Někdy se tyto příběhy vztahují k tomu, co je na pohlednicích zobrazeno, jindy k příjemci a někdy k odesilateli. Ve volných chvílích tak často podnikám úplná detektivní pátrání. Nad pohlednicemi ovšem nebudu sedět do noci. Možná zkusíme s manželkou přesvědčit děti, aby si s námi zahrály scrabble nebo Krycí jména. Jak ale dospívají, bývá to čím dál obtížnější, a tak nakonec asi skončíme v kině.
PLESKOT: Konečně pátek? V sobotu očešu problémy a osvobodím duši na zahradě |
Konečně bych si mohl přispat, ale v sobotu přesto vstanu kolem sedmé. Usadím se v obývacím pokoji a napíšu sloupek nebo článek o něčem, co mě zaujalo a na co jsem během týdne neměl čas a hlavně klid. Psávám všude možně, protože není zbytí, ale opravdu rád píšu doma v sobotu ráno, ještě před snídaní.
Konečně to hlavní. Vezmeme naši boxerku Eli a pěkně všichni čtyři s ní projdeme náš okruh Dalejským a Prokopským údolím. Nejspíš to vezmeme i přes Řeporyje a zastavíme se v tamní kavárničce; tu mohu opravdu jen doporučit. Možná ale nezůstaneme v Praze a pojedeme na naši chatu do Českého ráje. Máme z ní výhled na Drábské světničky a právě na ně – anebo na hrad Valečov – také nejčastěji směřují naše víkendové procházky.
Uvědomuji si, že čím jsem starší, tím mám českou krajinu raději. Žasnu nad její krásou i minulostí, a když jsem třeba v Africe, těšívám se, až zas budu zpátky. Vlastně neznám nic lepšího než procházky a výlety po Českém ráji, se rtuťovitou Eli pobíhající kolem nás a s fotoaparátem, jímž se snažím zachytit krásy domova. K závěru těchto procházek či výletů ovšem patří i návštěva hospůdky anebo rozdělání ohně a opékání buřtů na zahradě.