Původní české opery jsou dnes vzácnost, tím spíše ty pro děti, a je třeba každou novinku přivítat. A pochválit i bývalého šéfa opery Jiřího Heřmana, že novou operu Ivanovičovi v týmu s bratry Formanovými zadal.
Autoři „rodinné expedice“ do říše zvířat, která žijí jen díky naší fantazii, Durrellovu předlohu zredukovali do deseti obrazů s prologem a epilogem pro deset zpívajících postav, sbor a balet. Říši mytologických bytostí, kde vládne řád a čest, si podrobí bazilišci a začnou si ji i s Knihou zákonů podřizovat ve svůj prospěch, než houslistka Penelopka se správcem slov a létající učeností Papoušem a tuplovaným špiónem Žabákem získají rostlinu routu, s níž se podaří bazilišky lstí porazita Mytologii zachránit.
Operu rámuje slavnost Čarokraje, která začíná a končí pozvolna a posmutněle v šedi hloubky jeviště. Libreto ale občas sklouzávají do veršovánek: „Kde vládne řád, / tam smíš se hřát / a žít nemusíš se bát. / Kde vládne mír / a dobrá zvěst, / zvítězí čest.“ Podivně naroubovaným dalším happy endem je ještě dodatečný epilog opery (po děkovačce), kdy oproti Durrellovi Penelopka polibkem promění Žabáka v prince. Nejspíše proto, aby mohla na závěr zaznít chytlavá Žabákova písnička, která spolehlivě roztleská publikum.
Život v míru pro každého tvora
Petr Forman cítí v klíčovém konfliktu Čarokraje, kdy se jedna skupina rozhodne uspořádat svět podle sebe, politický podtext: „...vyrostli jsme v zemi okupované skupinou lidí přesvědčených o své nadřazenosti.“ V závěru pak opera opěvuje kvetoucí zemi, v níž má „správně“ přepsaná kniha znovu sloužit úctě k druhému a životu v míru pro každého tvora. Rukopis bratrů Formanů v týmu s Andreou Sodomkovou, světelným designérem Dádou Němečkem a choreografkou Veronikou Švábovou je čitelný okamžitě.
Tito ostřílení divadelníci vědí jak překvapit a zaujmout, a tak se celé divadlo hemží půvabnými elfkami s blikajícími čepicemi, na druhé galerii se v magicky rudém světle rozzáří dva obří fénixové, čaroděj Velebobule v obydlí ve tvaru ulity je nahluchle vznešený. Zpívající obří knize se zázračně samy otáčejí listy, vlkodlaci se plíží po temném ostrově, kde rostou tesáky, a bazilišci mají hned několik modelů vězení. Pro plavbu zachránců mořem inscenátoři použili osvědčenou metodu vzdouvajících se pruhů jemné modré látky. U diváků podle reakcí vítězily líné lasičky, zde v podobě surikat, z nichž některé se díky účinkům statečnost vyvolávající routy promění v b-boye breakdance. Také kostýmy mořských panen s pružnými dlouhými ocasy, kentaurů se skákacími botami nebo čarotelat dotvářely efektní pestrost.
Směs stylů, druhů a žánrů
Hudebně je Čarokraj směs stylů, druhů a žánrů od barokní opery seria přes buffu, vzletné romantické árie i wagnerovská plynutí, inspirace Janáčkem i Martinů po jazz, muzikál a velký populár i písničku ve stylu country. Bylo zřejmé, že Marko Ivanovič je zkušený autor filmové hudby a dokáže rychle hudbou vyjádřit atmosféru „vesmírných sfér“, rytmizovaného vojáckého pochodu i prudké bouře.
Marko Ivanovič: ČarokrajLibreto: Ivan Arsenjev, Petr Forman, Radek Malý |
V áriích, duetech i ansámblech přehledně charakterizoval jednotlivé postavy „příznačným“ hudebním stylem s koloraturní zpívající knihou, vznešeně chrámovým čarodějem, vyjícími vlkodlaky, nebezpečně lahodným zpěvem sirén, jemným šveholením elfek nebo zamilovanými písničkami Žabáka. A bylo zřejmé, že účinkující v čele s Romanem Janálem i Jakubem Tolašem alternujícími Papouše, Lenkou Máčikovou i Lucií Fišer Silkenovou coby Penelopkou nebo činoherci Vladimírem Javorským v alternaci s Petrem Stachem v roli Žabáka vzali inscenační pojetí „za své“. Jen je zvláštní, že opera ND nenašla ve svém kmenovém sólistickém ansámblu vlastní obsazení a mnozí jsou hosté.
O úspěchu Čarokraje nakonec rozhodnou hlavně děti, odchované již nejrůznějšími „fantasy“ od hobitů po Pottera. Uvidíme, zda divadlo a opera zvlášť s nimi může soupeřit.
