V 19. století se například archeologové nerozpakovali a strhali obinadla z těl mrtvých před zrady dychtivých diváků. "To je zajisté ničivá metoda, při níž přijdete o mnoho informací a navíc rušíte mumii samotnou. S dnešní moderní technologií už to není nutné dělat," řekl Antoine stanici CNN.
Sejmete kůži a pohlédnete na kosti
Jeho pracoviště má velkou sbírku sarkofágů, které zůstaly po 200 let neporušené. Letos se ale vědci rozhodli, že se pod lněná obinadla přece jen podívají, a nejen pod ně, ale i pod kůži a svaly. Rozhodli se použít jeden z nejpokročilejších počítačových tomografů v Londýně.
Získané snímky pak vložili do 3D softwaru, jaký používají výrobci automobilů k prohlídce motorů. Získali tak mnoho informací o životě lidí, kteří žili v oblasti Nilu před 2500 lety.
Díky softwaru se dají z těla virtuálně odstranit vrstvy tkanin, takže získáte pohled na odhalené tělo a vidíte třeba, jakými amulety ho před pohřbením vybavili. Stejně tak "sejmete" kůži a pohlédnete na kosti a třeba i uchované vnitřní orgány, vysvětlil postup Antoine.
Osm z takto prohlédnutých mumií bude vystaveno v Britském muzeu od 22. května a hvězdou této výstavy bude bezpochyby kněžka a chrámová zpěvačka Tamut, která zemřela v Luxoru kolem roku 900 před naším letopočtem.
Horovo oko a léčivá moc
Díky počítačovým snímkům její pánve se zjistilo, že jí bylo mezi 30 a 50 lety. Pohled od jejích cév ukázal, že se začaly ucpávat, takže příčinou smrti mohl být infarkt nebo mozková mrtvice. Doktor Antoine a jeho spolupracovníci také spatřili amulety tak jasně, že na některých byli schopni rozeznat nápisy. Jedním z nich bylo Horovo oko, které bylo umístěno na destičku na ráně, jíž se z těla po smrti vyjímaly vnitřní orgány. "Věřili, že Horovo oko mělo léčivou moc, takže asi mělo zacelit ránu pro posmrtný život, vysvětlil Antoine.
Některé z mumií připravily překvapení. Například jedna byla uložena do ženského sarkofágu, ale skrývala tělo muže. Zemřel kolem roku 600 před naším letopočtem a dá se soudit, že za velkých bolestí, jelikož měl v ústech množství vředů. "Zjistili jsme, že mnoho z těch mumií mělo chrup ve strašném stavu. Měly mnoho zubních kazů a také vředů, z nichž se zřejmě infekce rozšířila do celého organismu," sdělil antropolog.
Snímky jedné z mumií prokázaly špatnou práci balzamovačů. V lebce zůstaly části mozku a také kus špachtle, používané k jeho vyjmutí. Takové objevy jsou podle Antoina mimořádně cenné, jelikož podávají představu o tom, jak staří Egypťané s těly mrtvých pracovali. Otvor v lebce pro vyjmutí mozku nebýval větší než 2,5 centimetru, což prý svědčí o jejich mimořádných znalostech anatomie.
