1. prosince 2008 9:57 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Být hudebník znamená zůstat mladý

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Tindersticks | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tindersticks | foto: Beggars Banquet
Ve středu 3. prosince vystoupí v pražském Divadle Archa britští Tindersticks. Davidu Boulterovi se po Londýně stýská, ale dnes je jeho domovem Praha.

LN Nové album jste vydali, trochu překvapivě, opět jako Tindersticks. Chvíli to vypadalo, že jste se rozpadli... Jak se to nové album „stalo“?
Já, Stuart Staples a Neil Fraser jsme se sešli, jestli bychom společně něco nevymysleli. Bylo to nejprve úplně nezávazné, ale šlo to dobře a tak jsme se rozhodli, že tomu dáme definitivní, albovou podobu. Pozvali jsme pár přátel a od těch se spolupráce odvíjela.
 
LN A je pravda, že jste tehdy po posledním albu skutečně přemýšleli o rozpadu?
Ano. Tindersticks dosáhli svého vrcholu v roce 2003 s albem Waiting for the Moon a nám se zdálo, že už není kam dál jít. Měli jsme dojem, že všechno, co jsme dokázali říct lidem i mezi sebou, je už řečeno. Jiskra byla pryč. Pochopitelně jsme zůstali v kontaktu a postupem času jsme o Tindersticks začali uvažovat znovu. Abychom mohli fungovat dál, museli jsme to zničit. Ateď to stavíme od začátku.
 
LN Spolupracoval jste se Stuartem i na jeho sólové tvorbě po vašem rozchodu. Jaký je rozdíl mezi jeho hudbou (když na ní spolupracují členové Tindersticks) a vaší jako celku?
Řekla jste to přesně, Stuartova sólová tvorba je téměř kompletně a výhradně jeho. V Tindersticks jsme měli nápady na texty, hudbu nebo zvuky všichni a každý se mohl projevit jak chtěl.
Když jsme s Tindersticks na chvíli skončili, Stuart začal pracovat na díle, se kterým jsem mu pomáhal. Společně jsme pak vytvořili album Songs for the Young at Heart – byla to vlastně naše společná myšlenka. Byla hodně ovlivněná tím, že jsem se stal otcem, a Stuart moje nadšení sdílel. Chtěli jsme tu hudbu udržet co možná nejprostší, takže většinu jsem nahrál já a pozval jsem různé lidi, co by zpívali. Nemohlo to být „další album Tindersticks“.
 
LN Young at Heart znamená cítit se mladý. Platí to pro vás?
Být hudebníkem znamená, že si své mládí uchováte déle. Prostě se v tom dospění zaseknete! Zůstanete, nebo se snažíte zůstat teenagerem. Divokým a stále mladým.
 
LN Ale nějak jste se určitě změnili. I v Tindersticks, kde hrajete od roku 1991, jste se museli hodně změnit...
Tehdy jsme neměli absolutně tušení, do čeho se hrneme. Vůbec jsme se nezatěžovali nad tím nějak hlouběji přemýšlet. Časem jsme se rozhodně nejméně zlepšili v hraní. Ale dalo to práci a museli jsme se naučit komunikovat. To se nám na konci příliš nedařilo.
Osobně se cítím stejně, jako když jsem dělal muziku v patnácti. Jsem takový... starý pankáč. Když na to přijde, stále jenom „děláme rachot s kamarádama“.
 
LN Kdysi jste měli kapelu Asphalt Ribbon. Prošli ji prakticky všichni členové Tindersticks, proč jste si změnili jméno?
Asphalt Ribbon se přetransformovali do úplně jiné kapely a když v roce 1991 přišel basák Mark Colwill, rozhodli jsme se, že tomu všemu dáme úplně novou tvář a stali jsme se novou kapelou. Stali jsme se Tindersticks.
 
LN Odkud pochází název?
Krátká historka... Byl to nápis na krabičce sirek, které našel Stuart na pláži v Řecku!
 
LN Jak dlouho jste vy sám byl v Asphalt Ribbon? Byla to vaše první kapela?
Bylo to v době, kdy jsem se muzice věnoval už dobrých devět let, prošel jsem spoustou kapel v Nottinghamu. Tady jsem měl snad poprvé pocit, že z nás něco bude. Všechno, co následovalo, byl ohromně dobrodružné – stěhování do Londýna, hraní bylo skvělé, vždycky výjimečný zážitek. Takový... sváteční.
 
LN Je to i důvod, proč nosíte vždy perfektní obleky?
Přesně tak. Hraní pro nás byla opravdu slavnostní chvíle. Cítili jsme se dobře a nechtěli jsme ty koncerty odbývat v nějakých tričkách. A zůstalo nám to dodnes.
 
LN Když jste natáčeli novou desku, nebyl trochu problém se sejít? Každý bydlíte jinde...
Pravda, já žiju v Praze, Stuart a Thomas v Paříži. A další zase v Londýně. Je fakt, že vzdálenost může být trochu na obtíž, Člověk se musí nějak zesynchronizovat. Ale dnes, v době internetu a levných letenek, je to snažší a neplýtváte ani časem, ani penězi.
 
LN Kde vznikala samotná deska?
Ve Francii. Stuart opustil Londýn už dávno a kompletně změnil životní styl. Koupil si farmu s obrovskou stodolou a tu stodolu přestavěl na studio. Takže jsme zkoušeli i natáčeli tam.
 
LN Bydlíte v Praze. Jste tady spokojený?
Bydlím tady už deset let. Trávím hodně času na cestách, ale cítím, že Praha a Česká republika jsou nyní mým domovem. Londýn mi chybí, ale už bych se nevrátil. Život v Praze je o tolik lepší! Cítím se zde mnohem lépe.