Daniel Craig si nárokuje titul toho nejlepšího Bonda. Velebit prvního agenta 007 Seana Conneryho může být už záležitost nostalgie, ale Daniel Craig definitivně převádí slavného špiona z hravé oblasti maskulinních fantazií do současného světa a dává mu hloubku a tvrdost, kterou nikdy na plátně neměl.
Schopnost měnit se patří k základním důvodům životaschopnosti bondovské ságy a její nová tvář přišla akorát včas. O redefinici postavy se už psalo před dvěma lety v souvislosti s Casinem Royale, které mělo ukázat, „jak se z Bonda stal ten známý Bond“.
Jmenuji se Bond, jsem cynik
V novince Kvantum útěchy, která jde i do českých kin pod původním názvem Quantum of Solace, už agenta nemate láska k femme fatale Vesper Lynd. Bond se posouvá tam, kde bude pokračovat, do kůže nelítostného cynika, který se smrtí a zradou Vesper přišel i o většinu citů, za což ovšem platí daň v podobě vnitřního zahořklosti a prázdnoty.
Craigův Bond je pořád jiný než ostatních. Nehodlá opakovat své jméno, hrát si s vynálezy, spát se třemi ženami v jednom dílu, dokonce ani nedává pozor, co pije a čím jezdí. Po úspěchu Casina se už v Quantum nepotřebuje proti své filmové historii ani tolik vymezovat. Scéna s nahou mrtvou dívkou pokrytou ropou spíš působí jako výpůjčka než jako hold dřívějším bondovkám, kde šlo o vzrušující zábavné dobrodružství plné krásných žen, rychlých aut a dostatku drinků.
Což neznamená, že by nové bondovky už nebyly vzrušující. Naopak. Tvůrci tohoto dílu, kam patří i uznávaní Paul Haggis (režisér oscarového Crashe a znovu i bondovský spoluscenárista) a Marc Forster, si dávají záležet, aby fanoušky namlsané velkolepými akcemi z Casina nezklamali.
Ne vždy se jim to však daří, protože několik scén je sestříháno tak freneticky, že z nich není poznat, o co jde. Pořád tu je nicméně dost nadprůměrně vynalézavé, choreograficky zkoordinované akce. Navíc Forster, inteligentní režisér, který víc než slušně zvládá každý žánr (od originální komedie Horší už to nebude přes pohádkové Hledání Země Nezemě po afghánské drama Lovec draků), si hraje se zvukem, s vyprávěcí zkratkou a rád publiku dopřává paralelní montáž. Ta se sice neskládá v propracovanou mozaiku jako v batmanovském Temném rytíři, ale zpestřuje honičky a nabíjí film dramatičností.
Realističtější, ale pořád bondovka
Zápletka dvaadvacáté bondovky je podobně zaktualizovaná jako sám agent. Nový hlavní záporný hrdina není moc charismatický, spíš vypadá jako mírně šílený mužík s napoleonským komplexem. Jeho amorální obchody, maskované jako ekologická filantropie, nicméně zahrnují stovky lidí, jejichž zájmy sahají až do blízkosti Bondovy mateřské organizace MI6.
Nepřehledný nadnárodní organizovaný zločin, v jehož sítích je těžké najít někoho nezkorumpovaného a důvěryhodného, vytváří další podhoubí, z nějž čerpá Bond cynismus a nedostatek sentimentu. Zároveň se tak film dokáže zběžně a satiricky vyjádřit k současné atmosféře - pregnantněji než celý Scottův snímek Labyrint lží, který si to vytkl za své hlavní téma.
Samozřejmě přes všechnu moderní náchylnost k větší realističnosti a syrovosti Quantum of Solace zůstává bondovkou a pořád funguje hlavně jako filmová zábava. Bond občas divákům moc ulehčuje přístup do svých citových ran, když nechává podobně postiženou bondgirl Camille, aby je charakterizovala pomocí frází. Ale kéž by se každému velkorozpočtovému trháku dalo vytknout jenom tak málo.
Schopnost měnit se patří k základním důvodům životaschopnosti bondovské ságy a její nová tvář přišla akorát včas. O redefinici postavy se už psalo před dvěma lety v souvislosti s Casinem Royale, které mělo ukázat, „jak se z Bonda stal ten známý Bond“.
Jmenuji se Bond, jsem cynik
V novince Kvantum útěchy, která jde i do českých kin pod původním názvem Quantum of Solace, už agenta nemate láska k femme fatale Vesper Lynd. Bond se posouvá tam, kde bude pokračovat, do kůže nelítostného cynika, který se smrtí a zradou Vesper přišel i o většinu citů, za což ovšem platí daň v podobě vnitřního zahořklosti a prázdnoty.
Craigův Bond je pořád jiný než ostatních. Nehodlá opakovat své jméno, hrát si s vynálezy, spát se třemi ženami v jednom dílu, dokonce ani nedává pozor, co pije a čím jezdí. Po úspěchu Casina se už v Quantum nepotřebuje proti své filmové historii ani tolik vymezovat. Scéna s nahou mrtvou dívkou pokrytou ropou spíš působí jako výpůjčka než jako hold dřívějším bondovkám, kde šlo o vzrušující zábavné dobrodružství plné krásných žen, rychlých aut a dostatku drinků.
Což neznamená, že by nové bondovky už nebyly vzrušující. Naopak. Tvůrci tohoto dílu, kam patří i uznávaní Paul Haggis (režisér oscarového Crashe a znovu i bondovský spoluscenárista) a Marc Forster, si dávají záležet, aby fanoušky namlsané velkolepými akcemi z Casina nezklamali.
Ne vždy se jim to však daří, protože několik scén je sestříháno tak freneticky, že z nich není poznat, o co jde. Pořád tu je nicméně dost nadprůměrně vynalézavé, choreograficky zkoordinované akce. Navíc Forster, inteligentní režisér, který víc než slušně zvládá každý žánr (od originální komedie Horší už to nebude přes pohádkové Hledání Země Nezemě po afghánské drama Lovec draků), si hraje se zvukem, s vyprávěcí zkratkou a rád publiku dopřává paralelní montáž. Ta se sice neskládá v propracovanou mozaiku jako v batmanovském Temném rytíři, ale zpestřuje honičky a nabíjí film dramatičností.
Realističtější, ale pořád bondovka
Zápletka dvaadvacáté bondovky je podobně zaktualizovaná jako sám agent. Nový hlavní záporný hrdina není moc charismatický, spíš vypadá jako mírně šílený mužík s napoleonským komplexem. Jeho amorální obchody, maskované jako ekologická filantropie, nicméně zahrnují stovky lidí, jejichž zájmy sahají až do blízkosti Bondovy mateřské organizace MI6.
Nepřehledný nadnárodní organizovaný zločin, v jehož sítích je těžké najít někoho nezkorumpovaného a důvěryhodného, vytváří další podhoubí, z nějž čerpá Bond cynismus a nedostatek sentimentu. Zároveň se tak film dokáže zběžně a satiricky vyjádřit k současné atmosféře - pregnantněji než celý Scottův snímek Labyrint lží, který si to vytkl za své hlavní téma.
Samozřejmě přes všechnu moderní náchylnost k větší realističnosti a syrovosti Quantum of Solace zůstává bondovkou a pořád funguje hlavně jako filmová zábava. Bond občas divákům moc ulehčuje přístup do svých citových ran, když nechává podobně postiženou bondgirl Camille, aby je charakterizovala pomocí frází. Ale kéž by se každému velkorozpočtovému trháku dalo vytknout jenom tak málo.
|
HODNOCENÍ LN **** (4 hvězdičky z 5)
|
