Brno zaslíbené, Praha zakletá: vzpomínání na architekta Fuchse

Bohuslav Fuchs (1895 ve Všechovicích – 1972 v Brně) je mimořádnou osobností zejména meziválečné československé architektonické scény. Byl žákem Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění, a jak je patrné na jeho prvních návrzích (například na Klostermannově chatě na Modravě), tvorba jeho učitele jej velmi ovlivnila.

Brzy se v jeho projektech začaly objevovat dynamicky tvarované elementy, jak je patrné třeba na domě kněze a spisovatele Jakuba Demla v Tasově nebo na skvělé hydroelektrárně s vilou manželů Plhákových v Háji u Mohelnice, kterou bychom mohli označit za mašinistickou stavbu (spoluautorem projektu byl Plečnikův a Kotěrův žák Josef Štěpánek). Pak už následuje rychlý přechod k funkcionalismu.

Domy bílé, barevné i organické

Bohuslav Fuchs byl obdivovatelem německého Bauhausu i švýcarského novátora Le Corbusiera. Snad žádný z českých architektů nezvládl tak dokonale komponovat průčelí ve Švýcarově stylu, jako právě on. Navíc byl velmi pracovitý, a dařilo se mu tak získávat řadu významných zakázek. Není proto v možnostech tohoto textu vyjmenovat všechna jeho díla, omezme se tedy alespoň na ta nejdůležitější. K těm bezpochyby patří Zemanova kavárna na brněnském Kolišti – funkcionalistický objekt v zeleni, v totalitní éře zbouraný, ale v 90. letech obnovený.

Dále pavilon města Brna na tamním výstavišti, charakteristický červeným keramickým pláštěm a krásným detailem bílého vřetenového schodiště na průčelí. V Brně projektoval také legendární hotel Avion na úzké parcele, v jehož interiéru vytvořil působivou kavárnu s ochozy. Dálev moravské metropoli navrhl budovu Masarykových domovů, školu Vesna s internátem, kde se vedle tradiční bílé objevují na lodžiích také pastelové barvy.

Organické tvary Tesařovy vily v Brně-Pisárkách z roku 1936 připomínají parník.

Jednou z nejznámějších staveb je pak palác Moravské banky na náměstí Svobody, s průčelím z desek z bílého probarveného skla (opaxitu) a ocelovou konstrukcí, kterou Fuchs navrhl spolu s Ernstem Wiesnerem – další mimořádnou osobností brněnské architektonické scény. Wiesner však byl více než Le Corbusierem ovlivněn brněnským rodákem Adolfem Loosem, což je na výsledku patrné.

Další výraznou stavbou je budova pošty v sousedství hlavního brněnského nádraží. Její ocelovou konstrukci navrhl architekt tak, aby ji bylo možno snadno rozebrat, až se bude terminál přesouvat do nové lokality, aby uvolnil místo nové městské city. K tomu ovšem zatím nedošlo – ano, toto známé brněnské trauma se vleče už mnoho desítek let.
Ve druhé polovině 30. let vyšel takzvaný bílý funkcionalismus poněkud z módy. I slavný Švýcar začal více využívat křivky, barvy a dříve zavržené materiály jako dřevo, kámen nebo valbové střechy s prejzy.

Toto „zromantizování“ formy poznamenalo i Fuchsovu předválečnou tvorbu. Oblé linie najdeme na některých rodinných domech, například na Tesařově vile v Brně nebo rodinném domě v Heřmanově Městci. Známé sanatorium Morava v Tatranské Lomnici ve Vysokých Tatrách má zase průčelí traktováno sešikmenými plochami. Vrcholem Fuchsovy tvorby tohoto období je pak mistrovské dílo takzvané organické architektury – lázeňské koupalistě Zelená žába v Trenčianských Teplicích, jehož linie sledují vrstevnice svahu nad bazénem. K této stavbě evropského významu však bohužel současný majitel už léta nikoho nepouští, a není tak vyloučeno, že ji čeká smutný osud nedalekého Krejcarova lázeňského domu Machnáč, který se pomalu, ale jistě rozpadá.

Četné Fuchsovy stavby byly publikovány také v zahraničí jako špičkové příklady funkcionalismu. Architekt byl rovněž československým zástupcem v mezinárodní architektonické organizaci CIAM (Congres internationaux d’architecture moderne). Co se týče poválečné éry, jsou jeho výrazným – byť nevelkým – dílem betonové přístřešky brněnského autobusového nádraží.

Na náměstí ve Znojmě...

Smutným faktem je, že se Bohuslavu Fuchsovi nikdy nepodařilo postavit něco v Praze, ač se zúčastnil řady soutěží. Realizována nebyla ani jeho vila v rámci výstavní kolonie Baba v Dejvicích. Dočkat se mohl až na prahu 60. let, kdy zvítězil ve velké dvoukolové soutěži na nový víceúčelový objekt v sousedství Národního divadla. Byl to nadčasový návrh – podlouhlá nízká stavba sledující zakřivení Národní třídy a zrcadlící ve skleněné fasádě průčelí protějších staveb. Projekt však nebyl zcela dokončen a další práce přerušilo úmrtí autora. Jeho syn Kamil se dalších prací vzdal a po peripetiích nakonec vyrostla v sousedství Národního divadla nová scéna dle projektu Karla Pragera.

Nádražní pošta (1937) je typickou ukázkou brněnského funkcionalismu.

Probíráme-li se konvolutem desítek Fuchsových realizací, téměř v něm nenajdeme dílo průměrných kvalit. Někdy mu konzervativní kruhy vyčítaly příliš razantní vstup do historického kontextu, což se týká například jeho návrhů spořitelen v Třebíči nebo Tišnově. Z dnešního pohledu se to však zdá malicherné, neboť jde o mimořádně invenční stavby, které vytvářejí novou hodnotu. Větší kontroverze vyvolala snad jen jedna z jeho posledních prací – víceúčelový dům na náměstí ve Znojmě ve stylu betonového brutalismu.

Fuchs byl rovněž významným urbanistou a také skvělým pedagogem. Učil na brněnské průmyslovce, za války na Baťově Škole umění ve Zlíně a po válce na brněnské technice, kde vychoval řadu významných projektantů. K lítosti studentů však byl nucen z politických důvodů na sklonku 50. let školu opustit. V roce 1968 byl rehabilitován a jmenován národním umělcem, dočkal se několika výstav a monografií, další pak vyšly posmrtně, mimo jiné i v Maďarsku a Rakousku. Nyní vznikl o jeho životě a díle rovněž filmový dokument Evropský architekt Bohuslav Fuchs.