Román začíná touto větou: „Ve volných chvílích občas zavřu oči a představuju si oslavu čtyřicátých třetích narozenin Josefa Goebbelse.“ Čtenář buď knihu odkládá, nebo začne číst. Udělá dobře, neboť vzápětí nastoupí na dosti pekelný tobogan, na němž se projede krajinou mentálních bizarností a kuriozit, krajinou přitažlivou ve své zvrhlosti a zábavnou ve své morbidnosti. A především krajinou budovanou velmi nadaným správcem lunaparku. Mezi jeho atrakcemi má své místo eugenika, předválečný britský fašismus, jeden podměrečný a velmi agresivní židovský boxer, zmutovaní brouci s hákovým křížem na krovkách a další výstřednosti.
Vypravěčem je jistý Kevin Broom, přezdívaný vinou ukrutného zápachu, jejž vydává, Rybina. Trpí vzácnou (a reálně existující) nemocí trimetylaminurií, jejíž příznaky a projevy jsou v textu podrobně vylíčeny a hrají svou významnou roli při rozvíjení děje.
Tento mladík, který většinu času prosedí u počítače na sofistikovaných diskusních fórech, disponuje jednou úchylkou: sbírá nacistické memorabilie. Vášeň nemá nic společného s jeho politickými názory, prostě ho jen tyto předměty fascinují. Není v tom ostatně nijak výjimečný, jak dokazuje neustálý zájem o vše spojené s třetí říší etc., jenž je často jen kultivovanější podobou fetišismu. Lze říci, že román je též parodií na tuto fascinaci, kterou samozřejmě mohutně využívá. Dejme tomu, že Angličanům je v tomhle směru dovoleno víc než třeba, ehm, Němcům.
Vypravěč Rybina se hned na prvních stránkách dostane na stopu podivné vraždy. U mrtvoly najde děkovný dopis od samotného Adolfa Hitlera z roku 1936, adresovaný jistému Philipu Erskinovi. Vztah tohoto dobře situovaného britského aristokrata k židovskému boxerovi, přezdívanému právem Hříšník, tvoří druhou linii románu. Je zasazena do let 1934 až 1936, kdy byl nacismus ještě mlád a pro některé britské tories docela přitažlivý, neboť dobře zapadal do úvah, jak posílit „bílou vůdcovskou rasu“, což byla tradice v Británii dlouho zakořeněná.
Ned Beauman: Boxer, broukPřeložili David Záleský a Markéta Záleská |
Erskin, mladý vědec, eugenik a entomolog, na výpravě do východního Polska objeví v jedné jeskyni zvláštní brouky se svastikou na krovkách. Tito brouci se stanou předmětem jeho šlechtitelských pokusů, které by však ještě raději prováděl na boxerovi Roacheovi, gangsterovi a alkoholikovi, na němž ho ale spíš než šlechtitelství vábí pederastická vášeň. Celý dějový spletenec, v němž je ještě místo pro vloženou kapitolu o umělých jazycích, pak vrcholí vraždou na šlechtickém sídle ve stylu anglického detektivního románu a zmizením nešťastného boxera. Po sedmdesáti letech je jeho ubohé tělo nalezeno, přičemž okolnosti tohoto nálezu jsou stejně bizarní a dávivé reflexy budící jako celý román.
Koktejl namíchaný ze všech těchto přísad je dosti dryáčnickým pitím a zřejmě ne pro každý žaludek. Ne každý motiv je přitom stejně povedený a nejedna linie vyprávění končí ve slepé ulici. Co vlastně chtěl Ned Beauman přesně tou knihou říci, vlastně taky nevím. Jisté však je, že je okouzlen bizarnostmi a provokacemi, z nichž sestavuje literární svět, který má svou krásu, jež je nakonec její pravdou i smyslem. To jméno si proto zapamatujme.
