Soutěž na nejslavnějším filmovém festivalu světa v Cannes měla v neděli zajímavé vyústění – na začátku se zdálo, že hlavním tématem bude uprchlická vlna a kritika sobecké společnosti. Později přišly na řadu filmy zaměřené na individuální drama. A na konci jsme byli svědky silného nástupu emotivně vypjatých kusů, došlo na sex (zábavný The Double Lover od Françoise Ozona) i moderního Taxikáře (thriller You Were Never Really Here).
Zlatou palmu nakonec získal film, který se do programu dostal na poslední chvíli – satira The Square od švédského režiséra Rubena Östlunda. Hrdinou je tu kurátor moderní galerie, všeznalý a kultivovaný alfa samec, jehož svět se začne rozpadat ve chvíli, kdy mu na ulici ukradnou telefon. Šíře témat je fantastická: kritika uměleckého světa, soucit s chudými, obžaloba mediálního cirkusu, svody zneužití moci. Svým způsobem obsahuje všechno, o čem se v Cannes mluvilo, navíc Östlund disponuje vysokým estetickým cítěním – souhra obrazu a zvuku nemá slabiny. Ty se však nacházejí v on étematické mnohočetnosti, kdy filmu trošku chybí hlavní linka. Snímek The Square zřejmě vyhrál proto, že byl pro všechny obstojným kompromisem. „Demokracie občas stojí za prd,“ povzdechl si v té souvislosti na závěrečné tiskové konferenci porotce Will Smith, jemuž učarovala uprchlická sci-fi Kornéla Mundrucza Jupiter’s Moon, která nakonec odešla s prázdnou. „Každý jsme vášnivě obhajovali různé filmy,“ prozradil prezident poroty Pedro Almodóvar. „Jen jsem se snažil, aby už mi Pedro přestal za můj hlas nabízet sexuální služby,“ smál se na oplátku Will Smith, který si festival získal přirozeným lehkým šarmem.
Snímek The Square. Cannes 2017.
Brilantní filmařina
CANNES 2017: festivalová tabu z vyprahlého Teheránu |
Stříbro čili Grand Prix získalo emotivní svědectví o boji proti AIDS na přelomu osmdesátých a devadesátých let 120 Beats Per Minute francouzského režiséra Robina Campilla. „U tohoto filmu jsem brečel,“ přiznal Pedro Almodóvar. Cenu poroty, festivalový bronz, pak vyhrálo ruské drama Loveless. Andrej Zvjagincev v ledovém procedurálním dramatu sleduje, jak rozcházející se rodiče pátrají po zmizelém dvanáctiletém synkovi. Barbarské postavy a bezvýchodný děj vyvažuje krásná, brilantní filmařina, kde jediný záběr není navíc. Je škoda, že se při udílení nedostalo i na další soutěžní snímek z ruského prostoru – A Gentle Creature od Sergeje Loznici. Film o ženě, která putuje přes celou zemi do obřího vězení, aby tu předala nedoručitelný balík, je strhující směsí Dostojevského, Kafky a vodkového rauše.
Cannes 2017. Banner.
Nejlepší režii podle poroty ukázala Sofia Coppolová. Její verze románu Oklamaný je uklidněným, soustředěným pokoukáním na vojáka Unie v rukou citově vyprahlých Jižanek z ženského semináře. Oklamaný má parametry inteligentního diváckého hitu a Coppolová je teprve druhou režisérkou, jež v Cannes vyhrála. „Překvapilo mě, jaké ženské postavy jsem tu viděla,“ rozpakovala se porotkyně Jessica Chastainová. „Doufám, že ve filmech od režisérek uvidím spíš ty ženy, jaké znám z běžného života. Proaktivní, s vlastním názorem, které jenom nereagují na muže okolo.“ Podobný názor zastává její kolegyně německá režisérka Maren Adeová, jejíž Toni Erdmann se na festivalu promítal loni: „Je potřeba, aby ženy točily víc filmů. Chceme, aby tahle branže reflektovala moderní společnost. To se neděje – chybí nám příběhy z ženské perspektivy.“ Na to se ozval Will Smith: „Pár černochů by napříště taky neškodilo.“
Francouzský snímek 120 Beats Per Minute. Cannes 2017.
Politická chobotnice
Ženská tvůrčí síla o sobě dala každopádně vědět ještě ve dvou kategoriích, kdy se prosadil psychologický thriller You Were Never Really Here od Lynne Ramsayová. Joaquin Phoenix získal hereckou palmu za ztvárnění nájemného čističe, který se zaplete do politické chobotnice okolo nezletilé prostituce. Pro hereckou palmu si došel v converskách. Samotná Ramsayová se pak podělila o cenu za scénář s Jorgosem Lanthimosem, který natočil šokantní rodinný horor The Killing of a Sacred Deer. Cenu pro nejlepší herečku poněkud překvapivě získala Diane Krugerová za jinak rozporuplně přijaté drama In The Fade od Fatiha Akina. Krugerová poprvé přijala roli v rodné němčině, když hrála Katju, jejíž rodina zahynula při nacistickém teroristickém útoku a ona se pak osamělá vydala za pomstou.
Speciální cenu k sedmdesátému výročí festivalu pak od Pedra Almodóvara dostala herečka Nicole Kidmanová, která se na Croisette představila hned ve čtyřech dílech a pokaždé šlo o velkolepý zážitek. Letošní porota celkově vyzdvihla téměř všechny důležité filmy, neopakoval se loňský lapsus, kdy jedinečný Toni Erdmann vyšel zcela naprázdno. Na druhou stranu je škoda, že na to, jak se festival snažil upozornit na ožehavá společenská témata, hlavní světla reflektorů zamířila na snímek, který se odehrává v bezpečí uměleckého světa vyšší třídy.
