„Bobo“ na udici KSČM

 „Kdo volí Klause, volí 260 miliard pro církve a neopodstatněné zvýšení vlivu katolíků. Volí i vstřícný postoj k nestoudným nárokům po válce oprávněně odsunutých sudetských Němců,“ píše Bobošíková na svém webu. Tu stránku by mohli používat učitelé dějepisu. Je to skanzen výraziva, které dnes v autentické podobě najdeme jen u skalních komunistů. Kamarádíčkovat se s landsmanšaftem, nestoudné nároky, kolaboranti z řad šlechty - ten slovník, tu dikci, tu vlnovou délku odněkud známe. Známe ji z autentického Rudého práva, které českou společnost naočkovalo strachem z revanšistů, církve a šlechty. Dobře naočkovalo, dá se říci při vzpomínce na volební logo ODS v roce 2002 - žluté Česko uprostřed černé mapy, malá zemička v ohrožení temnoty. ODS tu kampaň těžce projela, ale vlnová délka, se kterou si tehdy zahrávala, je dodnes živá - v podání Bobošíkové a KSČM.

 Kde je proletářský internacionalismus? A Gottwaldova slova „není Němec jako Němec“? Nehledejte tu ideologii otců zakladatelů, na ni se už chytají jen důchodci. Zato se nabízí udice nacionalismu, na niž se chytají neúspěšní všech barev. Přesto zůstává Bobošíková pro prezidentskou volbu jen maňáskem KSČM. „Může se spolehnout na to, že pro ni zvedneme ruku v případě, že jednání nedopadnou jinak,“ říká šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik.

 Proč to tedy ta ženská vůbec dělá? To je jasné jak facka. Chce-li za rok obhájit mandát europoslankyně, musí ji někdo kandidovat. Nabízí jí k tomu snad šanci „její“ SNK, o níž nikdo neví, co to vlastně znamená? Nebo jí dává větší naději KSČM, která má své voliče jisté? Vítězná odpověď získá hodnotnou knihu, například paměti Václava Kopeckého s titulem ČSR a KSČ.