Historií o tom, jak dlouhodobě vážně nemocný David Bowie pojal svoji neodkladnou smrt jako „umělecké dílo“, byly za minulý rok popsány stohy papíru. Připomeňme jen souvislost s faktem, že 8. ledna loňského roku vyšlo jeho vrcholné a značně existenciálně laděné album Blackstar a dva dny nato agentury ohlásily protagonistovo úmrtí.
Album Blackstar, na kterém za pomoci vynikajících newyorských jazzových hudebníků dokázal Bowie opět objevit neprobádanou hudební pevninu, ovšem nebylo zdaleka jediným projektem, který měl v té době „rozjetý“. Už v době jeho smrti probíhala výstava, připravená pro londýnské Victroria & Albert Museum pod názvem David Bowie je..., která od té doby putuje dalšími světovými výstavními síněmi a jako dokumentární film bylo její jádro pod stejným názvem tento týden premiérováno i v českých kinech.
Na podzim roku 2015 byl také spuštěn skutečně monstrózní bowieovský diskografický projekt. Prostřednictvím boxů cédéček, z nichž zatím vyšly dva, mapuje vydavatelství Parlophone kompletní remasterovanou Bowieho produkci včetně dosud neznámých nahrávek a alternativních mixů. Fascinující je rozměrnost projektu, která dokládá Bowieho příslovečný workoholismus: první box Five Years přinášející nahrávky z prvních pěti let umělcovy dráhy 1969–1973 zabral dvanáct disků. A stejný počet nosičů má i druhý box, vydaný už posmrtně vloni na podzim. Ten pod názvem Who Can I Be Now? obsahuje studiové i živé nahrávky z pouhé tříletky 1974–1976. Více čtěte zde.
David Bowie v polovině 70. let
Jako jakýsi „bonus“ pro méně vášnivé fanoušky ještě vloni firma Parlophone vydala dvojalbum s názvem Legacy, které přináší čtyřicet největších hitů zpěvákovy kariéry; od prvního Space Oddity z roku 1969 až po dvě ukázky z alba Blackstar. Jsou jimi písně I Can’t Give Everything Away a Lazarus.
Jak povstal Lazarus
Právě Lazarus má v Bowieho odkazu významné místo. Nejenže jde o jeden ze singlů (a videoklipů) alba Blackstar, ale zároveň o titulní píseň stejnojmenného muzikálu, který před svou smrtí David Bowie napsal společně s irským dramatikem Endou Walshem. Vznik muzikálu pro „off-broadwayskou“ scénu New York Theatre Workshop v režii Belgičana Iva van Hovea byl stejně jako příprava alba Blackstar obestřen tajemstvím.
Premiéra byla 7. prosince 2015 a byla poslední příležitostí, kdy mohla Davida Bowieho vidět veřejnost. Vždy vyprodané divadlo jej hrálo do 20. ledna loňského roku. Pak se produkce přenesla do Londýna, kde je v tamním divadle Kings Cross v téměř totožném obsazení a ve stejné režii k vidění od začátku listopadu. V tuto chvíli je derniéra anoncována na 22. ledna letošního roku.
Smysluplná recyklace
Přestože je muzikál Lazarus považován za nové hudebně-dramatické dílo, má svůj základ téměř výhradně v „recyklaci“. Základem příběhu o mimozemšťanovi Thomasi Jeromeovi Newtonovi, který se pokouší nepříliš úspěšně žít mezi lidmi na naší planetě, je sci-firomán Waltera Tevise The Man Who Fell to Earth (Muž, který spadl na Zemi). Tedy týž, jenž posloužil za námět stejnojmenného kultovního filmu z roku 1976, ve kterém ztělesnil hlavní roli právě David Bowie.
  |
Pro Bowieho, resp. scenáristu Walshe šlo tedy o variaci na známé téma. A podobný případ je i hudební složka, která až na tři výjimky obsahuje vesměs Bowieho starší písně, ovšem v různých i dosti zásadních úpravách a hlavně nazpívané hereckými protagonisty. Jak bylo s hudbou naloženo, si můžeme vychutnat na soundtracku, který vyšel na podzim pod názvem Lazarus (Original Cast Recording) a přináší nahrávky obsazení newyorské inscenace. Smutnou perličkou je, že album bylo dokončeno den po Bowieho úmrtí, 11. ledna 2016.
Na soundtracku, a zřejmě tedy i v inscenaci, zcela exceluje zejména představitel hlavní role Michael C. Hall. Toho televizní diváci znají jako Dextera ze stejnojmenné detektivní série. Ale asi málokdo dosud věděl, že je nejen velmi slušný zpěvák, ale navíc že se hlasově velmi blíží právě Davidu Bowiemu. A druhou hvězdou je pak mladinká herečka Sophia Anne Carusová, která třeba v Life on Mars? skutečně zpívá jak slavíček. Averze Heroes, pomalá, baladická, s klavírem a dechy, v níž si oba zmínění dávají duet, skutečně bere za srdce.
Bonusem alba jsou nahrávky, ve kterých sám David Bowie zpívá kromě titulního songu také ony tři dosud neznámé písně: No Plan, Killing a Little Time a When I Met You. Úplně klidně si je můžeme představit jako pomyslnou součást Blackstar. Kvalitou nezaostávají.
CHARTA 77
