Britpopová oáza uprostřed železného města elektroniky

Jako každý open-air festival ve střední Evropě, který se o víkendu odehrál pod širým nebem, trpěl i německý Melt! nepříjemnými rozmary počasí. Výhodou areálu "železného města" Ferropolis, jenž hudební přehlídku hostí, je ale jeho unikátní uspořádání: pódia jsou rozmístěna v betonových zahradách mezi pěti obrovskými, již nefunkčními stroji a na bláto, do kterého se návštěvníci mohou za hustého deště propadat, moc místa naštěstí nezbývá.

Nesmírně cool
Originální industriální prostředí (zpěvák jedné z kapel bázlivě počastoval ocelové koráby "strašidelnými transformers") v kombinaci s plážemi přilehlého jezera Gremminer Sea suverénně patří k nejkrásnějším evropským festivalovým scenériím. Snad i proto ohlásil letošní dvanáctý ročník Melt!u dvacet tisíc návštěvníků a poprvé v historii i hrdé: vyprodáno.

Mnohem větší zásluhy na úspěšném statutu měl ale seznam vystupujících, který se letos nesmířil s žádnými kompomisy. Zatímco před lety akce fungovala jako výhradně elektronická a kytary byly jen bizarním ozvlášněním, v podsledních letech se rockové kapely stávají jedním z hlavních taháků. Zatímco vloni nejpočetnější davy bavili Franz Ferdinand, Editors nebo dEUS (byť headlinerem byla drze nepopová Björk), letos se "nelaptopová" scéna oháněla Bloc Party, Travis, Cold War Kids nebo Kasabian a i funkci papírové hlavní hvězdy obsadili rokenrolově konzervativní Oasis. Něco více britského a zároveň popového aby hudební fanoušek pohledal.

I sítě Aphexe Twina, Goldieho, Ellen Allien a desítky dalších ryze elektronických projektů zachytily tisícovky vlastních věrných; trendy formace Animal Collective, Röyksopp, Klaxons, Simian Mobile Disco, MSTRKRFT, Gossip, !!! nebo The Whitest Boy Alive udržovaly počet růžových šusťákovek a zelenomodrých legín těsně na hranici snesitelnosti. Jedním z hlavních partnerů, potažmo majitel všudypřítomného loga a luxusní galerie uprostřed areálu, byla obuvnická společnost Converse, přičemž na tom, že barevné "konverzky" jsou nesmírně cool, se naštěstí shodli rockeři i elektronici.

Na vteřinu a akord
Vzhledem k tomu, že se nedávné evropské turné britpopových ikon Oasis k jejich aktuální nahrávce Dig Your Own Soul České republice opět vyhlo, byl Melt! jednou z jejich nejbližších zastávek – a je nasnadě, že žádný z početné fanouškovské české základny by takového výletu nelitoval.

Oasis patřil celý třetí den festivalu a i vystoupení Glasvegas, Patricka Wolfa nebo Kasabian byla tzv. do počtu.
Přestože hitově kapela v posledních (deseti) letech hibernuje, má vrukávu dost evergreenů na sestavení velmi vděčného a atraktivního setlistu. Toho jsou si bratři Gallagherové dobře vědomi, protože i ve Ferropolis tvořily páteř koncertu písničky z prvních dvou desek Definitely Maybe a (What’s the Story) Morning Glory?, obě z první půlky 90. let.

Do přesně hodinu a půl dlouhého setu se vešlo přesně dvacet skladeb. Na vteřinu a akord přesně. Preciznost, profesionalita, neschopnost a neochota improvizovat a nekomunikativnost (dost často označována za aroganci a čítankovou nafoukanost, což zejména z frontmana Liama Gallaghera srší) jsou jejich poznávacím znamením a bylo by divné a vysoce nepravděpodobné, kdyby se někdo z kapely upřímně usmál něčemu jinému, než vlastnímu jízlivému vtipu.

I Am the Walrus
Když fanoušek velkoryse přehlédne zpěvákovy pózy, po hudební stránce se koncertu příliš vyčíst nedalo. Řev tisíců lidí a pištění teenagerů doprovázel každou skladbu a nebylo moc z těch, které by publikum neznalo nazpaměť. Ochranka nestíhala vynášet z kotle uchvácené fanoušky, na pódium létaly čepice, boty i kelímky, všechno nahrávaly stovky mobilů. Oasis dělali, že se jich masová hysterie netýká.

Jejich show gradovala od druhé půli koncertu až do konce, kam zařadili sérii toho nejlepšího: Wonderwall, Supersonic, Live Forever, Don’t Look Back in Anger (kterou zazpíval Noel se španělkou) a Champagne Supernova, jejíž finále ústilo do I Am the Walrus, výpůčky od – koho jiného? – Beatles.

Možná, že Noel nakonec nebyl tak daleko od pravdy. Každý odpřísáhne, že Oasis, stejně jako Rolling Stones, už v roce 2009 nikoho nezajímají. Všechny jejich koncerty jsou přesto vyprodané. A nakonec se ukáže, že i docela super.

Wonderwall

Supersonic

Live Forever

Don't Look Back In Anger

Champagne Supernova