Část chrámu pořád patří církvi

 „Metropolitní kapitula vlastní veškerý mobiliář, který ale celá léta využívá stát. A to bezplatně. Církev nikdy nedostala od státu ani korunu jako nájemné nebo půjčovné,“ uvedl včera pro LN advokát Petr Zderčík, který římskokatolickou církev ve sporu o pražskou dominantu zastupuje. Církev podle něj ale až dosud nikdy od státu žádné peníze za využívání mobiliáře nepožadovala. „Neměli jsme žádné finanční požadavky, protože jsme předpokládali, že soud o chrám pro nás dobře dopadne nebo že se se Správou Pražského hradu dohodneme,“ vysvětlil Zderčík. Vnitřní vybavení zůstalo ve vlastnictví církve i po roce 1954, kdy komunistický režim vyvlastnil církvi budovu chrámu.

 Metropolitní kapitula u sv. Víta vlastní veškeré obrazy, svícny, oltáře, náhrobky, sochařskou výzdobu chrámu, ale i takzvaný Svatovítský poklad, který obsahuje množství historických a liturgických předmětů jako například zbroj svatého Václava z přelomu devátého a desátého století nebo zlatý relikviářový kříž z doby Karla IV. Cena mobiliáře katedrály je podle památkářů a dalších odborníků naprosto nevyčíslitelná. Mluví pouze o nesmírné historické a kulturní hodnotě.

O všechny tyto předměty ale od druhé poloviny padesátých let minulého století pečoval stát. To mimo jiné znamená, že zajišťoval financování všech oprav.
 „Od roku 1993, kdy byla ustavena Správa Pražského hradu až do převzetí katedrály církví v roce 2006 byly na restaurování vnitřního vybavení a dalších uměleckořemeslných prvků vynaloženy finanční prostředky ve výši více než deset milionů korun,“ uvedl ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek.

 Z posledních zásahů na vybavení katedrály uvádí Správa Pražského hradu restaurování parléřovské sochy sv. Václava ze Svatováclavské kaple a konzervaci tamních nástěnných maleb, restaurování varhan nebo konzervaci předmětů ze Stavovítského pokladu, například korunovačního kříže.

 Ve vlastnictví státu uvnitř katedrály sv. Víta jsou pouze věci, kterými chrám sám vybavil. Podle Hájka jde například o osvětlení nebo sedadla ve Starém chóru.
 Správa Pražského hradu také po celých pět měsíců, kdy svatostánek patřil církvi, uklízela nádvoří v jeho bezprostředním okolí a dala vybudovat toalety, které využívají také návštěvníci chrámu.

 Stát se o vybavení památky staral vzorně také podle názoru historika a literáta Zdeňka Mahlera.

 „Doufám, že už uzrál čas k mimosoudní dohodě mezi státem a církví. Velká čtyřka, tedy prezident, premiér, předseda sněmovny a arcibiskup by se měli dohodnout na společné péči jak o budovu, tak o její vybavení. Pro církve není třeba lomit rukama, stát přece reprezentuje všechny, tedy i katolíky,“ domnívá se Mahler.