Všechno, co potřebují vědět lidé, kteří ještě neviděli patnáct let starý film Joela a Ethana Coenových Big Lebowski, je, že by se na něj měli při nejbližší příležitosti vypravit. Uvedení snímku v nové digitální verzi jim k tomu dává slušnou příležitost. Jako dostatečný důvod by mohlo stačit, že ten film je ukrutná legrace. Lidé, kteří podobně jako autor těchto řádků film viděli už mnohokrát, už ale všechny pointy znají, a přesto do kina třeba zajdou. Asi je na tom filmu víc než ty fóry. Rezonuje hlouběji, než je u šprýmovné podívané zvykem.
V době premiéry filmu Big Lebowski byli Coenové na vzestupu, z hvězd nezávislého filmu se stávali hvězdami bez vysvětlujících přívlastků. Stalo se tak především díky filmu Fargo (1996), morytátu z amerického Středozápadu, filmu krvavému i směšnému. Hodilo by se pro něj označení groteskní tragédie, přičemž ta grotesknost s přibývajícími zhlédnutími ustupuje a uvolňuje prostor pro tragično přes všechny úšklebky, hlášky a gagy jaksi skutečné (nejrozšířenější mylná představa o Coenech je, že to jsou chladní postmoderní konstruktéři, kteří svoje filmy „montují“ z různých součástí kinematografické tradice).
Big Lebowski část kritiky po Fargu vnímala jako jisté zklamání. Viděla v něm film podivně těkavý, řetězec situací, které dohromady nevytvářejí celek, jenž by svou hodnotou přesahoval jejich prostý součet. Zábavný film o ničem. Do jisté míry to třeba je i pravda. „Nic“ je skutečně jedním z témat Lebowského, nejenom proto, že v něm dojde i na legrační explikaci pojmu nihilismus.
Big LebowskiUSA, 1998 |
Jeffrey Lebowski známý jako Dude (Jeff Briges) je typický „loser“, pořád pod vlivem, mentálně zastydlý někde v 60. letech, rádoby chytře a důležitě žvatlá, kromě toho nedělá prakticky nic. Jeho jediným zájmem je místní kuželkářská liga, kterou hraje spolu s parťákem Walterem (John Goodman), velmi snadno „vytočitelným“ veteránem vietnamské války, a Donnym (Steve Buscemi), jehož natvrdlost hraničí s prvotní nevinností. Komickou shodou okolností se zamotá do kauzy únosu manželky svého jmenovce a milionáře, vstoupí do ní s nekňubností sobě vlastní. Podaří se mu ji ale rozlousknout, ledacos při tom prožije a dojde všelijakých poučení.
Ve filmech Coenů vždycky hraje roli genius loci, v Big Lebowski je tím místem Los Angeles, mnoho postav filmu je také velmi „kalifornských“. Lokální je i hlavní inspirace – prózy Raymonda Chandlera, jejichž hrdina, privátní očko Philip Marlowe, je jakýmsi Dudeovým předobrazem a zároveň protikladem. I on se protloukal všelijak a jeho případy byly autorem vymýšlené za pochodu, moc velký smysl třeba nedávaly, bylo to ale vlastně jedno, zůstaly z nich vtipné průpovídky a poutavě vykreslené obrazy z hollywoodského polosvěta, v němž se potkává zločin a společenský lesk, bohatství a ztroskotání. V Big Lebowski tak defilují zpupní milionáři, moderní umělkyně, znavení ironičtí policajti, umírající zapomenutí scenáristé a jejich nesnesitelní vnuci, ztroskotavší německé kapely...
Rozpaky a hloupé řeči, slunce, moře, smrt
Každá z těch mnoha figur je ukázána jedním dvěma tahy, jež dají dohromady portrét, karikaturu, výraznou a zároveň velice živou. Coenové to hemžení zachycují se sarkasmem i pochopením. Výmluvná je v tom titulková sekvence, která předvádí, zčásti ve zpomalených záběrech, dění v bowlingové herně. Legračně vyhlížející lidé se se smrtelnou vážností a soustředěním věnují čemusi nicotnému, při vší směšnosti na tom je ale i něco... snad až krásného.
A což teprv vrcholná scéna filmu – pohřeb na břehu Tichého oceánu. Moment, který diváka napoprvé spolehlivě odbourá, je v něm ale o hodně víc než skvěle provedený gag. Nějakým způsobem se Coenům do těch necelých tří minut podařilo dostat jakýsi, ehm, otisk života: rozpaky a hloupé řeči, slunce, moře, smrt, absurdita a medvědí objetí nakonec, které jeden asi musí opětovat. Uprostřed toho všeho dva troubové, každý úplně jiný, jejichž existenci možná chybí to, co jsme zvyklí chápat jako smysl, poslání. Zároveň ale důležití, podobají se tomu prošlapanému koberci v Dudeově pokoji, který tu místnost „držel pohromadě“.
Oni takhle třeba drží svět, nevím, jestli by bez jim podobných tohle místo mělo nějaký význam. A jeden by Dudeovia Walterovi spolu s tím otcovským kovbojem, jenž ve finále promluví, přál, aby se do finále té kuželkářské ligy dostali, protože tam budou hrát třeba i za něj.
Big Lebowski je film, který při vší té suverénně podané legraci nakonec člověka může přivést k tomu, aby se nějak trochu nově a pobaveně podíval na svůj život, s hrdostí se přihlásil ke svému vnitřnímu loserovi a rozpoznal ho i v lidech, jež měl privilegium potkat. Smířil se s tím, že to, co vnímá jako své poslání, realizaci, může být jen obdoba lokální kuželkářské ligy. Takovým dílům se, myslím, říká umění.
