Článek redaktora Františka Šulce o „hrdinech z Iwodžimy“ a jejich zobrazování v uměleckých dílech patří k těm výjimečným novinovým článkům, které člověk přečte jedním dechem a je jimi donucen k zamyšlení. Přesto mohl být jeho obsah ještě silnější, kdyby se autor neomezil jen na filmy a knihy z posledních letech, ale zmínil také už klasickou píseň legendy americké country Johnnyho Cashe The Ballad of Ira Hayes.
Ira Hayes patřil podle této písně k vojákům, kteří v únoru 1945 vztyčili nad Iwodžimou vlajku Spojených států. Stal se oslavovaným válečným hrdinou, ale když jej nechávali vztyčovat a spouštět americkou vlajku, bylo to, jako když se „psovi hází kost“. Ira Hayes byl totiž „jenom Indián“, který po propuštění z armády začal znovu sdílet neradostný úděl svého kmene, zbídačeného „chamtivostí bílého muže“, pít whiskey a ocitat se ve vězení. Nakonec zemřel jako opilý Indián, který se utopil v mělkém přikopě s vodou - „osamocený v zemi, za jejíž záchranu bojoval“.
Toto umělecké vyjádření paradoxního „osudu hrdiny“ bylo aktuální i třicet let po druhé světové válce, kdy Johnny Cash zpíval tuto píseň s jiným indiánským vojákem, kterého posílali bojoval do Vietnamu...
Ira Hayes patřil podle této písně k vojákům, kteří v únoru 1945 vztyčili nad Iwodžimou vlajku Spojených států. Stal se oslavovaným válečným hrdinou, ale když jej nechávali vztyčovat a spouštět americkou vlajku, bylo to, jako když se „psovi hází kost“. Ira Hayes byl totiž „jenom Indián“, který po propuštění z armády začal znovu sdílet neradostný úděl svého kmene, zbídačeného „chamtivostí bílého muže“, pít whiskey a ocitat se ve vězení. Nakonec zemřel jako opilý Indián, který se utopil v mělkém přikopě s vodou - „osamocený v zemi, za jejíž záchranu bojoval“.
Toto umělecké vyjádření paradoxního „osudu hrdiny“ bylo aktuální i třicet let po druhé světové válce, kdy Johnny Cash zpíval tuto píseň s jiným indiánským vojákem, kterého posílali bojoval do Vietnamu...
