Manningham-Bullerová uvedla, že se dověděla o krutém mučení lidí obviněných z terorismu na americké základně Guantánamo teprve až poté, co v roce 2007 odešla do důchodu. Podle ní Američanům "velice záleželo na tom, aby před námi skryli co se tam dělo".
Pochyby u ní vzbudil zejména případ Chálida Šajcha Muhammada, který se přiznal, že naplánoval teroristické útoky v USA 11. září 2001. "Ptala jsem se svých spolupracovníků: ´Proč mluví?´ Naše zkušenost s irskými teroristy byla taková, že nikdy nepromluvili," uvedla.
"Američané tvrdili, že když se ho zeptali, byl (Šajch Muhammad) velmi hrdý na to, co dosáhl. Teprve když jsem odešla do výslužby, dozvěděla jsem se, že byl více než stošedesátkrát podroben waterboardingu," uvedla v souvislosti s praxí, při níž je u vyslýchaného vyvolán pocit, že se topí.
Britská vláda si Američanům na špatné zacházení s osobami podezřelými z terorismu stěžovala. "Vláda skutečně podala protest, ale nic jiného k tomu neřeknu," prohlásila Manninghamová-Bullerová.
Bývalá šéfka MI5 se také skepticky vyjádřila k "takzvané válce s terorismem". Uvedla, že nikdy neměla tento výraz ráda, a vyslovila přesvědčení, že takovou válku "nejde vyhrát, ale je možné, že se promění a zmírní".
Britské tajné služby se staly terčem kritiky za to, že údajně věděly o mučení podezřelých v zahraničí. Současný generální ředitel MI5 Jonathan Evans to popírá.
