláši.
Quesadilla s rajčaty a špenátem
Na výběr jsou jídla z různých konců světa od mexicky laděné quesadilly po stir-fry, přes paellu až po tradiční českou kuchyni. V Maitree každopádně nešetří na porcích, což jsem zjistila už u předkrmu. Plátky pečených paprik s parmezánem (75 Kč) dorazily z nejméně čtyř plodů. Servírují je studené, jemně ovoněné česnekem, výborně doplněné nahořklou rukolou. Spousta olivového oleje a balzamikového octa přišla vhod k namáčení spíš suššího a bohužel ne zcela čerstvého krajíce tmavého chleba.
Veganská verze předkrmu se tu podává bez sýra, což je dobrá ukázka toho, jak si v Maitree zhusta představují "veganizování chodů": jako vyjmutí živočišné složky bez jakékoli náhrady. To samé se stalo u malého sezonního salátu (45 Kč), kde namísto medu v zálivce nebyl třeba sirup z agáve, ale sirup byl zcela vynechán. Salát tak připomínal čerstvější verzi hospodské nudy.
Ačkoliv byla restaurace plná, hlavní jídlo se podávalo jen pár minut po předkrmu. Nevím, jak to servírka dělala, ale přestože si nikdy nic nezapsala, na náš stůl dorazilo vše bezchybně a včas. Ani prázdná sklenka obsluze nikdy neunikla.
Jak se "veganizují" knedlíky
Do Maitrey se vydávám většinou za jedním: thajským lilkem s tofu, kokosovým mlékem a čerstvým hruškovým džusem. Tentokrát jsem ale šlápla trochu vedle – rozhodla jsem se zkusit českou kuchyni. Imitovat tradičně masitá jídla je těžké a podle mě i zbytečné. Veganská verze guláše (135 Kč) to jen potvrdila.
Veganská verze guláše byla trochu zklamáním.
Mrzelo mě ledasco, nejvíc ale omáčka se sice přesvědčivým zbarvením, ale s hořkou chutí. Ozdoba z čerstvé červené cibule a petržele zabrala víc místa než pouhé čtyři kousky seitanu (pšeničného lepku s masovitou strukturou), které nevykazovaly známky marinování, bez něhož se sója, tempeh ani tofu zkrátka neobejdou. Místo knedlíků se ve veganské verzi guláš podává s rýží, na což mě sice upozornili předem, mé zklamání přesto nebylo o nic menší. Možná by stačilo, kdyby byla rýže ochucená, neslepená a lépe prezentovaná.
K thajskému lilku se mi vracet nechtělo, proto jsem si dala mexiko, chilli z červených fazolí zapečené v tortille (145 Kč). Fazolová náplň křížence burrita a chilli byla krémovitá, jemně nasládlá, i když na poměry mexické kuchyně málo pikantní. Pečený trychtýř z tortilly sice nebyl domácí, ale držel náplň krásně pohromadě, takže nikde nic neteklo ani nepadalo, jak to u burrit bývá.
Chilli z červených fazolí zapečené v tortille.
Domácí rajčatová salsa s čerstvým koriandrem v sobě mísila neobvyklé chutě karamelizované cibule a rajčat. Ač nezvykle tužší – dala se nabírat vidličkou – chuťově by ji neocenil snad jen puritán.
V Maitree dostanete i dezert. Škoda, že "veganizovaný" moučník byl jen jeden. Mrkvový dort z jáhel (70 Kč) byl ale výborný – lehce křupavý a nadýchaný díky jáhlám, s jemně strouhanou mrkví, rozinkami a oříškovo-zázvorovou příchutí. Jediným nedostatkem byla takzvaná čokoládová poleva, kterou ve veganské verzi nahradil – pudink.
Kdo si troufne na Greenhorna
I přes spirituální zakotvení je Maitrea jedním z mála vegetariánských a zejména veganských míst, kde si můžete dopřát alkohol. Kromě rozsáhlého vinného lístku se dá vybírat ze čtyř rozlévaných vín, vedle konopného piva doplňují nabídku domácí džusy a limonády. Záleží jen, co si vyberete. Nad zázvorovou limonádou se mnozí budou rozplývat, zatímco Greenhorn, nápoj z mladého ječmene připomínající vzhledově i chuťově močál, ustojí jen otrlejší povahy.
Poctivé, často domácí ingredience v nezvyklých kombinacích, přívětivé ceny, všímavá obsluha a útulná atmosféra se nedají Maitree upřít. Konkurenci coby vegetariánská restaurace v Praze těžko najde, i když by jí, hlavně u veganských jídel, prospěla. Jen se po téhle zkušenosti nejspíš budu příště držet svého thajského favorita.
