Jde ale každopádně o nový "bolehlav" pro sedmadvacetičlenný blok, který se v současnosti potýká s ekonomickou krizí a snaží se sestavit novou Evropskou komisi.
Jedna z možností je, že Klaus si řekl, že jeho vyhlídky nejsou velké, a ratifikační dokument nakonec podepíše, protože Lisabon podpořili v referendu irští voliči a polský prezident Lech Kaczyński ratifikaci také dokončí. Pokud jde o tento scénář, to, že by přesvědčil ostatní členské státy k doplnění poznámky, by mu mohlo pomoci zachovat si tvář. Mohl by tak mít pocit, že svým odporem k Lisabonu alespoň něčeho dosáhl. Klausovým motivem by mohla být též snaha o pouhé oddálení dokončení ratifikace.
Není ale stále jasné, co přesně by poznámka měla říkat a jakou by měla mít formu. Pokud by totiž český prezident chtěl, aby jeho "poznámka" byla protokolem k lisabonské smlouvě, šlo by téměř o nesplnitelnou věc. O tomto protokolu by musely jednat vlády členských států a musely by ho schválit, a ratifikační proces k smlouvě by tak zřejmě musel být opakován v celé EU.
Tudíž, pokud Klaus usiluje o dodatek ve formě protokolu, zřejmě stále věří v to, že může přijetí smlouvy zablokovat. To by mohlo vrhnout EU do hluboké politické krize a zastavit reformy, které Lisabon přináší.
Další možností je, že by se ke smlouvě nepřipojovala poznámka, ale že by ČR požádala na nadcházejícím říjnovém summitu vedoucí představitele EU, aby Klausův požadavek nějakým způsobem řešili. Nešlo by ale o přímý zásah do smlouvy. Podobná procedura pomohla zajistit si hlasy irských voličů v posledním referendu o Lisabonu. Pokud by ale chtěl Klaus jít touto cestou, musel by si zajistit podporu české vlády.
Evropští činitelé však mají za to, že Klaus nemá právní základ pro podobné požadavky. A že by proti němu mohlo být zahájeno řízení v případě, že bude odmítat dokument podepsat i v případě, že ústavní soud ČR nenajde problém zabraňující ratifikaci Lisabonu.
