Rozpad komunistického systému, jehož mezníkem se stal rok 1989, prý předpovídal už v roce 1968. "Když sovětská vojska vtrhla do Československa, veřejně jsem prohlásil, že vstupujeme do konečné fáze komunistického systému, protože vnitřní rozpory uvnitř něj byly v té chvíli tak jasně viditelné a tak zničující, že se ten systém zhroutí," řekl Brzezinski.
"Obavy z Ruska jsou opodstatněné"
Pokud jde o obavy z Ruska, z jeho pokusů obnovit vliv ekonomickými nástroji například v podobě získání kontroly ve strategických podnicích energetického systému, které lidé v České republice cítí 20 let po pádu železné opony, pak důvod ke znepokojení podle Brzezinskiho existuje.
"Lidé by to ale neměli dramatizovat a měli by rovněž mít na paměti, že pokud tento problém existuje, je to v první řadě jejich zodpovědnost, aby ho řešili. Jezdit do Ameriky a pouze si stěžovat na ruskou agresivitu ... není žádné řešení, je to rezignace na řešení," řekl Brzezinski. "Ano, je to důvod ke znepokojení. Ale moje odpověď zní: začněte s tím dělat něco sami. Nečekejte, že bude pořád někdo řešit vaše problémy za vás."
K situaci v Československu"Československo určitě nebylo tak revoluční jako Polsko nebo Maďarsko z hlediska potenciálu i vlastní akce. Ale já jsem byl v Praze na jaře v roce 1968, setkal jsem se tam se spoustou lidí. Politický kvas tu byl velmi intenzivní. A i když pak přišla sovětská vojska, režim sám už nebyl dostatečně silný, aby mohl plně eliminovat všechny ty lidi. Ztratili práci, diskriminovali je, jednali s nimi velmi špatně, ale pořád tam byli. A když se režim začal víc rozpadat, začali se tak víc angažovat," říká Brzezinski. |
Navzdory rozhodnutí nové americké vlády nevybudovat v Česku radar a v Polsku neumístit protirakety, nejsou vztahy USA s Polskem a ČR podle něj jiné, než před dvěma lety. "Tvrdit, že pozice USA vůči Česku a Polsku závisí nebo může být definována společným záměrem vybudovat protiraketový štít proti Íránu, je absurdní," prohlásil s úsměvem. "A pak vytvořit dojem, že to je proti Rusku, to je dokonce sebezničující. Skutečností je, že obě země jsou členy NATO. Obě země mají možnost zkusit změnit NATO, aby bylo pevnější, silnější, rozhodnější. A kdyby to dělaly chytře, místo aby se hašteřily, což často dělají, mohly by ovlivnit NATO a ovlivnit i Ameriku."
Realitou je podle jeho slov posun současné americké politiky od Evropy na Tichomoří. "Žijeme v době, kdy nadvláda Západu nad celým světem upadá. Ne proto, že by Západ ztrácel životaschopnost, ale proto, že Asie roste ve své životaschopnosti. A co teď máme dělat? Zastavit dějiny a popírat geografickou skutečnost? Myslím, že by se Východoevropané měli přestat chovat jako malé děti."
"S Čínou je klíčové spolupracovat"
Brzezinski se vyjádřil také ke kritice bývalého prezidenta Václava Havla k rozhodnutí Baracka Obamy nepřijmout jako první americký prezident dalajlamu kvůli vztahům s Čínou. "Je velký rozdíl, jestli ve vztahu k velmoci máte nepřátelský vztah nebo jestli spolupracujete, zatímco se vám nelíbí, co ta velmoc dělá na domácí scéně," odpověděl.
"V případě Sovětského svazu... jsme byli upřímně pro lidská práva, ale taky jsme byli uprostřed soupeření a nehrozilo nám, že ztratíme jakýkoli reálný vliv na to, co se stane uvnitř SSSR tím, že budeme symbolicky jasnými zastánci lidských práv. Vztahy s Čínou jsou převážně charakterizované spoluprací," dodal.
"Neschvalujeme čínské praktiky na domácí scéně, ale máme-li rozhodnout, jestli se pustíme do opravdu demonstrativních, symbolických činů, které Číňany popudí, aniž by přinesly jakýkoli pozitivní dopad na lidská práva, ale pravděpodobně zhorší onu atmosféru spolupráce, pak si nemyslím, že jde o otázku, nad kterou se dá dlouho váhat," řekl Brzezinski.
"Česká republika je v jiné situaci. Nemyslím si, že Číňané a koneckonců i Česko ponesou těžké následky, dojde-li k neshodě ohledně dalajlamy. Ale my řešíme s Číňany důležité záležitosti, spolupracujeme v otázce Severní Koreje, spolupracujeme v otázce Íránu. Naše vzájemná finanční závislost je obrovská. Prostě je to otázka veřejné zodpovědnosti."
