Kiján byl zadržen spolu se synem Aštíaniové Sejjedem Kaderzádím a dvěma německými novináři, kteří s nimi dělali rozhovor. Sejjed byl v prosinci propuštěn, Němci se dostali na svobodu v únoru letošního roku. Kiján ženu obhajoval (byl jí přidělen vládou) společně s dalším právníkem Muhammadem Mostafáím. Ten raději kvůli obavám z uvěznění utekl ze země a nyní žije v Norsku.
VE SPÁRÁCH REŽIMU |
Jaký je nyní osud Aštíaniové? Íránské úřady kolem tohoto případu neustále mlží, nicméně pozitivní je alespoň jedna věc – trest smrti byl odložen. I díky tomu, že je její případ mediálně známý. Až donedávna nebyly žádné informace ani o Kijánovi, odsouzeném prý na jedenáct let, nyní se ale přece jen něco málo ví. "Dostala se ke mně nová informace od zdroje z Tabrízu, že je s Kijánem ve věznici špatně zacházeno a je i mučen," uvedla pro britský list známá íránská právnička Šádí Sadrová, která před soudem zastupovala množství žen odsouzených k ukamenování. "Kiján a Muhammad Mostafáí se přitom provinili jen tím, že bránili svého klienta," dodala.
Úřady kolem případu mlží
V březnu se podařilo Kijánovi propašovat z vězení dopis, který se sice objevil na některých íránských lidskoprávních serverech, ale nikoli v západních médiích. Panovaly totiž obavy, zda ho napsal skutečně on. Sadrová jeho autenticitu nyní potvrdila. V dopise advokát psal: "Na mém těle zůstávají všechny známky mučení. Pálili mě asi šedesáti cigaretami na nohou, chodidlech i varlatech. Dostávám jen jedno jídlo denně, ráno, jednou to byl malý kus sýra, jindy zase tři datle." Údajně již zhubl o 20 kilogramů.
K propuštění jeho i Aštíaniové vyzývají lidé po celém světě. Větší akce se budou konat hlavně v pondělí, na které připadá Mezinárodní den boje proti kamenování. Ačkoli Írán tvrdí, že k takovým trestům už nedochází, od roku 2006 bylo v zemi takto usmrceno sedm lidí.