Blob podle Vlastimila Ježka

Vlastimil Ježek, bývalý ředitel Národní knihovny, vydal knihu Střepiny chobotnice aneb Národ sobě, v níž shrnuje „případ Kaplického blobu“.  Její křest byl navíc načasován přesně na den, kdy uplynula dvouletá lhůta, po níž se vítězný návrh nové budovy Národní knihovny – pokud se nezačne s projektovou dokumentací – stává opět majetkem jeho tvůrce.

Návrh Jana Kaplického na budovu NK na Letné v architektonické soutěži, jak známo, zvítězil. Zdůvodnění poroty tehdy znělo takto: „Budova je zvláštní a v kontrastu k již existující knihovně otevřená a přátelská. Je opravdu budovou 21. století s velmi jemnou vazbou k sousednímu parku. Podle poroty šlo o jediný návrh, který se s okolím vypořádal opravdu úspěšně.“

Bém, Bürgermeister, Balík
Ředitel NK „na odpočinku“ začíná knihu citáty Pavla Béma, ilustrujícími názorové veletoče této hlavní záporné postavy příběhu. Vlastimil Ježek popisuje, jak byl v roce 2004 tehdejším ministrem kultury Pavlem Dostálem osloven, aby převzal funkci ředitele NK po Vojtěchu Balíkovi.

O něm autor knihy poznamenává: „... slušný, i když poněkud sucharský a nevýrazný člověk. Pod jeho vedením nebylo o Národní knihovně téměř slyšet. Až mnohem později mi došlo, že to tak považoval za správné, neboť Národní knihovna byla podle jeho názoru institucí povýtce badatelskou. Dodnes jsem přesvědčen, že se v tom bodě zásadně mýlí...“

Autor tak v knize shrnuje nejen poměrně dobře známá fakta, ale rovněž přidává svůj pohled na věc a také určité pikantní detaily. Třeba reakci tehdejšího náměstka primátora odpovědného za rozvoj města Jana Bürgermeistra na návrh, aby nová budova NK stála na Letné: „Jediné, co mne mrzí, je, že mne taková věc nenapadla před vámi.“

Velmi vypovídající je pak také historka týkající se komplikací s ubytováním členky poroty architektonické soutěže Zahy Hadid: „Její lidé nejprve odmítli námi vybraný hotel, aniž by sdělili proč. Odmítli i druhý, prý ,si zjistili‘, že jeho vybavení pochází z výprodeje ve Vídni. Třetímu z nabízených míst chyběl výhled na Pražský hrad. Zaha se nakonec ubytovala v hotelu Mandarin, a když porota z Prahy odjela, zeptal se kdosi z hotelového personálu, proč paní Hadid spala v apartmá s výhledem na Hrad, když po celé tři dny nerozhrnula neprůhledné závěsy...“ Bývalý ředitel také opakuje, že patrně „chybou“, na niž NK nikdo z odborníků před vyhlášením soutěže neupozornil, bylo to, že místo „musí být“ nebylo spíše použito formulace „doporučuje se“ – což se týká samozřejmě sporu, zda Jan Kaplický uložením knih pod zem porušil zadání soutěže, či nikoliv.

Dalším bodem sporu byl pozemek. Nepřátelé výstavby na Letné namítali, že NK uvedla nesprávný pozemek, Vlastimil Ježek v knize opět dokazuje, že to bylo jinak.

„Postavte to v Beskydech“
Nová kniha tak má svou hodnotu v tom, že shrnuje celý případ – ovšem je přitom nutné mít na paměti, že jejím autorem je jeden z těch, kteří v něm hráli hlavní roli... I když nakonec se ukázalo, že když je to už „politicky“ neúnosné, Vlastimil Ježek může být odsunut do pozice postavy zcela marginální.

Pro „drbokopy“ z politického zákulisí budou také jistě přitažlivé e-maily, které si Vlastimil Ježek vyměňoval s Martinem Pecinou z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jenž třeba píše: „Postavte to v Beskydech. Vedle Lysé to nebude nikomu vadit (možná ani Pavlíkovi) a já, až mě vyhodí u ÚHOSu, budu mít kam chodit studovat :-).“