Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Bitva o kavárnu. Klidné posezení versus maminky s dětmi

Jídlo

  7:11
Jsou to dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně stojí lidé, kteří si chtějí v kavárně v klidu přečíst noviny, vyřídit e-maily nebo nad espresem poklábosit s přáteli. A na straně druhé jsou mladé maminky, jejichž malé a znuděné děti se v kavárně pozvolna mění v uragán, který tamní klidný život nemilosrdně likviduje.

Maminky s dětmi v kavárně (ilustrační foto) foto: Profimedia

Ten příběh začal před více než šesti lety. Podnikatel a hoteliér Milan Janků z Mladé Boleslavi tehdy dveře svého podniku opatřil cedulkou s nápisem „Tato restaurace není vhodná pro děti do šesti let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů.“Nebylo to žádné náhlé hnutí mysli. K radikálnímu kroku se odhodlal na základě dlouhodobé zkušenosti.

Do jeho hotelu s restaurací totiž přijížděla zejména manažerská klientela, která vyžadovala pro svá jednání nebo naopak po náročném dni klid. Jenže ho nenacházela. Rušily je zpovykané děti maminek, které si sem přišly popovídat s kamarádkami. Servírky škobrtaly o hračky, drobotina halekala na celý podnik, některé matky se nerozpakovaly přebalovat děti přímo v restauraci.

Otrávení byznysmeni, kteří vřískot slyšeli až v pokojích, nakonec postupně přestávali do hotelu jezdit. A tak pan Janků v obavách, aby nezkrachoval, matkám s malými dětmi vstup do podniku zapověděl. Jenže to se nelíbilo České obchodní inspekci, která podnikateli uložila desetitisícovou pokutu za diskriminační chování. Spor dospěl až k Nejvyššímu správnímu soudu, který dal v polovině listopadu ČOI za pravdu. Milan Janků už nemá na další podnikání sílu; restauraci zavřel a hotel chce prodat.

Kauza je ojedinělá v tom, že ze zákazu vstupu malým dětem do restaurace se u nás vůbec poprvé stala právní bitva. Jenže stížností na chování mladých matek s potomky v restauračních zařízeních je plný internet. A jednotlivé příběhy jsou si tak podobné!

Dětské decibely

Na jedné straně stojí lidé, kteří si touží užít příjemný večer s partnerem či partnerkou v restauraci, strávit pohodové odpoledne s kamarádkou u kávy nebo si v klidu chtějí vyřídit důležité e-maily. Jenže jako na potvoru se tentýž podnik zrovna rozhodly navštívit dvě matky s malými dětmi. Zabrány do klábosení, nechávají ratolesti napospas osudu. Děti chvíli v tichosti vydrží, jenže pak začnou pobíhat po podniku a povykovat. Matky si vykládají dál. Když hranice dětské hry přesáhne určitou mez, děti několikrát okřiknou.

Pokud to nefunguje, přijde symbolická rána přes zadek. A dětský křik se stupňuje... Nejde ale jen o decibely, které se linou z dětských hlasivek, zábava mezi stoly může být i nebezpečná.

Přestaňte si fotit jídlo, přikázali restauratéři.

„V gastronomii jsem se celkem dlouho pohybovala a devadesát procent rodičů nechává děti v restauraci pobíhat a vyřvávat. Oni se v klidu baví a pijí kafe, většinou dítě ani nenapomenou. Několikrát jsem byla svědkem, jak dítě vběhlo do cesty servírce nesoucí horkou polévku a s rodiči to ani nehnulo,“ líčí jedna z diskutujících na eMimino.cz. Podstata problému skutečně není v dětech, na které obvykle směřujeme naši zlobu, protože nás vytrhují z klidu, ale v rodičích.

„Brát dítě s sebou do restaurace je v pořádku. Společná návštěva může představovat hodnotný čas, který rodina stráví pohromadě a dává dítěti příležitost poznávat a učit se nové věci,“ říká psycholožka Ladislava Doležalová z Psychoterapie Anděl. „Pokud ale rodiče berou dítě do kavárny jen z nouze, proto, že je zrovna nemají kam dát, dostává se do pozice čehosi na obtíž. Jeho potřeby jsou v danou chvíli pro rodiče na vedlejší koleji a výsledkem pak může být nekontrolovaný rušící živel, vnímaný ostatními návštěvníky negativně. Rozhodnutí vzít dítě do kavárny by mělo zároveň znamenat rozhodnutí, že se mu budu dostatečně věnovat,“ dodává.

Respektovat bez hranic

Moderní výchova je benevolentnější, což ale podle Šárky Oplatkové z Centra pro rodinu a sociální péči nemusí nutně znamenat krok špatným směrem. „Je mnoho směrů, které prosazují větší podporu dětí v prozkoumávání světa, méně trestů, více přístupu, ať si vše vyzkouší samy. Respektovat a být respektován. Problém nastává ve chvíli, kdy někteří rodiče používají jen tu první část, a dětem nedávají vůbec žádné hranice. Příliš respektující matky nechávají děti otravovat ostatní, protože mají pocit, že by potomkům bránily v rozvoji,“ podotýká Oplatková.

Oplatková ale upozorňuje, že existuje ještě druhá skupina žen, které mateřství berou jen jako doplněk, jenž by jim neměl nijak bránit v tom, aby dělaly to, co doposud. „Důležité je ale říci, že z mých zkušeností takových matek není zase tak moc. Jen si je výrazně pamatujeme, protože jejich výchova může za náš zkažený oběd, rande, učení se,“ doplňuje.

Vychutnat si v klidu svoji kávu

Podniky, kde nejsou děti zcela vítanými hosty, byť takové fungují spíš výjimečně, slaví úspěch za hranicemi. Když před pár lety do své restaurace nedaleko Pittsburghu Mike Vuick zakázal vstup dětem to šesti let, okamžitě si našel své příznivce. Stejně tak se velké oblibě těší berlínská kavárna The Barn, která už na svých webových stránkách hlásá, že je určena lidem, kteří chtějí zpomalit a vychutnat si svůj šálek kávy v klidném prostředí. Návštěvníky prosí, aby zvážili, zda své děti vezmou skutečně s sebou.

Pokud by u nás chtěl majitel kavárny či restaurace vstup malým dětem zakázat stejně jako v Pittsburghu, dostal by se podobně jako mladoboleslavský podnikatel Janků do křížku se zákonem. Konkrétně s tím o ochraně spotřebitele, který takové počínání považuje za diskriminační, protože by majitel nedůvodně zvýhodnil dospělé spotřebitele před spotřebiteli dětmi. Restaurace a kavárny u nás tudíž nezakazují, o problému ale vědí a většinou jej řeší oklikou - například dávají na stoly cedulky rezervace. Když přijdou mladé matky s dětmi, personál se jim omluví s tím, že jsou všechna místa zadaná. A nevítané hosty nenápadně vyprovodí na ulici.

Kavárna. Ilustrační foto.

Jiná situace může nastat v pouze případě kočárku. Když je provozovna malá tak, že by kočárek omezoval pohyb hostů a personálu, může majitel vstup s kočárkem zakázat. „Stejně tak provozovatel může zakázat vstup do restaurace hostům se psy. S každou omezující informací však musí být spotřebitel seznámen před vstupem do restaurace, aby se mohl rozhodnout, zda bude omezení akceptovat a vstoupí, či půjde jinam,“ popisuje mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich.

Obrázek s přeškrtnutým kočárkem nedlouho po svém otevření v roce 2009 nalepila na dveře brněnská kavárna Coffee Club cafeteria; hlavním důvodem byla právě velikost kavárny. „Máme dětský koutek, už tím jsme chtěli ukázat, že proti dětem nic nemáme, že nám jde opravdu jen o kočárky. Dokonce pokud si rodiče sundají z kočárku kolébku a položí si ji na sedačku, tak nemáme námitky,“ říká barista Josef Husár. Reakce hostů jsou většinou kladné, ale byli i tací, kterých se to dotklo. Na druhou stranu kavárna myslí i na návštěvníky, kteří si touží vychutnat svůj kávový rituál.

Pokud by zde malé dítě nepřiměřeně vyvádělo, personál zasáhne.„Samozřejmě se snažíme nereagovat a nechávat vše na rodičích, ale jakmile se to posune za neúnosnou hranici, poprosíme rodiče, aby své dítě uklidnili. Musíme brát ohled i na jiné zákazníky. Dokonce sami rodiče pak přiznávají, že mají hranici citlivosti posunutou a někdy si řádění potomků ani neuvědomí,“ dodává Husár.

Znát nepsaná pravidla

Podle odborníka na gastronomii Pavla Maurera jsou namístě určitá nepsaná pravidla. Třeba to, že děti a zážitková gastronomie příliš dohromady nejdou. „Někteří osvícení restauratéři zavedli ve svých podnicích koutek pro děti, kde dokonce o víkendech funguje neplacený babysitting. Jsou ale restaurace, které patří do kategorie fine dining, a tam je přítomnost dětí stresující prakticky pro všechny zúčastněné: rodiče, personál, kolemsedící i děti,“ vysvětluje Maurer. „Je to můj osobní názor, konečné rozhodnutí samozřejmě závisí na provozovateli podniku, ale jsem přesvědčen, že zážitková gastronomie přestává býti zážitkem, když se jí účastní děti či batolata,“ podotýká.

Mimochodem, překvapivě jsou to, jak vyplývá z internetových diskusí, v mnoha případech právě matky malých dětí, které by s omezením vstupu dětí neměly vůbec problém. „Přijde mi to docela normální. Pokud jdu s malým, vybírám si takzvané baby friendly prostředí. Ale když jdu na jednání s nějakými partnery, případně na oběd nebo večeři s manželem a jsme bez syna, nemám chuť poslouchat stejné vřískání, kterého mám doma nad hlavu. Takže si naopak záměrně vybíráme prostředí, kam maminky s dětmi nechodí,“ píše na eMimino.cz matka dvouletého syna.

Podle Šárky Oplatkové z Centra pro rodinu a sociální péči řešení nespočívá v zákazech ani v tom, že s dětmi přestaneme do kaváren a restaurací chodit. Jen je třeba učit je, co si tam mohou a nesmějí dovolit. A hlavně si jich všímat. „Stejně jako nenecháme dítě běhat po cizím bytě a rozbíjet tam porcelán po babičce, nebo se vrhat na lidi na ulici, stejně jako ho učíme, že v lese se neřve a neplaší zvířata, podobně i v kavárně mu od malička vštěpujeme, že něco jde a něco ne. To se postupně v jeho chování upevní,“ radí Oplatková s tím, že není od věci, pokud si dítěte nevšímá rodič, zasáhnout jako pozorovatel.

„Ostatní návštěvníci kaváren si často stěžují, ale přece i oni mají možnost zareagovat. Ideálně ne řevem, ale třeba občas dítě usměrnit, odvést ho k mamince nebo do dětského koutku. Říct mu, ať tolik nekřičí, nebo ho naopak pochválit, když je milé. Ostatně setkání dítěte s reakcí i cizího člověka může pomoci i jeho vývoji. Nežijeme ve světě sami,“ říká Oplatková.

A psycholožka Doležalová dodává, že se zároveň hodí, aby rodiče měli v záloze krizový scénář pro případ, že by došlo k nevhodné scéně, a to včetně varianty, že jeden z rodičů s dítětem podnik opustí. „Bohužel neexistuje univerzální správný návod. Obecně lze však říci, že zachování klidu a sebejistoty přispívá k rychlejšímu zklidnění situace více než moment, kdy se i rodiče dostávají do podobně vysoké hladiny emocí jako jejich dítě,“ dodává.

Autor: